Nymph()maniac: Volume II
Nymph()maniac 2
Nymphomaniac - Volume 2
Nymph()maniac: Volume 2
Nymfomanka II.
Nymph()maniac: Volume 2
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark (více)Obsahy(1)
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
(více)Recenze (561)
Nad smyslem snímku jsem se zamýšlel v komentáři k Volume 1 a jelikož dvojka můj pohled nějak významně neovlivnila, budu zde o poznání stručnější. Druhý díl působí rozbředle. Jakoby se při stříhaní tvůrci snažili všechno nacpat do skvělé jedničky, ale před finální třetinou se rozhodli pro rozdělení na 2 snímky a tak tu poslední hoďku natáhli na 124 minut. Snímek si drží stejnou strukturu (rozdělení na žánrově poměrně rozdílné kapitoly), jako jeho předchůdce. Není to ale ani zdaleka tak různorodé a zábavné. Hlavně ta sadisticko-masochistická část se bez zřejmého důvodu strašně vleče. Ne, že by Nymfomanka 2 nenabídla zajímavé chvilky, ale jejich četnost je o poznání menší a dokonce i závěr se mi u prvního dílu líbil mnohem více (!!!). Pro mě po jedničce spíše zklamání a mnohem radši bych si Nymfomanku dal na jedno posezení, i kdyby to mělo trvat něco málo přes 3 hodiny... Stejný případ ze zklamání z druhého dílu filmu, jako u snímků: Che: Part Two, Mesrine: Part 2, Kill Bill: Vol. 2... ()
Druhá část už je jen dojezdové stádium, které nemá mnoho co podtrhnout. Spousta hloubavých pasáží, byť s jistými životními pravdami, ale pomalu plynoucí a hrozně natahující. Onou hravost a sexualitu mladé ( Stacy Martin ) už ( Charlote Gainsbourg ) netrhne, i když se může jednat o můj subjektivní dojem. Závěr zajímavý a překvapivý. Ženská sexualita? Mám trochu pocit, že si z nás občas Trier pěkně vystřelí. ()
...plynule přechází do svého pokračování. Co působí hodně rušivě je necitlivě zasazené prohození hereček za "starší verzi". Prakticky stylem "ráno se probudím a blik jsem někdo jiný". V ději totiž neuplynou víc než dva roky a hlavně - její protějšek je stále jeden a tentýž herec (?!). Toho "nahradí" až o cca hodinu později (podle mě zcela zbytečně). V čem je cítit velký posun je ve frekvenci "přerušovaného sexu" a obsahu. Respektive, buď jsem si na styl vyprávění zvykl, nebo citelně ubylo těch dějových přerušení informačními vsuvkami, protože jsem je prostě přestal vnímat. Děj se také posouvá do tvrdších vod (hodně sado, méně maso), postupně nabere jiný dojem a končí tam kde by divák nečekal. Poslední třetina do celého konceptu filmu prakticky vůbec nezapadá (jako by se vařilo ze zbytků protože "už došly ty lepší nápady") a tak mě napadá... kdyby někdo viděl pouze a jedině tento druhý díl. Vadilo by to něčemu? Přišel by o jakýkoliv "informační klenot" prvního dílu a nebyl schopen na ten rozjetý vlak naskočit? Mám podezření že ne... A moc mě mrzí že si to nemůžu ověřit. Díky tomu by možná celý druhý díl působil úplně jinak a dost možná i lépe než ten první. Je totiž mnohem víc jednotný a proto pro většinu lépe stravitelný. ()
Uvažoval som o piatich, ale posledná scéna upravila hodnotenie o plný počet. ()
Tak po velmi nečekaném nadšení z první epizody teď přichází bohužel velké zklamání. Trier už prostě nedokázal udržet tempo a laťka prostě musela zákonitě spadnout hodně dolů. Skvělý dialog obou hlavních aktérů, na kterém prakticky kvalita jedničky vznikla, se tady zmítá v křeči - jako kdyby už Trier nevěděl, jak zajímavější má celou nymfomančinu minulost udělat. Film se tak bohužel už omezuje pouze na extrémní situace a záběry a kouzlo z první epizody je bohužel pryč..........moje hodnocení = 3,5 z 10. ()
