Stopy

Bez zbytočnej dramatizácie a scenáristických odbočiek - o to viac autentickejšie. Odporúčam túto snímku zhliadnuť ako ja na premietačke na stene vo veľkom rozlíšení. Až vtedy sa vcítite do krás Afriky a vychutnáte si tie púštne scenérie. Musím vychváliť do nebies herecké výkony Mie Wasikowskej a Adama Drivera. Koniec koncov tí dvaja sú skvelí vo všetkých snímkach. Je to taká púštna road-movie. V podstate sa dá povedať že je to zámerne aj depresívna a aj smutná snímka. Film sa venuje problematike životného prostredia, života aborigénov, s ktorými hlavná hrdinka strávila podstatnú časť svojej púte, ale aj skutočným hodnotám, ktoré človek nachádza, až keď je odkázaný sám na seba, mimo konzumnej spoločnosti, ktorá na nich už zabudla. (03.11.2019)

Pětihvězdový námět, ale jeho zpracování je slabé. Z potenciálně velezajímavého a velezáživného osamělého přechodu Západní Austrálie vyrobila středoproudová produkce komerční středoproudovou vztahovou srajdu s ohavně přeslazeným klavírním hudebním doprovodem. Děj filmu se vůbec nesoustřeďuje na to nejzajímavější, na to jediné zajímavé, což jsou každodenní drobné detaily samotné cesty, ale namísto toho neustále otravuje vztahem hlavní hrdinky k lidem, jejím potkáváním se s lidmi a jejím žvaněním s lidmi. Je možné, že knižní předloha (kterou neznám) rovněž upřednostňuje tuhle "vztahovou" rovinu před tou "dobrodružnou". Každopádně si ale osamocenou cestu představuju úplně jinak. Z plánovaně heroického, nebezpečného a individualistického podniku se stane de facto reportáž pro National Geographic, ona pustina není vlastně tak úplně pustá a většinu času šlape holčina s velbloudy po polňačce, respektive po poušťovce, podél které má připraveny kanystry s vodou. Z idealistické misantropky se kvůli vlezlému fotografovi stává nejprve zpruzená misantropka, aby se díky starému roztomilému dědouškovi Australopitékovi postupně proměnila v jemně usměvavou misantropku a nakonec i (jaké "překvapení") k fotografovi přilnuvší rozesmátou ženušku. Wasikowska svou roli zahrála skvěle, ale to nic nemění na tom, že mě její postava nebavila. Protivná ženská obcující s čokly, kočkami nebo jinou zvěří, protože se svým vlastním živočišným druhem není schopná vyjít, znám tenhle model. A ještě by mě zajímalo, jestli oním ke konci proneseným "I miss her so much..." myslela svou zemřelou matku (v což doufám) a nebo svou zdechlou čubu (čehož se děsím). Ale rád bych komentář zakončil pozitivně - dneska je z Robyn Davidsonové sympatická kultivovaná dáma (YouTube) a její devítiměsíční putování (2700 km) bylo ve skutečnosti jistě mnohem zajímavější, vrstevnatější a existenciálně hlubší, než jak nám ho po náležité úpravě servírují média. Po delším váhání třetí, mj. za krajinu a velbloudy. (15.03.2019)

Krásnej film... Chce to ale mít vztah k tématu, naskočit na stejnou vlnu houpavého a hloubavého putování krajinou a neočekávat nějáké velké a líbivé dobrodrůža.. Celkově si to na nic nehraje, nikdo neonanuje, pouť se rozjíždí pomalu, zprvu jakoby nezáživně, ale postupně to pooomalinku graduje, izolace je stále citelnější, slov ubývá, meditativně rezonující hudba diváka ladí na tripoidní frekvenci a některé scény dokážou zmáčknout srdce fakt citelně..... Vyměnil bych klidně všechny blockbustery a Oscarové tahouny světa za jistotu, že aspoň jednou do roka vznikne takovýhle nenápadný ale silný film. (21.12.2014)

Tracks je krásný film, jehož síla spočívá v jednoduchosti a umanutosti, která tu skutečnou Robyn Davidsonovou před téměř čtyřiceti lety opravdu dohnala do cíle poutě dlouhé tisíce kilometrů. Mia Wasikowska je dokonalým převtělením Robyn, diváka dokáže do děje vtáhnout, aniž by se uchylovala k laciným hereckým trikům a ždímala ze sebe v okamžicích zoufalství krokodýlí slzy, a navíc se na ní krásně dívá. Adam Driver tady opět potvrzuje, jak dobrý je herec, když v několika minutách na plátně dokonale vyváží Robyninu odhodlanost svým vlezle sympatickým fotografem. No a úchvatná kamera dodá snímku chvílemi až meditativní rozměr. Takže nečekejte o nic víc, než jen filmové zpracování putování napříč australskou pouští s pár velbloudy. Ale nečekete také o nic míň. (17.08.2014)

Krásný a dojemný příběh. Každý máme svou cestu, kterou si musíme projít... Kromě nádherných záběrů přírody a velmi civilních hereckých výkonů podbarvuje celý snímek naprosto podmanivá hudba, která jednoho strhne a do konce filmu už ho nepustí. Není dominantní, a přesto si ji jeden nějak tak vnitřně stále uvědomuje. O to silnější dojem z celého filmu. (08.05.2018)