Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veselé příhody tří starých mládenců, jedné utajené manželky a potrhlého velitele ostrostřelců... Oslavou příchodu nového – dvacátého – století začíná rozmarná komedie podle stejnojmenné frašky Františka Ferdinanda Šamberka, jehož jméno je spojeno se zakladatelskou generací Národního divadla. Napsal na čtyřicet titulů oblíbených veseloher a největšího ohlasu zaznamenalo právě Jedenácté přikázání, příběh o utajené ženitbě zapřisáhlého starého mládence. Její humor i znamenitě řešená situační komika inspirovaly i filmaře. První verzi natočil v roce 1925 režisér Václav Kubásek podle silvestrovského představení Vinohradského divadla. Zvukovou verzi natočil o deset let později Martin Frič, na scénáři výtečné komedie se podílel E.A.Longen a Otakar Vávra. Hlavní roli c.k. notáře Voborského, který pro lásku ke sličné měšťanské dcerce zradí přísahu, že se nikdy neožení, hrál v obou přepisech Hugo Haas. Zatajovanou manželku pak ve Fričově adaptaci Jiřina Štěpničková, veselé kumpány Jindřich Plachta a Jiří Plachý, potrhlého ševce Václav Trégl a jeho energickou ženu Eližbětu Ella Nollová. (Česká televize)

(více)

Recenze (58)

Compadre 

všechny recenze uživatele

Skvělá komedie. Nemůžu si pomoct, ale tyhle starý štychy mě prostě baví...kromě toho - komedie z třicátých a čtyřicátých let sice skutečně "trpí" velkou dávkou naivity, ale dnes působí jako ryzí tzv. oddechovky, o jaké se marně pokouší pánové jako Troška nebo Janák. Tyto staré totiž netrpí tím, čemu se říká kýčovitost, která sálá z filmů oněch moderních režisérů. Tohle byla vážně sranda. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Prelom storočí mal byť skutočne bujarý a oslava roku 1901 na začiatku filmu je tá sympatickejšia časť. Po nastúpení zámen a utajení skutočnej identity to prestávalo mať zmysel až do takej miery, že sa mi to ani nechcelo sledovať. Herci sa snažili o gagy, často sa im to aj darilo, ale ako celok slabé. –––– Jedenácté přikázání: Nezapřeš nikdy ženy své. ()

Reklama

marťan 

všechny recenze uživatele

Komedie s Hugo Haasem a Jiřinou Štěpničkovou v hlavních rolích. Notář Voborský se zamiluje na přelomu nového století do Emilky, kterou celou noc pozoruje přes dvě šikovně vytvořené dírky pro oči v novinách, a zvláštní náhodou se stane že se ocitne v jejím pokoji a je nucen se oženit. Po svatbě odjíždějí do jeho vily, kam přijíždí za ním nejen jeho přátelé, se kterými se vsadil,že se neožení a kdo by tuto přísahu porušil, příjde o vlasy, ale i Eminny rodiče s mladší sestrou. Zápletka stíhá zápletku. Kdo nezná pravé znění 11-tého přikázání: tak to zní ...nezapřeš ženy své... ()

Mylouch 

všechny recenze uživatele

-"Přísaháme, že se nebudeme ženit !" - "Jenom za peníze !" Hezké drobné herecké výkony (Plachta, Trégl), ani kupa nenápadných průpovídek a slovních hříček s potenciálem zlidovění bohužel nedokáží v příběhu s nepříliš gradačně vystavěným/odstíněným dějem udržet napětí. Belle epoque za slabší 3* ()

MovieFive 

všechny recenze uživatele

Jedenácté přikázání začíná jednoduchou přísahou a pokračuje nabitým sledem událostí, opět trochu nadnesených. Pohrává si se známým motivem-záměnou postav, zatajováním nějaké informace a elegatním vybruslením ze zdánlivě nevyhnutelného maléru. Bylo milé vidět známé tváře ve vedlejších rolích i Haase v roli hlavní. Nějak ale bych jinak naložila s vývojem dějem-jednoduchá zápletka na začátek je dostačující, přesto bych zkrátka zvolila "jiné vtipné situace založené na jiné dějové lince". I proto je pro mě tento film zatím jeden z nejméně zábavných ve Fričově tvorbě. ()

Galerie (9)

Zajímavosti (2)

  • Hugo Haas měl ve svém vídeňském bytě „sentimentální oltář“ tvořený z fotografií těch událostí z jeho života, na které rád vzpomínal a které se mu navždy vryly do paměti. Jedna z fotografií byla právě z tohoto filmu, konkrétně fotografie ze svatební scény v kostele, kde je po boku Jiřiny Štěpničkové. Připomínala mu dobu, kdy byli oba mladí a kdy se jeden druhému líbili. Toto vzpomínání Hugo Haase je možno vidět v televizním dokumentu Na návštěvě u Hugo Haase z roku 1968. (Luxocculta)
  • Na scénáři se podílel režisér Otakar Vávra, čímž si získal všeobecné uznáni mezi profesionálními scenáristy. (kosticka7)

Reklama

Reklama