Zas ta obvyklá Trierova hra s divákem: "Malá, malá... fuj ty kozo stará!" Často je to předvídatelné, někdy až únavné. Poznámky: 1) Zajímavé, jak Trier neustále cítí intenzivní potřebu konfrontovat se s křesťanskými ideami: vina, hřích, pokání... Připadá mi jako člověk, který se verbálně vymezuje vůči křesťanství, protože si vskrytu uvědomuje, jak hluboce v něm zakořenilo. Všimněme si, že film má formální podobu zpovědi včetně rozhřešení na konci (které je ale potřeba okamžitě zpochybnit ironickým šklebem: "aby si snad někdo nemyslel, že jsem sentimentální" - nebo to je ta infantilní hra, "nalákám vás na vějičku a pak vás klepnu pořádně přes prsty"?; ať tak nebo onak, klišé je pouze nahrazeno jiným). 2) Pro mě nejzajímavější moment filmu je scéna (ne)zastřelení Jerôma, kde jej hraje jiný herec. Původně jsem si myslel, že pointa spočívá v tom, že je to skutečně jiný muž, náhodná známost P. Ale tuto verzi vyvrací reminiscence motivu 3+5, kterou by nemohl reprezentovat nikdo kromě Jerôma. V tom případě je to snad symbolické vyjádření odcizenosti, kdy Joe přestává rozlišovat podobu svých milenců (včetně své životní lásky), stejně jako má většina postav filmu svá jména nahrazená jen jedinou iniciálou. Alternativní vysvětlení: zcizující prvek, jež má vyvolat v divákovi pochybnost, zda je vyprávěný příběh "reálný", tj. může být jen plodem představivosti Joe. Anebo se jednoduše jedná o další Trierovu poťouchlost, jíž netřeba přikládat zvláštní význam. Mimochodem, úplně stejný postup (leč důsledněji) požil Buñuel v Cet obscur objet du désir. ()
"Když si pořídíš tygra, musíš ho taky nakrmit." -Jerome- ()
Tak nějak nevim, co s tim....jsem vlastně zklamaná a mám pocit, že šlo o ztrátu času (a že ho nebylo málo). Nejvíc se mi nelíbí, že má film podtitulek otevřená studie ženské sexuality....to jako vážně? Chybí mi tam tedy dost podstatné slůvko - narušené - (ženské sexuality). Ve výsledku je pro mě film strašně nevyvážený, nezralý, plochý a ... no nudný, prázdný a to se tolik snaží o opak. Scénáristicky slabé....odbyté? Přichází mi na mysl poněkud kontroverzní srovnání - připadám si jak po shlédnutí nějakého "laciného" romantického filmu - chce toho tolik říct, tolik vyjádřit, chytnout za srdce (za cokoliv, ale hlavně chytnout, zasáhnout - silně a na dlouho), ale nedaří se to...což je ještě slabě řečeno....stejně tak jako u romantických filmů, tak i tady se mi vkrádá na mysl označení kýč. S trochou nadsázky je to karikatura toho podstatného, co se nám tvůrci (jak režiséři Steelové, tak zde Trier) vlastně tolik snažili sdělit. Tady tedy jednoznačně palec dolů. ()
Spousta filozofování a nějakých hlubokých myšlenek, a to ještě ve větší míře, než v 1. části. Chvílemi to nudilo, něco bylo i zajímavé. Podstata prvního dílu byla trošku odsunuta na vedlejší kolej, což by nevadilo, nebýt poněkud přehnané a nepříliš věrohodné závěrečné půlhodiny. Celkový dojem z Nymfomanky je veskrze pozitivní, ale znova už si to na 99% nikdy nedám. (HD, orig.) ()
Lars nám aj (hlavne) v tejto časti ukazuje, že sa ženám nedá porozumieť, tak ako aj ja niekedy nechápem práve tohto spomínaného ,,rejžu,,. Druhý časť, resp. diel, ide viacej do hĺbky problému, hraje na vážnejšiu notu než predchádzajúci. Tieto celkové štyri hodiny boli úžasným atmosferickým zážitkom, u ktorých som sa dobre bavil, vzrušovalo ma to, bol som nútený premýšľať, zadržať slzu a na konci len s otvorenou pusou zatlieskať. ()
