Těžký život dobrodruha

Velmi příjemně mě to překvapilo. Je to vtipné, nenudí to, dokonce i napínavý příběh to má, taky je to perfektně zahrané a natočené, takže já si nemám na co stěžovat. Líbila se mi celá ta přehnanost příběhu a Fred Flok byl takový můj oblíbený typ nadpřirozených (nad)lidí, kteří nikdy nedělají chyby, stejně jako hrdinové blaxploitation filmů. Jenže tohle se bere s humorem a o to je mi ten film mnohem víc sympatičtější. A líbila se mi i ta finální pointa. Celkově si nemám skoro na co stěžovat a proto nemohu jinak, než dát 5*. (06.04.2020)

Někdy mne napadá, že David Fincher musel vidět Těžký život dobrodruha, než natočil Hru. Nejen na svou dobu skutečně neotřelý námět spisovatele, kterému vlastní fikce přerůstá přes každodenní realitu a on se ponořuje do světa, který si dosud jen představoval. Zprvu v mezích komedie, která ale postupně přerůstá v zoufalý boj o vlastní identitu. Na konci v okamžiku největšího zoufalství sice přichází trochu moralizující rozuzlení (právě zde je ta podobnost s Hrou největší), ale i tak jde o velice vydařený film. (28.11.2016)

Upraveno v červnu 2020. Těžký život dobrodruha je noční můrou spisovatele kriminálního dobrodružstvení. Martin Frič z knižní předlohy Vladimíra Tůmy uplácal parodickou anekdotu, je bystrý při vytváření konfliktů, které se nezadržitelnou vůlí valí ze všech světových stran. Pohotově přistupuje k událostem s vyzývavým úsměškem a se sebevědomým charismatem zkušeného eskamotéra čarokrásné magie. Převaha je na straně důkladně připraveného loutkáře. Těžký život dobrodruha, to jsou jemné provokace, ironicky nadsazené připomínky a poznámky pod čarou obrazů, ale také kostrbatá těžkopádnost výchovné souvislosti. Při vyvrcholení se zdají být téměř všichni na pokraji kolapsu z nedostatku kyslíku, přesto se ohrazuji proti případným poznámkám o morální výchově jako atributu autoritativního politického režimu, neboť výchovné prvky se v tuzemských filmech hojně objevují po celá třicátá léta. Jde více o humanismus, nikoli autoritativní diktát. Hlavním hrdinou parodické kantáty je Karel Kryšpín alias Charles Crispin (příjemný Ladislav Pešek), oblíbený spisovatel brakového vzorce. Stal se obětí komplotu, je trestaný a vydíraný, přesto jako jediný překonává své předsudky. Noční můra zhmotnila literární představu. Charismatickým hrdinou dobrodružství je Fred Flok alias Binder alias Benda alias Niklas (pozoruhodný Otomar Korbelář), šarmantní zločinec, ctihodný konzul, inženýr trezorových systémů, policejní komisař a svérázně trestající ruka. Zločin se zdá být tou nejlehčí a nejuhrančivější lidskou živností. Důležitou postavou je Tichý (vynikající Jaroslav Marvan), podezíravý policejní inspektor. On je ve filmu tou veličinou, která způsobuje spisovatelův vnitřní rozkol i jeho splašený běh za očištěním. Hlavní ženskou postavou je Helena Rohanová (příjemná Adina Mandlová), něžné zpestření a nebezpečné vnadidlo rozsáhlého komplotu. Jaký jiný faktor by měl muže přivést ke stavu pochopení? Z dalších rolí: hrubiánský zážitek na soukromé přání zprostředkovávající sňatkový podvodník Karel (Karel Hradilák), rychlá Fredova spojka v přestrojení za podomního prodejce (Fanda Mrázek), nad nedokonalými zločineckými pokusy bdící policejní rada dr. Seidl (Karel Dostal), elegantně okradený továrník Antonín Bureš (Karel Černý), chybující mladík (Rudolf Hrušínský), či styčný koordinátor toho neskromného komplotu. Těžký život dobrodruha jsou parodické hrátky literárního a filmového braku. Nedokáže se sice vyhnout mravokárné těžkopádnosti, přesto jde stále o více něž jen dostatečně uspokojující pobavení. (29.09.2009)

,,Dobrodružství můžete zažít všude ve světě." Ve světě československého filmu rozhodně taky. ;-) Film, který mne neskutečně baví svou invencí. Za první republiky se u nás krimi žánr stihl jenom velice málo tvarovat skrze několik málo snímků, první proslulé filmy noir se ve světě teprve začaly točit. A hle, co nám to (dokonce uprostřed zuřící války) Frič se Steklým nabídli! Tahle skvěle propracovaná parodie z roku 1941 totiž disponuje snad vším, co můžete kolem starých detektivek očekávat: naprosto nekonvenční zápletka směřující k mnoha překvapivým vyústěním, stylová atmosféra prostředí (velice osobité prvorepublikové podsvětí kasařů, sňatkových podvodníků a hospodských rváčů), znamenité dialogy i herecké výkony. Pokaždé, když se za otočeným křesílkem spustí nahoru cigaretový kouř nebo se ozve pískání melodie Sám já chodívám rád, divák se dostává do napjatého očekávání, co další setkání spisovatele Krišpína se svým fiktivním záporním hrdinou Fredym Flokem (a nebo klidně někým jiným za něho se vydávajícím) přinese. Ačkoliv nápad směřuje k moralistickému poučení s optimistickým vyústěním, tvůrcům se podařilo v návaznosti na brakové detektivky z dobových časopisů stvořit originální kousek hravě vyčnívající ze soudobé komediální produkce. Jestliže se v ojedinělé akci potkávají tajemný Otomar Korbelář s roztomile civilním mladým Peškem, kouzelnou Adinou, nad vším dohlíží Jaroslav Marvan ve své typické roli muže zákona a dobovou atmosféru doladí šlágry R. A. Dvorského s Lišáky, vskutku není možné odolat. Baštím každou minutu. ,,Jakého sis mne stvořil, takového mne máš!" 95% (01.05.2019)

Vynikající scénář, kdy do poslední chvíle netušíme, jak to dopadne. Jen mi přijde, že u konce už trošku moc zbytečně zamotávali, a nakonec vlastně ani nedořešili linku s dívkou Helenou (Jestli to taky byla policistka, nebo že by „Fred Flokova“ manželka?). Evidentně chtěli odsoudit dobrodružné romány, z nichž si mladí brali hloupé návody, ukázat, že v realitě to bývá trochu jinak, ale nakonec zase tak moc odsuzovat nechtěli, nějakého většího mravního imperativu se vzdali (a dobře tomu), takže to vyzní nakonec také poněkud nedořešeně. Rovněž by mne zajímalo, které scény byly všechny připravené, a kde policisté měli problém Kryšpína uhlídat. Jenže celkově je to dokonale natočené - kamera, herci, písničky (Sám já chodívám spát rulezz), a v podstatě napětí od začátku do konce. (14.02.2016)