Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Snímek Osvícení Stanleyho Kubricka bezesporu patří mezi nejkultovnější díla světové kinematografie. Ani jeho nejzarytější fanoušky by však nenapadlo, kolik skrytých významů, symbolů a metafor se v něm může skrývat. Americký dokumentarista Rodney Ascher byl snímkem fascinován od dětských let, a tak se ho rozhodl s pomocí pěti na slovo vzatých „kubrickologů“ podrobit důkladné analýze. V podobně uhrančivé atmosféře, jakou je Osvícení prostoupeno, nabízí divákům prostřednictvím ukázek z filmu a odvážných hypotéz zajímavé teorie o jeho souvislostech s dílem slavného teoretika médií Marshalla McLuhana či o odkazech na těžký úděl amerických indiánů, druhou světovou válku, holocaust nebo Jungovu teorii synchronicity. Těžko říci, ke které ze zmíněných teorií by se přiklonil samotný tvůrce filmu, určitě by ale měl radost, že jeho snímek dokáže po 32 letech od svého vzniku vzbuzovat tolik vášnivých debat. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (39)

MM11 

všechny recenze uživatele

Kéž by některým našincům otevřelo oči... Velká výzva (nejen) pro databázové spřadače konspiračních teorií. Tenhle dokument ze své cesty do samého konce neuhne – po celý čas neuvidíme ani jediného z mluvčích, dýchatelnou „realitu“ zastupují hrané scény diváků koukajících se na Osvícení a analogie s jinými filmy od Kubricka. Divácké klaustrofobii nic nebrání. Interpretace jsou často výživou pro psychoanalytiky, třeba občas zabrousí do ideologie a výsostně neviditelné spoje hledají i dalšími způsoby. Toto je podstatné → konspirátorům nejde o to popsat film jako celek, výhradně vytrhávají detaily na okrajých obrazu, které (jak sami mnohdy oprávněně říkají) jsme si prostě nevšimli. Je příznačné, že se většinou nejedná o nejznámější scény. Některé argumenty jsou zábavné (falešný let Apollo 11, penis), jiné vyloženě trapné (Indiáni, Holocaust). Ovšem přínosné je proplétání více různých teorií v jedné chvíli filmu (často popisují tutéž scénu!); takový guláš zpochybní rázem vše. Tyhle pohádky dospělých, které podkresluje stále stejná hudební smyčka, jsou zjevně výrazem nejhlubších traumat oněch promlouvajících, fanoučci Osvícení jsou ti poslední, kterým bych tuto krutou hříčku doporučil. (MFF KV 2012) ()

noriaki 

všechny recenze uživatele

Chtělo by se říct, že než nekvalitní a neprofesionální symbolická analýza a psychoanalýza filmu, tak to radši žádná. Ale není to pravda. I když je Room 237 amatérsky natočený, rozhrkaný a často si protiřečící, a i když se pět průvodců po filmu Osvícení dá považovat ve shovívavějším případě za podivíny a v tom realističtějším za magory, tak i přesto má svůj význam. Minimálně v tom, že mě donutil podívat se na Kubricka zase trochu jinak. Rozebírat teorie přednesené v dokumentu nemá smysl. Některé nejsou víc než jen souhrn postřehů, například legendární režisérova tvář v mracích, kterou zmíní zřejmě každý kdo snímek viděl, některé jsou argumentačně silnější a kupodivu stojí na pevnějších základech. To platí především pro konspirační názor, že scény z přistání Apolla 11 na Měsíci natočil Kubrick a adaptace Kingovy knížky je jeho zpověď a svého druhu katarze. No, proč ne. Třeba někdo přijde i na to, že Spielbergova Blízká setkání třetího druhu vycházejí ze skutečných událostí. ()

Reklama

(mOnkey) 