Nevylučuju, že se v komentáři mohou objevit jemné spoilery, takže pokud se jich bojíte, pryč od tohohle textu. No, takže: První odlehčený a hravý díl obsahoval přísliby nastávajících problémů a zároveň položil otázku, jestli si Trier zase jen dělá srandu (a v tom případě se naštvou řadoví diváci), anebo konečně něco pojal vážně (a v tom případě to nadzvedne Trierovy fanoušky). Samozřejmě mu to bylo jedno, protože Trier v posledním díle trilogie deprese na diváky kašle ještě víc než ve svých předchozích filmech. Pokud jsem u prvního dílu napsal, že režisér diváka nepodceňuje, druhá část a celkový náhled tvrdí pravý opak. Takže popořadě: První část trilogie - Antikrist - byla navzdory všem brutalitkám asi nejvážnější věc, kterou Trier kdy natočil (taky ji mimojiné věnoval Tarkovskému). Melancholia je oproti tomu óda na sebe sama, v níž si Trier kromě cynického pomrkávání dovolil ukázat, co si myslí především sám o sobě. No a Nymfomanka hezky v zájmu sestupné tendence je tentokrát přímo o divákovi, a v tom je právě Trierův největší přínos a zároveň výsměch, jemuž systematicky přizpůsobil zcela vše, co se Nymfomanky týká. Nejprve promyšlenou a strhující reklamní kampaní nalákal do kina hromady lidí, kteří nemají šajn, kdo je to Trier, a kteří pochopitelně čekali přinejmenším softporno. Poté naprosto nestydatě vmanipulovává diváka do pozice Seligmana, který odráží divákovo nepochopení momentů vyprávění, nebo příjemci polopaticky vysvětlí některou z analogií. Mezitím Trier z diváka několikrát naférovku udělá idiota a nazve ho nelidským prasetem, když ve druhé polovině rozfláká konvenční pohled na homosexuály, pedofily či sadisty. Poslední a vrcholný bod režisérova výsměchu je právě poslední scéna, v níž Trier jasně ukazuje, co si myslí nejen o Seligmanovi, ale přímo o člověku, který se na jeho film dívá. Z hlediska narativní strategie Nymfomanky se totiž divák už dávno stal Seligmanem a tedy spoluviníkem závěrečného ignorantství. Nutno podotknout, že na tom něco je, protože kolik návštěvníků kina po celém čtyřhodinovém očistci stále myslelo jen na to, kdy už si to ústřední pár konečně rozdá? Jak to tak sleduju, tak Trierovu systematickou cestu k naprostému výsměchu nestrávili ani recenzenti. Trier stále není žádný enfant terrible (do společnosti kope kdekdo), naopak se znovu stává spíše patologem, který pitvá morální podvědomí. I přes pár luxusních scén a vtipných sebecitací je druhá část Nymfomanky lehce slabší než první díl, ale Trierovi se povedlo napálit tolik lidí, že to vedle zarytých misantropů musím ocenit i já sám. 90% DC: Rozšíření o jednu precizní kapitolu dodalo druhé části zcela novou krev, a to doslova. Čistých pět hvězd - ta bolest je doslova cítit. Grandiózní. ()
Eleaté, Dekameron, Ježíš, babylónská děvka a lžičky v kundě...Nekonečná onanie impotenta a nezastřešený bordel... ()
Trierovi se zalíbila role Charlotte z antikrista tak se pokusil její příběh svým způsobem rozvinout a natáhnout ho na čtyři hodiny, při čemž zrecykloval hromadu nápadů z dřívějších filmů a ne tak úplně šťastně. Larsovi palec nahoru za odvahu, ale příště prosím už ne a kdyby jo, tak ne čtyři hodiny. MÍNUSY:::: přeměna mladé Joe ve starší(že by se za tři roky Joe změnila z celkem sympatickou Stacy na sešlou Charlotte?),zbytečně vyhrocený konec a NUDA. PLUSY::: rammstein, Seligman a odkaz na Antikrista. ()
Nymfomanka je po rokoch zhýralého života značne opotrebovaná a zúbožená. Nedokáže čeliť svojmu morálnemu a telesnému úpadku. Druhá časť je výrazne ponurejšia ako prvá, ale rovnako umelecky príťažlivá. ()
