To neznáte Hadimršku

Láska je krásná věc, ale jak to leze do peněz, je lépe býti člověku samotnému. A protože věc je vážná, je povolán nesmlouvavý cifršpión Hadimrška, prohlašujíc o sobě, že je čuba baskervillská, aby nastolil pořádek, zavedl disciplínu a vystrnadil jistou Mici Angóru, hvězdu pražských šantánů, jejíž způsob, jak získat prostředky je shledán jako nežádoucí. Vlasta Burian slavil s upjatým revidentem Hadimrškou úspěch už na prknech svého divadla a film jej ukazuje ve vrcholné kondici, až po zuby ozbrojeného smrtící kanonádou sarkastických vtípků, neurvalých impertinencí a drobných lstí páchaných ve jménu jakéhosi vyššího dobra. Zdatnou soupeřkou tohoto lítého klání je subreta Meda Valentová, jejíž krasavice inteligentní je symbolem ženské rafinovanosti (rozuměj vyčůranosti) a svůdnosti, jakkoli v tomto ohledu nelze podceňovat ani výtečného Šlégla či neodolatelně komického Plachtu. Film v několika momentech odkazuje mmj. ke klasické americké grotesce a dodnes si uchoval jiskřivý humor a neotřelý vtip, který tak suverénně ovládá právě Vlasta Burian. Ten se díky Hadimrškovi vyhoupl na výslunní divácké popularity a zdálo se, že jeho pozice na čele flotily prvorepublikového klaunství je neotřesitelná. Slečno, jak si todleto vlastně představujete?! Kam si myslíte, že jdete?! Tohleto je kancelář a tady se musíte nechat vohlásit nebo musíte zaklepat! Ne sem vlítnout jak mastnej papír do průjezdu! (03.10.2008)

Jeden z prvních filmů Vlasty Buriana a řekl bych, že svým způsobem hodně osobní. Jak tam lítá v polohách úředníka, krizového manažera, podřízeného, napáleného drobného človíčka a zase se místy vrací do formy, aby nakonec přes veškeré průšvihy odešel s hlavou nahoře... Stejně tak scéna v tom vězení jakoby jaksi mysticky předznamenala jeho budoucí osudy, kdy byl za komunistů zavřený - za nic - jen kvůli své popularitě. Film, který je lepší, než jak se na první pohled jeví a který říká o Vlastovi Burianovi velmi mnoho... Proto plné ocenění. (07.05.2011)

Upraveno v květnu 2020. To neznáte Hadimršku je popularizování mluveného filmu prostřednictvím všeobecně rozšířené kabaretní zábavy. Karel Lamač a jeho pomocník Martin Frič nápaditě využili úspěchu Burianova jevištního kusu, následně ho přizpůsobili k podávání na věky věků v podobě filmové taškařice se zpěvy a exhibicionismem celebrity módního trendu kabaretní komiky. Film se neubrání úplně lacinému podbízení a přízemnosti, přesto si po celou dobu neustálého vířivého pohybu uchovává obřadní vášeň pro dynamiku a vrtošivě neposedný element vitality. Nakonec, láska je vítězem. Hvězdou taškařice je Popelec Hadimrška (dobře připravený Vlasta Burian), ješitný vrchní účetní revident bankovního domu. Ty jeho pracovní excesy, považované ve fyzické nepřítomnosti za příkladné pracovní nasazení, ho po zásluze dovedou až k funkci starosty. Milovnickým hrdinou je Jiří Zlatník (příjemný Otto Rubík), lehkomyslný majitel gramofonové firmy. Rozmařile se v přání lásky rozhazuje kapitál bez hlubších pohnutek. Hlavní ženskou postavou je Mici Angora (zajímavá Meda Valentová), nenadálým životním změnám hbitě přizpůsobivá kabaretní zpěvačka. Krasavice inteligentní si ochočila touhu mužů a to jí stačí. Důležitou postavou je Asta Vielandová (příjemná Marie Grossová), opatrná mladá dáma na vdávání se zajímavým věnem. Plánovaný krok se musí bezpečně prověřit. Výraznější postavou je také Bruckmann (příjemný Jaroslav Marvan), ctihodný generální ředitel bankovního domu. Osobní a pracovní zájmy se nebezpečně mísí. Z dalších rolí: zabezpečeným životem naprosto uvolněný konzul Petr Vieland (Čeněk Šlégl), hlavní koordinátor práce gramofonové firmy a rád poslušný Zlatníkův sluha Puntík (Jindřich Plachta), zdvořilý Zlatníkův účetní Vychodil (Eman Fiala), Zlatníkova sestřenice a nevěsta s milionem Aloisie (Světla Svozilová), či zkušený kapesní zloděj (Josef Rovenský). To neznáte Hadimršku musí nadchnout všechny obdivovatele kabaretně úderného Burianova humoru, navíc jde o jeden z nejpodávanějších pamětnických filmů v televizích. Potěší celkový ironický nadhled a vitální energie. (19.09.2009)

Moc filmů s Burianem jsem zatím neviděla, ale pamatuju si, že u Hadimršky jsem už vždycky jako malinká vydržela sedět a zpívat si tu kabaretní písničku. Nesmírně ráda na tento film vzpomínám a několik legendárních scén už asi nikdy nezapomenu. Budu muset pár Burianových fillmů rychle dohonit, protože ten jeho strejčkovský hlásek mě nikdy neomrzí. Navíc je celý příběh prostě pekelně vtipný a nechápu, jak se tohle někomu může nelíbit. (15.02.2017)

Jeden z nejlepších českých filmů z prvního období zvukového filmu u nás je zajímavý z více zorných úhlů. Pomineme-li špičkové herecké výkony značné části protagonistů (Plachta, Burian, Marvan, Šlégl, Fiala), projevuje se ve valné části děje výrazně jevištní herectví příznačné pro lidové prostředí Burianova divadla (platí to zejména pro scény a výstupy v Angořině vile, zlomkově jsou zachyceny i některé projevy burianovského podbízení a proslulého přihrávání ostatních herců svému hereckému řediteli a šéfovi). Neobvyklé jsou i retrospektivy a vcelku slušně zvládnuté náběhy na parodování sladkobolných příběhů rodokapsu, braku a červené knihovny právě tak jako snaha představit Buriana jako chlapce. Honičková scéna, prvoplánově inspirovaná americkou groteskou němé éry, jen dále dotváří poměrně členitý půdorys scénáře i režie filmu. Připočteme-li k tomu dobově nadprůměrný scénář, úspěšnou Lamačovu snahu o vytvoření souvislého příběhu a ne jen volně navázaného řetězce kabaretních skečů (tak dopadl např. Honzlův a V+W PUDR A BENZÍN) i organicky včleněné reminiscence bouřlivě nastupující hospodářské krize (s dokumentárně zajímavou vězeňskou scénou), objevuje se jeden z nejpřesvědčivějších a nesporně nejzdařilejších Burianových filmů. Tato kvalita je současně špičkou celé tehdejší české kinematografie československého období české státnosti. (25.03.2008)