Stejná srdce

Zaujímavý pohľad na kontroverznú tému rozpútania AIDS v USA v 80. rokoch minulého storočia a americkou vládou počiatočné ignorovanie a neliečenie tejto choroby, ktorá sa rozhodne netýka, ani nevznikla kvôli homosexuálom ako si ešte aj dnes dokážu poniektorí myslieť. Dnes už vieme, že na jej následky zomrelo niekoľko miliónov ľudí, od chlapov po ženy bez rozdielu orientácie, od kozmopolitnej Ameriku po rurálnu Afriku. Normal Heart obsahuje takmer všetko čo by v súčasnosti mal mať podobný film z takéhoto prostredia pojednávajúci práve o tejto téme. Je spracovaný veľmi decentne, bez akéhokoľvek gýču, bez akéhokoľvek prvoplánového emočného vydierania alebo zbytočného tlačenia na pílu. Decentne, rozumne, s citom, bez zbytočnej kontroverzie ponúkne veľmi civilný pohľad na udalosi. Vznikla tak úprimná dráma a doslovný herecký koncert všetkých zúčastnených. Priam excelentné herecký výkony pre mnohých v netradičných úlohách podali všetci do jedného. Či je to vynikajúci Mark Ruffalo, ktorý dáva hravo zabudnúť na svojho Hulka, skvelý, menej známy Matt Bomer v úlohe Ruffalovho priateľa, ktorý musel prejsť rapídnou fyzickou premenou a stvárniť aj chorobu ubitého, na kosť vychudnutého mladíka alebo pre mňa jedno z najväčších prekvapení v podobe Taylora Kitscha, u ktorého by som po jeho akčných úlohách nikdy nepovedal, že dokáže uhrať aj podobnú postavu. Tradične skvelá Julia Roberts si následne úlohu priam užíva. Režisér sa navyše nevyhýba ani zobrazeniu na pohľad nie práve príjemných príznakov choroby a následné trápenia, avšak ani sexuálnym výjavom, ktoré jednoducho k životu patria, ale zbytočne to s nimi nepreháňa, ani sa nesnaží poburovať. Normal Heart má však problém s tým, že si na seba zobral až príliš veľké sústo. Snaží sa totiž otvárať až priveľa tém súčasne, od prepuknutia choroby samotnej v USA, cez politické ignorovanie problému, až po kritiku vtedajšej homofóbnej spoločnosti, do toho sa navyše primiešavajú rôzne vzťahy medzi značným počtom postáv. Napriek vyše dvoj hodinovej stopáži sa ale nie všetky darí dostatočne rozpracovať a k mnohým film nezaujme ani jasné stanovisko. Navyše občas pôsobí dosť oklieštene a problémy priveľmi individualizuje a sústreďuje na okruh vybranej vzorky postáv bez ponúknutia globálnejšieho pohľadu na problém. Síce s drobnými muchami, stále sa však jedná o tradičnú prvotriednu produkciu z dielne HBO a tie queer filmy začínajú byť nejako podivne kvalitné. Minulý rok tu bola výborná lesbická Blue Is The Warmest Color, tento rok zase pútavé Normal Heart. CELKOVO: 4* (8/10) (05.09.2014)

Murphy v režisérském křesle, na place Ruffalo, Kitsch, Roberts, Parsons, Molina a Pitt jako výkonný producent? To je na nějaký obyčejný TV film podezřelé, říkám si. A taky že jo, on to není vůbec obyčejný TV film. Když ho budu vnímat jako dokument, oprostím se od předsudků a budu dělat, že sem tam něco nevidím, tak je to výborný, geniální a naprosto úžasně zahraný film. Rakovina? Vážně se AIDSu tak říkalo? To jen svědčí o faktu, že lidstvo není na boj s jakoukoliv novou nemocí připraveno. Lék se hledá jen velmi obtížně, proces brzdí byrokracie a tupé mozky, které konají, až když se jedná o jejich vlastní zájem. Proto jsou biologické zbraně pro lidstvo největší hrozbou. Právě proto. Bylo to zase z trochu jiného soudku, než například Klub poslední naděje. Dokonce si myslím, že toto bylo o kus (nikoli kousek) lepší. I když je pravdou, znovu to chtít vidět asi nebudu. (12.08.2014)

Ani sa mi nechce veriť, že je to TV film. HBO to proste vie. A k filmu. Trtkali sa buzny do ritky bez ochrany sa čudovali sa, že kapú. A chudáčika Hulka nikto nepočúval, len Scheldon, ktorý to vlastne ani nemusel hrať mu chcel nejak pomôcť. A najmúdrejšia prostitútka robila čo robila, ale aj tak nedokázala odhaliť, čo tú chorobu spôsobuje. Zaujímavé. Rozhodne to ale malo dve skvelé scény. Inak ultra nudné a ultra dlhé. 1 z 5 (19.08.2018)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)

..."obyčejné vyprávění" o neobyčejných lidech... ...je dobré si připomenout, jak to bylo... ...nemoc homosexuálů ukázala, že se týká všech, že nerozlišuje... ...ale rychle zapomínáme... mám radost z Julie Roberts, že spolu se svým dozráváním nemaskuje věk a přirozeně vybírá role, které vyzrávají spolu s ní.... (07.06.2014)