Prakticky totálna hlúposť, kde sa všetci chovajú ako retardovaní kreténi. Ale pri tom všetkom násilí, sexe a starnutím hrdinky z dňa na deň o minimálne 30 rokov mi to ubehlo celkom rýchlo, takže sa budem tváriť, že som to pochopil... ;) ()
18. 09. 2014 (234.); i nymfomanie múže být nechutná ()
Nakonec jsem se odhodlal a podíval i na druhou část Nymfomanky, nutno dodat, že mi to odhodlávání trvalo téměř měsíc. Druhý díl byl zajímavější a rozhodně ve mně vzbudil více emocí. Občas byl nechutný, občas zdrcující, někdy napínavý a někdy přiměl více k zamyšlení. Kupodivu tentokrát utekly tři hodiny režisérské verze rychleji. Nicméně hodnocení zůstane i nyní tři hvězdy. Byly scény, u kterých jsem to chtěl vypnout (potrat, sadomaso) a naopak scény, u který jsem vše napjatě sledoval (terapie, vymáhání dluhů). Sexuální scény opět spíše nudily a rušily. Sumasumárum formálně výborná filmařina zpracovala vcelku nudné vyprávění jedné psychicky nevyrovnané nymfomanky a jednoho samotáře. Není to nic, co bych extra doporučil. Možná jen výběr pár scén, které mohou fungovat i bez dalších pěti hodin obou filmů. ()
Nemůžu z toho necítit Trierovu režijní genialitu, nemohl jsem se ale dočkat konce. Tak moc mě to nebavilo- navzdory všemu, co mám obvykle rád. ()
Obsahuje mírné SPOILERY. Na druhou část jsem se oproti první, kde jsem neměla po zhlédnutí některých recenzí žádná zvláštní očekávání, těšila a asi čekala docela dost. A to byl možná ten problém. Nebo jsem si mezi zhlédnutími obou částí dala moc malou pauzu a byla Joe a jejím příběhem trochu přesycená. Nebo jsem možná v druhé části s přibývajícími minutami měla čím dál větší problém nalézt pochopení pro Joeiny činy, nelíbilo se mi, jaký člověk se z ní stával. Možná mi nevyhovovalo, že tu bylo méně erotiky jako takové a mnohem více násilí. Těžko říct, dvojka mě každopádně nebavila tolik jako jednička. Pořád mě ale bavila natolik, že bych jí ještě pět minut před koncem dala celkem ochotně čtyři hvězdy. Začala jsem být navnaděna tou nadějí v lepší zítřky, co se tam začala rodit, krásně mi tam jako uzavření příběhu a toho i v dvojce poutavého povídání a naslouchání Joe a Seligmana seděla. Nechci úplně prozrazovat, ale to, co se stalo pak, považuji za obrovskou zradu na divákovi. Tím spíš, že o chvíli dříve mě napadlo, že by se něco z toho, co následovalo, stát mohlo, spíše jsem ale podezírala druhou z postav, že bude chtít v nestřežené chvíli sama od sebe zopakovat něco, co se jí dříve nepovedlo - pak jsem se ale nechala uchlácholit a skutečně věřila, že veškeré nebezpečí je zažehnáno a dojede se to celé v poklidu. Protože by mi to, co mě napadlo, do toho filmu prostě absolutně nesedělo. No a místo toho poklidnějšího konce jsme byli svědky totálního pohřbení jedné postavy a jejího charakteru (ač v průběhu filmů přiblíženého s určitým prostorem pro různé výklady, s ponecháním řady prázdných míst) a tím vlastně do značné míry i příběhu a jeho sdělení jako takového. Jsem naštvaná, cítím se skoro až okradená a zároveň to vnímám jako velkou a zbytečnou škodu pro celé toto jinak zajímavé dílo (počítáno v komplexu i s jedničkou), které se dalo tak pěkně zamezit, kdyby to skončilo zhasnutím lampičky... Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si říkám, že mohou být Lars von Trier a spol. ještě rádi za tři hvězdy, které mi z toho vychází, když se snažím ohodnotit a zohlednit většinu filmu a dojmy z něj a dělat, že to nemělo konec, jaký mělo... ()
