Pinocchio Guillerma del Tora

Pinocchio Guillerma del Tora je speciální podívanou. Obdivuhodná stop-motion animace, temnější pojetí známého pohádkového příběhu i práce s komplexními motivy, která zvládne překvapit i takové lidi, kteří na původní příběh Carla Collodiho nedají dopustit. V rámci práce s emocemi sice tento projekt del Tora v součtu nedokáže dostát svého potenciálu (i proto, že lehké poskakování v přístupu tomuto Pinocchiovi dvakrát neprospívá), přesto jde o silný zážitek, který dokazuje um vypravěčského talentu Guillerma del Tora…. (09.12.2022)

"Life can bring great suffering. And eternal life can bring eternal suffering." _____________ Pinocchio Guillerma del Tora je na dnešnú dobu naozaj výnimočný animák a pre mňa je určite aj jedným z najväčších prekvapení spomedzi všetkých minuloročných filmov (spolu s druhou časťou Kocúra v čižmách)... V každom zábere, v každom jednom detaile a dokonca aj v každej jednej sekunde tohto filmu je vidno, koľko času, práce, ale aj trpezlivosti museli do tohto projektu všetci tvorcovia vložiť. A práve v tom podľa mňa spočíva čaro stop-motion animácie (ktorému som však oveľa lepšie pochopil až vďaka dokumentu o tvorení Pinocchia) – aj keď môže vytváranie pohybu jednotlivých postáv a vlastne aj celej animácie na prvý pohľad vyzerať ako jednoduchá práca, tak v skutočnosti to tak vôbec nie je... A za to patrí všetkým tvorcom obrovská poklona... Avšak vizuál tohto filmu určite nie je jediným, čo by si zaslúžilo pochvalu. Pôvodne som si myslel, že sa bude Del Torov Pinocchio presne držať originálu, ale v zápätí ma celý film presvedčil o opaku – Guillermo sa s celým príbehom parádne vyhral a takmer každá scéna ponúka niečo originálne. Veľmi na mňa zapôsobilo už úvodné privádzanie Pinocchia k životu, ktoré pôsobí ako z Frankensteina alebo aj zasadenie do skutočných historických udalostí (čo je mimochodom geniálny nápad!) a tiež aj výcvik mladých vojakov, no veľmi ma prekvapil aj Posmrtný svet, v ktorom sa Pinocchio veľmi často ocital. Okrem toho sú niektoré scény doplnené aj kvalitnými pesničkami (u mňa vedie Ciao Papa), ktoré do celého príbehu pekne zapadajú. V skratke, Pinocchia Guillerma del Tora odporúča 9 cvrčkov z 10, naozaj by som si želal vidieť v blízkej dobe viac takýchto animákov (aj keď viem, že to asi nie je úplne možné...) a skutočne dúfam, že dnes v noci tento film dostane Oscara, ktorého si tak veľmi zaslúži... _____________ "Don't be Carlo or anyone else, be exactly who you are." (12.03.2023)

Tvorba Guillerma del Tora mi nesadne vždy stopercentne, ale sledujem ju a cením si ju. Pinocchio mi ale sadol veľmi. Snáď preto, že mi pripomenul obľúbený Faunov labyrint (2006). Pinocchio nesie typickú Guillermovu estetiku, je plný prazvláštných, no charakterovo výnimočných bytostí v okúzľujúcom vizuáli. Ak príliš nepatríte medzi fanúšikov muzikálov, nedajte sa odradiť. Objavia sa tu iba pomerne krátke spevavé pasáže. Zato hudba, ktorú mal na starosti Alexandre Desplat, ľahko ulahodí. Ďalšie poňatie príbehu o chlapcovi vyrezanom z borovice sa drží originálu, ale v istom zmysle je aj celkom iné. Miestami del Torovsky desivé a na animák až reálne skutočné. Dej načŕta mnoho tém, no niektoré z nich nerozvíja plnohodnotne. Tou najdotiahnutejšou je súčasne aj tá najzaujímavejšia tematická línia - život/smrť/láska/obeta. Režisér nás cez Pinocchia učí, čo je skutočne správne a že si to občas musíme v hlave utriediť sami. Pretože spoločnosť nám bude vždy podsúvať určité názory a presvedčenia, ale ak nesúznia s naším vnútrom, nemusíme im naslúchať. Rozhodne odporúčam aj 30-minútový špeciál Guillermo del Toro's Pinocchio: Handcarved Cinema. (02.01.2023)

Keď som počula, že sa chystá ďalšia verzia Pinocchia, bola som skôr na pochybách, ale našťastie Guillermo del Toro nesklamal, práve naopak. Podaril sa mu veľmi pekný film, krásna animácia a hudba a veľa nových a zaujímavých nápadov. Určite stojí za pozretie. Ak zvažujete, či to pustiť aj deťom, tak radšej až od určitého veku, tým malým radšej starú Disney klasiku.  "You never know how long you have with someone until they are gone." (13.12.2022)

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)