Pěna dní

Nevím co k filmu říct. Pro mě teda rozhodně zklamání. (21.04.2015)

"Množství je vždy přímo úměrné době trvání." To že je lepší bejt bohatej a zdravej, než nemocnej a chudej bude určitě to jediné, co bych si tak z této tragikomedie s "amarouny" mohl vzít i když mám rád videoklipy Michela Gondryho, reklamy Michela Gondryho či filmy Michela Gondryho. Už z fotografií v galerii tohoto snímku jsem totiž zjistil, jak na mě tentokrát jeho výtvarná realizace zapůsobí nesympaticky nebo snad neesteticky. Zkrátka je to takový vizuální "Mišmaš", kterému chybí stylová jednota i čistota. (29.05.2016)

Bolo to až príliš surreálne, aby to udržalo moju pozornosť na celých 131 minút. Určite je dobré to vidieť, ale raz stačí. (30.06.2018)

První půlka je zábavná, třeba takové piano na drinky chce mít člověk hned doma. Pak opadne tempo a po svatbě to můžete rovnout vypnout. Když má film šlapat, tak se díváte na hodinky. A lisdká krysa jako domácí mazlíček vás na páté zhlédnutí vyprudí asi tak, že po ní budete chtít hodit ovladač asi jako po tom oživlém brouko-zvonku. 2,5* zoukrouhlím, s tím, že oceňuji Gondryho nápaditý vizuální styl, na tři. (29.03.2020)

Na tenhle film se asi ani nedá koukat, ten se musí prožít. Nápaditý vizuál, překvapení na každém kroku, animace připomínající nejlepší Švankmajerovy kousky a hluboký děj... Ano, hluboký a dokonale promyšlený. To, co zprvu vypadá jako fantasmagorie a čirý surrealismus, se následně promění v perfektně vystavěný příběh s existenciálním přesahem (ne, postava filosofa jménem Jean-Sol Partre tu skutečně není náhodou). Postupné zmenšování prostoru a redukce barev způsobují nenápadnou změnu nálady, který vrcholí černobílou scénou, ve které... Ale ne, jen se na to podívejte sami. (26.07.2013)

Těžce popsat tento film slovy, musí se zažít. Podobný tvorbě Švankmajera, Dalího kreacím. Abstraktní, snový, fantazijní, křehký a dělaný s láskou a úctou ke knižní předloze. V A. Tautou jsem uviděla Amélii. Nápadité vizuální okamžiky - pianococtail, dárek pro pejska k narozeninám, myšák, kuchař učitel, podávání rukou, poblázněný zvonek, slunečno x deštivo, cukroví uschované v minireplikách trouby, neposlušné boty. Málo smutné zakončení navzdory kruté realitě. (30.07.2013)

S velkým, ale opravdu s velkým odstupem času zvedám ze 4 na 5. Je to ten Gondry, který natočil Nauku o snech a Věčný svit, nesvázán hollywoodem. Ale přesto je maličko jiný. V první půl hodině více méně kopíruje náladu výše zmíněných filmů, takovou tu zasněně krásnou a veselou, ale pak se z něj stane cynicky chladný vypravěč. Jeho hrdinové si procházejí těžkými chvílemi, kdy se váš svět zúží pouze na pár důležitých věcí, v tomto případě život a ostatní jako by vás nezajímaly. Proto jsou některé zvraty ve filmu, alespoň podle mě, podány prostě jen tak. Žádná příprava, žádná dohra, prostě se to stalo a já se s tím musím nějak smířit. Sonda do duše člověka, kterému umírá osoba blízká, naprosto reálná a podaná přesně tím Gondrym, který nám chyběl od Nauky snů. A další plus: Nikdy jsem si nemyslel, že Gondry natočí něco tak depresivního. (29.09.2013)