Tento komentář je věnován oběma dílům dohromady, neboť obě části beru jako jeden pošahanej celek. Lars von Trier mě stejně jako s Antikristem dokázal tak akorát znovu nasrat. Film o hovně, tuny nesmyslných žvástů, kvůli zviditelnění pár explicitních sexuálních scén, jinak nuda jako kráva, prostě skoro čtyřhodinová sračka, které bych nejradši dal odpad a hotovo, což ovšem v žádném případě udělat nemohu, protože je to již pár dní, co jsem měl tu smůlu film vidět, a pořád nemohu Nymfomanku dostat z myšlenek, takže Lars ve výsledku vlastně opět vítězí, a já si opět jen lámu hlavu, jak toho opět ten chorej parchant dosáhl. Přitom ale Nymfomanka není skutečně ničím zas až tak výjimečná. Je tedy samozřejmě pravda, že celý ten obsah, a zvlášť když k tomu ještě připočtu těch pár sexuálně otevřených pidisekund, není zas až tak klasickým bijákem, nicméně ta jeho kontroverznost a provokativnost je určitě až nesmyslně nafouknutou bublinou, kterou si ale von Trier přál ze všech sil. Ano, jde o netradičně odvyprávěný příběh, s netradiční zápletkou a obsahem, a už jen to samozřejmě budí všeobecnou pozornost a zvědavost, výsledek má ovšem do všech těch dechberoucích prohlášení vážně tedy zatraceně daleko. Nad celou tou zápletkou se nemá cenu nijak pozastavovat, jedna pipina prostě jen vypráví úplně cizímu chlápkovi svůj životní příběh o tom, jak šukala s tímhle, jak šukala s tamtím, jak šukala s oním, jak šukala takhle a s jiným šukala onakle. A šukala a šukala a vlastně vůbec k ničemu a nikam se neprošukala. Vše! To její vyprávění je pak zabaleno do miliónů naprosto bezvýznamných jinotajů, nějaký komplexnější význam ovšem ten její prošukanej život nemá, na což pak doplácí především spád filmu, který je zcela ubíjející, a tak jediným oživením tu je skutečně jen těch pár odvážných momentů pro náruživé „detailisty“, které v dnešní době ale stejně posadí na prdel už jen málokoho a nějak výrazně či nápaditě tedy také zrovna dvakrát nepůsobí. Atmosféra filmu se pak tvůrcům sice navodit podařila, nicméně její působivost není též nějak výrazná. A herecké obsazení je jinak kapitolou sama o sobě. Charllote Gainsbourg jako dvorní „koště“ pana Triera tu sice opět po celou dobu působí jako desetkrát přejetá, ojetá a zdevastovaná, s pětkrát přetočeným tachometrem, oplzlá kurva, ovšem zároveň jsem z ní nemohl opět ani zpustit oči, ta ženská má prostě v sobě nějaké kouzlo, které je ale fakt dost těžké najít. To mladší verze její postavy v podání Stacy Martin, to je jiná, to je zatraceně miloučké koťátko a zároveň i velice slušná herečka, ta mi sedla hned. Mužské postavy pak nijak výrazné už nejsou, ani Skarsgard, ani LaBeouf nikterak nevyčnívají, docela mě snad jen překvapil Bell, ale ten se tam zas až tolik neohřál. Oba díly Nymfomanky toho zkrátka nabízejí opravdu spoustu. A to jak toho dobrého, tak zároveň i toho špatného. Ártově zaměření przniči, pro které si myslím, že je Nymfomanka určena především, ti si u toho budou hrát slastí s bambulákem, a to jak díky obsahu, tak ze zpracování, čistě popcornový omezenci si budou hrát s bambulákem jen při těch pár pornografických pidisekundách a zbytek označí za sračku, no a ostatní, kam bych se rád zařadil i já, ti budou z celého toho projetu v rozpacích a nebudou vědět, jestli to chválit, či hanit. Takže já dávám alibisticky průměrné hodnocení, protože si s výsledným dojmem prostě neumím poradit. () (méně) (více)