Bez doteku

Bonus: komentář doplněný o obrázky Jako mě Ondřej Malý málem stáhnul s sebou pod hladinu v Poutech, tak i tady se na mě nepěkně vyřádil. A nebylo to nějak nevinně, bez doteku – naopak mi svou zkušenou prackou hrábnul přímo do rozkroku. Ale ty ostatní dialogy ve filmu, to fakt bolelo... A to jsem (i když to jindy nedělám) před tím narychlo zhltl pár komentářů, takže už jsem na to šel s odhodláním dialogy moc neřešit. Dát to bez téhle průpravy, normálně bych z toho po dvaceti minutách odešel. Film poskládaný z působivých klipů, secvaknutých k sobě kancelářskými svorkami hrozných pindů, to bůhvíjaký zážitek opravdu nezaručuje. O nějakém dojení citů ani nemluvě. Ale už jen kvůli tomu bordelpapá, jakého si s gustem střihnul Ondřej Malý, to přece jen stojí za vidění.                    Jsem kvůli tomu poživačnýmu panchartovi málem zase začal kouřit... Křivák jeden božskej! Takže dávám nadhodnocené tři hvězdy (abych pak za to v jeho podniku dostal slevu :-) (28.03.2013)

Líbí se mně jak čeští filmaři začínají pomalu každý druhý rozhovor fňukotem jak nemají na filmy peníze a pak přijde kluk, kterýmu je 18 let a natočí film, hold země paradoxů. Pokud však jde o film Bez doteku, tak tedy rozhodně plný paradoxů není protože se jedná o čistokrevnou sračku. Sorry Matěji, ale mně to přišlo jako kdyby sis to šukání před kamerou vysloveně užival a jako pan režisér si se hlavně zaměřil na fakt, aby před tebou bylo co nejvíc nahých hereček. Možná námětem je film zajímavý, ale svým zpracováním patří tenhle film do nerecyklovatelného odpadu. (12.05.2015)

Dlouhé šroubovité dialogy, které nikam nevedou a vizuálně průměrná stránka. O motivaci postav darmo mluvit, protože žádná není. Celé to připomíná takovou horší epizodu Soukromých pastí. Nelineární způsob vyprávění, který si tu mnozí pochvalují, není obávám se záměr, ale nutnost. Troufám si tvrdit, že poté co byl film natočen a sestříhán, zhrozili se sami tvůrci, jakou banalitu spáchali a rozhodli se to zpětně nějak napravit. Dle mého neúspěšně. (05.10.2015)

Celovečerní debut nejmladšího českého režiséra Matěje Chlupáčka se nebojí nabízet divákům spíše otázky než odpovědi. To byl krátký výtah z oficiálního textu distributora. Mně tedy celovečerní debut nejmladšího českého režiséra Matěje Chlupáčka odpovědi skutečně nenabízel, zároveň ve mně nevyvolal ani otázky s jedinou výjimkou. Proč jsem se na něco takového vlastně díval? Za celou dobu jsem totiž nedokázal rozklíčovat, co mi chtěl nejmladší český režisér svým debutem vlastně sdělit. Ze snímku jsem si odnesl jen to, že ač není Tereza Vítů zrovna můj typ, dostala od přírody velmi pěknou základní výbavu, takže pokud nezblbne jako mnohé jiné, nebude muset investovat do tuningu. Proč tady řeším zrovna tohle? Protože mi film nic pozoruhodnějšího nenabídl. Příběh, dialogy i monology byly svorně stejně zoufalé jako celá řada předvedených hereckých výkonů, snímek mi nic nedal a já se k němu zachovám stejně a hvězdičky si raději ponechám. / Poučení: Průprava z domova se ti může v dalším životě hodit. (03.03.2023)

Přiznám se, že mám strašný problém s nízkým věkem režiséra. A během diskuse s tvůrci po projekci se má nedůvěra k jeho (ne)schopnosti natočit dobrý film jen umocnila. Žehral-li jsem u snímků Xaviera Dolana (který je dokonce o 5 let starší než Chlupáček) na to, že takový mladíček může jen stěží nechat vzniknout skutečně kvalitnímu celovečernímu snímku, u jeho českého mladšího protějšku jsem o tom přesvědčen téměř s jistotou. Kdybych měl film "Bez doteku" charakterizovat jednou větou, napsal bych asi, že se natočil pro samotný akt točení. Řečeno bez servítek - ó ano, to poslední, co český film potřeboval, je nástup dalšího takyrežiséra, který má potřebu obšťastnit nás zcela zbytečným produktem své pseudoartové masturbace. S nemalým znepokojením sleduji současnou uměleckou nadprodukci, která se netýká jen kinematografie - i knižní trh začíná přetékat debuty náctiletých autorů, kterým absence životních zkušeností či větší osobní nebo profesní vyzrálosti nebrání participovat na současné inflaci psaného slova. Zato všichni unisono plkají ty samé povrchní žvásty o tom, že stačí být ve správnou chvíli na správném místě a prostě si jít za svým snem. Z oné vágní cesty za snem se stalo nejprofláklejší klišé, které je v určitých kruzích otravně opakováno do omrzení jako náboženská mantra, kterou je současně nemístné kritizovat, jinak budete za starého zapšklého škarohlída. Totéž se dle mého soudu děje ve filmu - na to, jak jsme malou zemí, zde každoročně vzniká pozoruhodná záplava nových filmů - kéž by však ještě tak kvalita šla ruku v ruce s kvantitou, chtělo by se dodat. Za sebe nemám problém prohlásit, že je mi tenhle film vysloveně protivný, a ztotožňuji se s výtkami k jeho nedostatkům, které již napsali přede mnou jiní. (25.03.2013)