Pěna dní má neskutečeně zavádějící, pozitivně laděný trailer... a je to dobře. S Eternal Sunshine of the Spotless Mind nejlepší Gondry, pojetím vzdálený příbuzný starší Nauce o snech. Při sledování jsem si paradoxně vzpomněl na Moonrise Kingdom, jež funguje na podobných emocionálních principech, nicméně úplně obráceně. Jako dvě strany téže mince. Neuvěřitelná hravost, s jakou Gondry podává jak pozitivní, tak i negativní části scénáře, promyšlenost v jednotlivých náznacích myšlenky, a hlavně totální kontrola nad emocemi diváka. A nakonec ještě malé ponaučení z příběhu... lekníny jsou svině a nedá se jim věřit. (22.10.2013)

Pena dní v skratke je proste strašná haluz. Boris Vian vytvoril svet, ktorý je dá sa povedať rovnaký ako náš, ale pritom tak neskutočne odlišný. Krásny, zaujímavý. Príbeh sa skvelo dopĺňa s prostredím a ak si ku tomu človek priráta, že na plátne ho potešia v scénach taký borci francúzskeho filmu ako Tautou, Duris, Omar Sy a Elmaleh je právom mať z tohto filmu radosť. Akurát pár vecí som nepochopil, čo sa ale pri tomto diele dá ťažko vystvetlovať, tu si to každý musí v hlave rozložiť a pochopiť sám. Je to strašný až abstraktný absurdizmus a v tom je jeho krása. (02.06.2014)

Nemohu srovnávat s knižní předlohou, jelikož jsem ji nečetl, jelikož já skoro vůbec nečtu. Po dlouhé době ale musím znovu konstatovat, že je to škoda. Jak tohle může vypadat na papíře by mě totiž hodně zajímalo. Šílený, místy divný (divný vlastně skoro furt), znovu šílený, ale dobrý! (16.07.2014)

Pěna dní mě dost překvapila. Čekala jsem fantazijní svět plný nejbizarnějších nápadů, čehož se mi zejména v první půli skutečně dostalo. Druhá část filmu se ale po krátké vyloženě hluché pasáži přetáčí na velice názornou a depresivní kritiku společnosti a snad i života samotného. Po zhlédnutí ve mě zůstaly zejména těžké pocity, a to i přes první velice barvitou a kouzelnou část. Film mě ale zaujal natolik, že určitě nepohrdnu knižní předlohou. Celkově 78 %. (26.09.2015)

Určitě to nedoporučuju lidem, co nečetli tu knížku (třeba jako já). Holky na to chtěly jít a já se nechal překecat, zpočátku jsem se bavil, jenže od výbuchu králíčka požírajícího pochromovanou mrkvičku můj mozek řekl a dost! a pak mě film začal vysloveně s**t. Možná bych to dokázal zkousnout jako optimistickou komedii, ale o to se tu bohužel nejedná. (05.07.2013)

Přiznám se, že knižní předlohu neznám, kvůli čemuž mi možná utekly nějaké skryté významy a polohy díla. Podle traileru bylo zřejmé, že tohle je hodně výjimečný, takový surrealistický kousek, takže jsem očekával, že to bude v celovečerní podobě buď hrozně velká blbost nebo hrozně velká bomba. Začátek byl barevný a hravý, konec černobílý a deprimující. A takové byly i mé dojmy. První část mě bavila, bylo to jiné, zajímavé, svérázné, čekal jsem, co se bude dít dál, ale v druhé půlce už mi to trochu začínalo lézt na nervy. Ale nemám nic proti tomu, když takovýchto filmů bude vznikat více, ten, co se danému divákovi přesně trefí do noty, musí být bombastický, ale není to hračka. (14.07.2013)

Pro mě rozhodně nejlepší film Michela Gondryho...krásný, romantický, snivý, depresivní....dokonalost (26.07.2013)

Jak mě točil Vian, z Gondryho jsem pěnil. Surrealismus je skvělý žánr a já avantgardy prostě rád, jenže v Pěně dní je až moc naivismu, který mě nehorázně vytáčí. Jakkoli je finále dramatické, v knize i ve filmu (tam ještě víc) se kroutí do nesnesitelné frašky. Chtěl bych mít doma pianoctail, ale nechci sledovat/číst ve své podstatě banální příběh, jehož jedinou předností je ztřeštěnost, které je už tak moc, že mi přijde, že Pěna dní vlastně ani o ničem jiném není, byť má v základu srdceryvnou romanci (srdcerváč by se občas hodil, ten stejně jako pianoctail). (23.11.2013)

