Pěna dní

Surrealismus není moje hobby a nepatřím tedy asi do cílové skupiny, přesto mě propagace tohoto snímku přesvědčila zajít do kina. Ze začátku bylo docela fajn sledovat různé vychytávky, např. zvonek byl vtipný a hodně inovativní, seznámení a první rande taky pěkně zpracované, ale postupem času to šlo úplně do kytek. Doslova. :-)) Upadalo to do takové šedi, že jsem měl co dělat, abych to dokoukal. A nezachránila to ani krásná Audrey Tautou s leknínem. (18.07.2013)

První polovina přímo hýří zajímavými nápady, zatímco ta druhá se vyčerpá, ztratí dech a už nemá moc čím zaujmout. Navíc mi chvíli trvalo, než jsem přijmul, že je to surrealismus, ale i tak jsem měl chvílemi pocit, že ten svět by aspoň trochu svoji logiku mít měl. Navíc i tak tenhle námět stěží vydrží 131 minut, takže to chtě nechtě místy nudí a i děj mohl být zajímavěji vymyšlený. Nicméně špatné to není, své fanoušky si to určitě najde a minimálně ta první polovina se líbila i mě, takže fakt jen škoda, že to pak tak klesne. Tak jako tak bych si to asi už znova nepustil. Asi bych si stěžoval, že to vlastně nemá co říct a že tady forma dost vítězí nad obsahem, ale od surrealistického filmu bych nic jiného ani nečekal. A ještě tu myš bych vyškrtl, ta mi spíš lezla na nervy, nevím proč. 3* (16.02.2021)

Od "shiny happy people" estetiky úvodu, pestrofarebnej, akcelerujúcej a uvrešťanej, až k stíchnutému č-b koncu plnému hlbokých tieňov, znepokojujúcemu takmer ako "Begotten". Je v tom samozrejme zámer a ja ho oceňujem, ale charakter použitej imaginácie mi vyhovuje len sčasti i napriek hlbokým sympatiám k predstaviteľom hlavných úloh, takže kompromis je plne namieste. (29.12.2015)

Myslím, že je skvělé, že se adaptace chopili Francouzi a ještě k tomu právě Michel Gondry - jeho rukopis je mimochodem tak specifický a sympatický, že se mi vnucuje novotvar "typická Gondrovina". Vzhledem k tomu co je Pěna dní za knihu, jde o naprostý úspěch. Celý ten potrhlý svět ožívá na plátně ve fantastické směsici počítačové animace a Švankmajerovských loutkařských orgií. Jsem nadšený a to se mi u filmů podle mých oblíbených románů stává velice málo. Jeden z nejpříjemnějších filmových zážitků této sezóny. 9/10 (24.08.2013)

Rozumím všem, které tato filmová báseň barev a hudebních tónů nedokázala uchvátit. Pojetí, zvolené režisérem, se pohybuje místy na hranici únosnosti. Film zachraňuje - jakkoliv to zní ne zcela věrohodně - příběh křehké lásky s tragickým koncem. Vian, autor literární předlohy, vyvolává vzpomínky na MALÉHO PRINCE Saint-Exupéryho či Lewisovu ALENKU V ŘÍŠI DIVŮ nebo o generaci starší PRINCEZNU PAMPELIŠKU Jaroslava Kvapila. Pohádkové "nasvícení" se tu proplétá se snovými představami, retroscénami, symbolickými zkratkami. Džungle této mozaiky v každém případě postrádá nudu a udrží poučenou divákovu pozornost. Za diskusi stojí otázka, zda adaptace musela sledovat tak důsledně dobový kontext zejména tam, kde přerůstá do technicitních tvarů. V každém případě je k neuvěření, že i dnes mohou vznikat tak abstraktní a složité filmy s až barokním formálním tvaroslovím. Díla v každém případě pozoruhodná a jen nesnadno zapomenutelná. (08.07.2013)