Pěna dní

Tento zvláštní, žánrově těžko zařaditelný snímek točil Gondry očividně spíše pro sebe než pro diváky. Cílí na ryze osobnostně kompatibilní spektrum diváků, které může velmi oslovit, potěšit jejich smysly a především duši. Ty ostatní však nemilosrdně hází přes palubu a nabídne jim tak zážitek, které dnešní mladá generace označuje jako "wtf" (jak je vidět i z mnohých zdejších komentářů). K mému vlastnímu překvapení a navzdory mé velké snaze najít pozitivní vztah k tomuto filmu - k jeho obsahu, jeho pojetí, jeho charakteristice, jeho postavám či jeho poselství - jsem se ocitl v té druhé divácké kategorii. I když mám určité fantazie o tom, proč tento film vznikl a o co mu jde, míjí mne asi tak daleko jako kultura řetězců rychlého občerstvení. (02.10.2021)

L´ecume des Jours je pre mna sympaticky film od reziserskeho maga Michela Gondryho /Nauka o snech s Gael Garcia Bernalom/. Zaujimavy namet, obcas sa da aj zasmiat, akurat Gad Elmaleh mi dost vadil. Audrey Tatou sice na urovni a krasna, ale celkovo pre mna len znesitelny priemer a dost aj taka Nauka o snech 2. 60 % (10.01.2015)

Jakkoli můj pátečně večerní, potažmo sobotně ranní náhled na svět kolem mě může říkat, že už jsem mohl zvyknout, můj problém je, že pořád nedokážu k surrealismu nějak zaujmout postoj a vlastně vůbec nevím, jak na něj mám nahlížet. Jako na podobenství, metaforu, asociaci, hromadu nesouvisejících nápadů neukotvených jakýmikoli pravidly? Pěna dní hlavně budí dojem, že tyhle přístupy k onomu uměleckému směru má všechny a to nikoli najednou, ale dávkuje je postupně. Zejména nemilosrdnost poslední třetiny, kde se Gondry pokouší z diváka udělat svou emocionálně vyčerpanou děvku doplácí na to, že předchozí vztah obou protagonistů staví na univerzálním appealu Audrey Tatou, která v roli roztomilého diblíka dost tvrdě dosluhuje. Buď točim sureál nebo točim děj, sorry. ___ Komentář věnovaný Rebarborce Michalčíkové ;) (05.11.2013)

Surrealismus není moje hobby a nepatřím tedy asi do cílové skupiny, přesto mě propagace tohoto snímku přesvědčila zajít do kina. Ze začátku bylo docela fajn sledovat různé vychytávky, např. zvonek byl vtipný a hodně inovativní, seznámení a první rande taky pěkně zpracované, ale postupem času to šlo úplně do kytek. Doslova. :-)) Upadalo to do takové šedi, že jsem měl co dělat, abych to dokoukal. A nezachránila to ani krásná Audrey Tautou s leknínem. (18.07.2013)

Dříve, než se zmíním o tom, jak se paní za mnou smála (s odpuštěním jako k*áva) v situacích, kdy vy přemýšlíte nad svobodou v podání Sartra a řešíte, zda vizuálně měl snímek odkazovat právě k tomuto propojení, bych ráda řekla, že oficiální text distributora je opět tragický. Prosím vás, je povinností, když to ten člověk píše, aby to viděl? Myslím totiž, že spoiler není vůbec nutný, stejně jako jsem neviděla auto, které by se řídilo v kufru nebo mám pocit, že výběr písně Dukea Ellingtona má zajisté hlubší význam než jen to, že se jmenuje Chloé. Jak vám tedy asi došlo, pro mě jde jednoznačně o nehloubavější romantický film jaký jsem kdy viděla. Vůbec jsem nebyla nadšená ze smějící se paní, poněvadž bych si tak tipla, že nešlo o komedii. Za to bych si troufla tvrdit, že vás film naučí přemýšlet o některých skutečnostech z jiné perspektivy a ta je vám nabídnuta ve chvíli, kdy rezignujete na běžný a konzumem prolezlý život. A v tom bych možná viděla to osvobození. Každopádně já se osvobodila s pusou otevřenou plných 125 minut. Dále bych přidala názor, že si myslím, že právě Audrey byla vybrána záměrně, ostatně, tohle je role šitá přímo ji na míru. A protože jsem nečetla předlohu, tak se mi to docela líbilo!!! PS: Nikdy se mi nelíbil Věčný svit neposkvrněné mysli. (29.08.2013)