Transformers: Zánik

Potřeboval bych jointa, pastelky a umělecké vedení dvouletého autisty, abych vyjádřil svoje pocity z Transformerů. A kdo ví, možná bych pak po takovéhle dílně dostal chuť zavolat na Pláž a říct mu "hele, Míšo, pojďme natočit pětku!" Pozorovat tři hodiny roboty, roboty, další roboty a Wahlberga by mohlo být povznášející, kdyby se všechno točilo z podhledu skrz nekonečně dlouhé nohy Nikolky. Že ale takový podhled byl jen jeden, zůstává tenhle novodobý Ohňostroj marnosti spíš zarážející. (Dunedin, NZ) (19.07.2014)

"Přepíšeme historii," zní jedna z prvních vět filmu. A fakt jako že jo. ;) Zahraniční recenze opakovaly, že jde o redefinici blockbusteru, ale spíš jde o zcela nový typ. Už to není ani kinematografie atrakcí, nýbrž kinematografie abstrakcí: hudba a zvuk se slévají do jedné kakafonie, v obraze je mnohdy přes všechny ty výbuchy, prach a rychle se pohybující věci obtížné rozlišit postavy. Vedle toho, že je tento díl pozoruhodný z formálního hlediska, si zaslouží rozbor i z toho ideologického, protože je velmi - a imho záměrně - na mnoha úrovních rozporný: velkorozpočtový trhák v IMAXu a ve 3D a s Dolby Atmos zvukem je oslavou starých technologií; kritizuje se prefabrikovanost hollywoodské produkce ("Dnes se točí samé sračky, sequely a remaky."), a přitom se navrací k mytickým či mytotvorným vyprávěním (vč. okázalých citací Forda a Kubricka); důraz je kladen na rodinné hodnoty, jenže lidé jsou definováni jenom na základě svého vztahu k technologiím a je jasně řečeno, že si ani nezaslouží zachraňovat atd. apod. Naštěstí je to celou dobu nesmírně sebeuvědomělé, takže je možné nebýt jenom fascinován tím, jak moc jsou TRANSFORMERS: ZÁNIK podnětným dílem na rozbor a výklad, ale lze si čtverku užít jako nekorektní zábavu, jejíž vtipnost a provokativnost vystihuje scéna, v níž Texasan vyhání Afroameričanku z trávníku baseballkou (když už Kruger navazuje na literární tradici otrokářského narativu, kterou ozváštňuje převedením vztahu bílý - negr na lidi - robot a narušením této dichotomie na lidi + roboti vs. korporace). Obsáhleji v Prvním dojmu. (25.06.2014)

Produkt, na kterém je dokonale vidět, jak důmyslně, detailně a strategicky dnes pracují ti, kteří se pohybují v nejvyšších černých číslech. Frenetické a těžce stravitelné souboje prokládané nostalgickým fetišem a minimálním zájem o cokoliv bez make-upu mě během sledování dohnaly ke třem úrovním čtení. Tím prvním je úvaha, že se jedná o hloupý film, který využívá vybrané formální postupy, ikonická rámování, vyprávěcí prvky a kdovíco ještě jednoduše proto, že jim jeho tvůrci věří a berou je za své, aniž by o nich kdykoliv pochybovali. Druhé čtení říká, že Transformers nejsou ani zdaleka tak hloupí a výše jmenovaným záměrně přepjatě dosahují obdobného efektu, přičemž je za tohle prozření nemůžeme kritizovat. Zvláště pak, když to tvůrcům na focus grupách zakroužkovali a Spielberg to jako výkonný producent schválil. Třetí a poslední možností je, že se jedná o chytrý a podvratný film, který všechny své aspekty dokonale postmoderně vnímá, záměrně je přepaluje v ikonických vyobrazeních (farma, sexy dcera, automobilový závodník, trauma z 9/11 a mimozemského konfliktu, frekvence národních symbolů, tatínek vynálezce) a tím je zároveň relativizuje a legitimizuje. Sám nevím, k čemu se přiklonit. Mám ale za to, že největším úspěchem ďábla bylo přesvědčit lidstvo, že neexistuje. Samotnou franšízu v kině asi nikdy nevynechám, ukazuje totiž, jak vypadá dokonalý studiový film, nad jehož sebemenším detailem strávilo obrovské množství korporátních zaměstnanců obrovské množství času. U ostatních blockbusterů mi to takto evidentní nepřijde. A popravdě, nic bych asi nechtěl víc, než jej vidět obklopen americkými teenagery někde na středozápadě. Už jenom proto, abych zažil "domácí" vnímání oné patologické nedůvěry k institucím, šílenému product placementu a genderové nevyrovnanosti, ze které si pod nánosem testosteronu nebudou mnozí pamatovat víc než lesk na rty a dlouhé vymodelované nohy. (26.06.2014)

Prostě další TRANSFORMEŘI. Opět úmorná stopáž, opět nudná šablona místo scénáře, opět postavy, které jsou vám v lepším případě ukradené, v horším vás iritují (tak nevýrazné mlaďochy museli hledat hodně dlouho, zlatí Shia a Megan), opět maximálně jedna dobrá hláška/fór ("KDE BYCH ASI TAK SEHNAL POJIŠTENÍ NA VESMÍRNOU LOĎ?"), opět vizuální stagnace (vystříhejte z filmu všechny podhledy a zkrátíte ho tak na polovinu) a opět parádní destrukční orgie, které ale neví, kdy skončit. Aspoň, že se ve finále odskočí od chicagských mrakodrapů k monumentálním hongkongským bytovkám a že se Bay tentokrát skoro obešel bez svých oblíbených vojáčků. Každopádně se divím, že to jeho i diváky ještě pořád baví. (21.09.2014)

Docela by mě zajímalo, co by Michael Bay dělal, kdyby mu třeba měsíc nesvítilo slunce. To, co předvádí, nemá obdoby. Triky jsou vymazlené, destrukce je vyhnaná do extrému. Poslední desítky minut jsou dechberoucí. Před nimi ovšem tvůrci jaksi ztratili soudnost, Bay posunul spojení nesoudná megalomanie zase do jiných výšin. První dvě hodiny (ano, první dvě, protože výsledek má nějakých 165 minut) jsou sice akční, ale zároveň zoufale bezkrevné. A navíc se snaží působit sofistikovaně. Přehledné robotí hrátky naštěstí ve velkorysém finále přinesou nečekaný náboj. Tak a několika výtečnými akčními scénami se může příště Bay pochlubit v nějakém „standardnějším“ vyprávění á la Armageddon nebo Skála. Pokud ne, jsme docela v prdeli. PS: Předpokládám, že Transformers 9 se budou odehrávat na Saturnu. A budou stát 400 milionů dolarů. Já u toho ale už nebudu. (08.10.2014)