Nádhera. Takový francouzský Švankmajer, ale mnohem poetičtější. Ten film jsem vnímala všemi smysly a užívala si každičký detail. Ve Varech jsem se na něj nedostala a těšila jsem se na něj moc - a předčil má očekávání. Audrey tu nemá příliš prostoru, ale vůbec to nevadí. Největším překvapením pro mne byl přechod od počátku - tolik barevného a optimistického, až do ponurého konce. Jinak je to pochopitelně pastva pro oči i srdce a musí se to vidět. (01.12.2013)

Myslím, že základní idea je vlastně dost dobrá: vzít takovouhle "nápaditě-kouzelně-vtipnou" poetiku světa a la oslava života a imaginace a odvyprávět v ní zánik a rozpad. Bohužel to nefunguje, protože svět filmu je vystavenej na čistě chaotických principech (a přitom by nemusel), v důsledku čehož i) vztah obou hrdinů působí naprosto nahodile (konečně stejně jako všechno ostatní, co se ve filmu stane), což víceméně anuluje působivost jeho rozpadu a ii) samotnej svět přestane bejt zajímavej asi po dvaceti minutách, protože nemá skoro žádnou vnitřní logiku, kterou by šlo objevovat - to, co se tam stane, se prostě stane a to je všechno. (26.02.2014)

Ačkoliv je mnohdy Pěna dní velmi přitažená za vlasy a filmu by určitě neuškodilo, kdyby se držel víc při zemi, byl i možná o trošku kratší, na konci a díky poslední třetině jsem všechny tyto nedokonalosti neladící s mým vkusem snímku odpustil a naplno jsem přijal styl vyprávění, kterým nám Gondry příběh podává a všechny dle mého "over the top" scény. Chápu, že jde svým způsobem o zcela žánrovou záležitost a pro mě osobně surrealismus není ten pravý šálek čaje, myslím ale, že všeho moc škodí. Jde o opravdu velmi osobitý počin, který se nekouká kolem a jde zcela rázně za svým. Soundtrack je krásný a stylizace postupné změny saturace obrazu směrem ve vývoji filmu ke konci je jednoduchá, ale velmi efektní metoda, jak vtisknout vyprávění obrazem další rozměr. Ve filmu se toho vlastně moc neděje, snaha tvůrců vytvořit originální a neokoukané dílo to ale vyvažuje. (12.07.2014)

Přiznávám se bez mučení, že jsem se na to díval pod vlivem drog a musím říct, že lepší zážitek jsem nemohl dostat! Film z jiného světa, který vás buď pohltí a nadchne, nebo ho naprosto nepoberete :) Audrey (kdo by to čekal) je pak taková supersladká třešinka na vizuálně výtečném dortu... (02.08.2014)

Surrealistická výpověď a oslava fantazie, ale i temná strana lásky. Gondrymu se podařilo převést do filmové podoby stěžejní dílo Borise Viana, a myslím si, že se mu to více než povedlo, byť ne všechno z knihy zde nalezneme. Jeho práce s kulisami, triky či výpravou, je více než obdivuhodná. Herecké obsazení rovněž potěšilo. Film si určitě zaslouží vyšší hodnocení než má, je to zde dáno tím, že ne pro každého je takový film určen, je to zkrátka umění něco takového natočit. Dávám čtyři hvězdičky, přeci jen mi přijde, že závěr je poněkud zbytečně zrychlenej, že člověk nestihne pořádně vnímat emoce - to vykreslení postav mohlo být také na lepší úrovni. A přitom ten přechod z veselého filmu do temnoty byl také povedený. I tak ale respekt, protože to chtělo vážně odvahu. Vian je určitě hrdý! 7,8/10 (10.11.2021)