všechny recenze uživatele

Osvícení jsem vždycky považoval spíš za film zabývající se holocaustem a vyvražďováním Indiánů než film o člověku, kterému hrábne a chce vyvraždit svoji rodinu. Mizející předměty mezi jednotlivými záběry jsem bral vždycky jako parodii na horory a ne jako chybu. Už během první projekce jsem pochopil, že Nicholsonovy řídnoucí vlasy představují Hitlerův knírek atd. Ale teď vážně, tři čtvrtě stopáže jsem neměl nejmenší tušení, o čem to ti lidé mluví. Kubricka jsem vždycky obdivoval, ale to jeho neustálé zbožšťování, kdy jsou všechny nepodstatné chyby považovány za tvůrčí záměr, který symbolizuje to či ono, to by asi i jemu přišlo hodně mimo, kdyby ještě žil a četl/viděl všechny ty konspirační, z větší části ničím nepodložené teorie. Domnívám se totiž, že kdybych chtěl, najdu stopy vedoucí například k přistání Apolla 11 na Měsíci už v Prázdninách v Římě. Jako některé informace jsou zajímavé, to nepopírám, ale spíš takovým tím „Jak je něco takového vůbec napadlo?“ stylem. Je jasné, že když si film pustíte zároveň popředu i pozpátku, v některých scénách se budou jednotlivé postavy určitým způsobem prolínat, což může (ale také nemusí) znamenat to či ono. Ale není to tak náhodou u každého filmu? Ještě jedna poslední připomínka k tvůrcům filmu respektive lidem, kteří se v něm vyjadřují k jednotlivým tématům - když jsou takoví experti, tak proč nám, ignorantům, toho Stanleyho-Ježíše skrývajícího se v úvodu filmu na obloze za mráčky aspoň nezvýraznili červenou fixkou, abychom mohli konečně taky prozřít? ()

kiddo odpad!

všechny recenze uživatele

Heleďte, já mám dumání o nesmrtelnosti filmového chrousta vážně v oblibě a s desítkami způsobů, jak vnímat Osvícení, jsem povšechně obeznámená, ale sorry, tohle je otravně namluvená, zhulenecky působící a nelogicky sestříhaná sbírka nesystematických, kavárenských a nepromyšlených dojmů mnohdy přejatých odjinud, která nemá úroveň ani průměrného DVD komentáře a chvílemi vůbec nesouvisí s obrazem – trochu ironické vzhledem k tomu, že se rozebírá dílo režiséra, který se vyjadřoval hlavně vizuálně. Právě kvůli nesystematičnosti a nespojitosti postřehů nelze brát předkládané interpretace vycházející z naprostých maličkostí příliš vážně (Kubrickův ksicht v mracích?! Dafuq?!) – což je upřímně řečeno poněkud bizarní, jelikož například myšlenka, že Osvícení pojednává na určité rovině o genocidě amerických Indiánů, je dnes vcelku obecně přijímanou teorií. Letmým nadhazováním odlišných povrchních interpretací navíc dochází k nezamýšlenému efektu, a sice naprosté odtrženosti od výchozího materiálu a klasickému diváckému dojmu „tamten si řekne, že je to o genocidě, tamten zas, že o holocaustu, další to chápe jako důkaz, že jsme nepřistáli na měsíci, každej v tom holt vidí, co chce“ – nelze tudíž než učinit lidový závěr, že kdo se film snaží vnímat trochu do hloubky, je pompézní, okázalý debil. O mizerné technické úrovni poznamenané krokováním, koktáním, nepřipraveností a nutností uklidňovat děcka řvoucí v pozadí ani nemluvě (ne, nedělám si srandu). Pro na první pohled za vlasy přitažené a zároveň fascinující, pečlivým studiem podložené, obohacující a přesvědčivě znějící rozbory tedy doporučuju jít radši za Robem Agerem na Collative Learning . ()

neoBlast 

všechny recenze uživatele

Dokument nepříliš kvalitně natočen, vyžadující trochu nadstandardních filmových znalostí (filmografii Mistra S. K.), film u kterého mi vadila většina tvůrčích záměrů. Např. nikdy nevidíme ty "chytré konspirátory", pouze slyšíme nefamiliérní hlasy, které jsou navíc natočeny snad přes skype i s ruchy v pozadí. Ale... Ale sakra je to dokument pidirozebírající jeden z nejlepších snímků všech dob, nahlédnout do duše těchto filmem "osvícených" lidí by jistě bylo také zajímavé. Nemusíte vidět airbrushovou tvář Kubricka, skrytá poselství o indiánské genocidě či lunárních modulech... Rozhodně vás ale film přinutí přemýšlet do jaké míry s vámi jakýkoliv geniální umělec může manipulovat. A to je pro mě strašidelnější než Jack Nicholson pobíhající kolem se sekyrou. 60 % ()

Galerie (14)

Zajímavosti (2)

  • Režisér Rodney Ascher vyzpovídal sedm "kubrickologů", z nichž pět rozhovorů bylo ve filmu použito, a přečetl práce dalších dvanácti nadšenců. Sám tvrdil, že ačkoli byla většina tvrzení jednodušše směšná, na snímek se začal dívat poté odlišně. Jakožto učitele filmového střihu ho kupříkladu překvapilo, jaké chyby v návaznosti scén si v Osvícení (1980) Kubrick neohlídal. (Brousitch)

Reklama

Reklama