Sorcerer
Mzda strachu
Sorcerer
Wages of Fear
Wages of Fear
Režie:
William FriedkinScénář:
Walon GreenHudba:
Tangerine DreamHrají:
Roy Scheider, Bruno Cremer, Francisco Rabal, Amidou, Ramon Bieri, Joe Spinell, Jacques François, André Falcon, Jean-Luc Bideau, Anne-Marie Deschodt (více)Obsahy(2)
Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí. Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout. (Česká televize)
(více)Recenze (158)
Americká verze francouzské klasiky z 50. let není tak zlá, jak jsem očekával. Ve vypjatých momentech se dokonce vyrovnává původnímu králi thrilleru. Postavy jsou celkem fajn, jen postrádám onen prvek skutečného strachu, které tak naturalisticky hýbe dějem kupředu v původním filmu. Vybrané lokace jsou dokonce lepší, než ty z 50. let a přejezd přes most byl skutečným adrenalinovým zážitkem. I proto jdu s hodnocením o jednu třídu výše, než jsem původně plánoval. Přesto ale černobílá francouzská verze je u mě i nadále králem. 75% ()
Dějová linie jakoby se pohybovala v kruhu ... to byla první myšlenka, která mě napadla hned po závěrečných titulcích. Ne že by nepřistupovala k tématu dostatečně zodpovědně, ale k jádru věci se propracovává snad až příliš velkou oklikou. Patrně chce ukázat tvůrčí a inovativní přístup, jenomže příběh tím jaksi ztrácí na intenzitě i na soudržnosti ... postupně se drolí na jednotlivé scény - a pohromadě ho nedokáže udržet žádné množství krve, potu či bláta ... ať už je smícháte v jakémkoli poměru. Neboť jsou pouhými REKVIZITAMI ... nic víc neznamenají. A na rekvizitách se nedá vystavět žádný opravdu dobrý příběh. P.S.: 1) Ona Bohem zapomenutá destinace ani vzdáleně nepřipomínala poslední útočiště, ale ... víte ... nemůžete vynášet soudy na základě prvního - ani druhého pohledu. V každém případě svedla dohromady životní ztroskotance, kteří by se jinak mohli potkat leda tak v pekle. Neboť Ďábel nikdy nespí. Přepečlivě dohlíží na VŠECHNA místa na Zemi - každou hodinu ... každou minutu ... každou vteřinu; 2) "Mzda strachu" z roku 1953 je nejméně o třídu výš ... popravdě: Teď, když můžu srovnávat - možná by si zasloužila i poslední, pátou *. ()
Na rozdíl od knihy a francouzské adaptace se Friedkin rozhodl dát postavám pozadí a odvypravel i jejich příběhy. To dle mého nebyl moc šťastný nápad. Ději to nikterak nepomáhá. Co tady funguje, je autentické prostředí, skutečný prales a skutečná cesta. Jen proto čtyři hvězdy. ()
Hoci nerád, ale musím uznať, že o niečo lepší je o 24 rokov starší francúzsky originál. Aj keď tento má zasa lepšieho ťahúňa v podobe Roya Scheidera. Film patrí do radu "špinavých", "spotených", ktoré ja príliš nemusím, aj keď na druhej strane môže hodnoverne zrkadliť realitu. Zúfalé existencie si hľadajú šťastie naprieč nemilosrdnou džunglou - zábery nákladiakov vyzerajú dramaticky aj dnes a scéna prechodu riekou na lanovom moste so spráchnivelými doskami je až k neuvereniu - nielen vizuálne vo filme, ale že išla vôbec reálne natočiť. Napriek týmto nesporným kladom musím upozorniť na prvú - zoznamovaciu - polovicu filmu, ktorá je veľmi rozťahaná a nezaujímavá a hlavne ona má za následok, že si film vyššie hodnotenie nezaslúži. ()
Špinavá drsoňská záležitost v naprostém top provedení. Fanoušci Hilla, Peckinpaha a jiných tvrďáků budou určitě nadšeni ( stejně jako já ). Proč toto dílko Friedkinovi zlomilo hřbet, je mi záhadou... dle mého názoru si film zaslouží maximální pozornost, jedinou vadou na kráse je, že není původní. ()
Proti trapné verzi z r. 1953 je tohle velmi povedené....co se týče scén v pralese či přejezdu mostu nepamatuji se že bych viděl něco naturalističtějšího a nebezpečnějšího...myslím že tady si herci svůj honorář fakt tvrdě odpracovali... ()
Opětovné shlédnutí tohoto filmu i originálu hned po sobě pro mě ukázal, že tento film na originál nemá. Je to dobrý film, ale ne víc. Strach/napětí jen v minimálních případech je to pravý ořechový, protože příběh nezraje (není tak dobře promyšlený), ale vypadá spíš na sled krátkých skečů. Pochválit můžu jen Bruna Cremera, který jasně převýšil ne jen ostatní herce ale komplet celý film. 3,5/5 ()
Kdysi se mi podařilo vidět původní francouzskou Mzdu Strachu v TV asi 3x. Teď jsem teprve dohnal Friedkinův remake. Musím říct, že je povedený, přidává v úvodu více pozadí pro hlavní postavy a scéna přejezdu závěsného mostu v bouři dokáže napnout jak struna. Navíc atmosférická hudba od Tangerine Dream, bohužel hraje jen občas, takže doporučuji samostatný soundtrack k poslechu, kde jsou i skladby, které ve filmu nejsou. Francouský originál je ale stále o kousek lepší. ()
Startujeme. Kola se roztáčí. Jedeme. Všem dobře známý třaskavý náklad vezeme. Rychlejší než smrt, budeme? ()
Co dodat ke komentáři samotného režiséra: "No matter how much you struggle, you get blown up. [...] It's about revenge, vengeance, betrayal – this is how I feel about life.... life is filled with betrayal... false promises... fate is waiting around the corner to kick you in the ass." Nečekaně svižné tempo, syrová atmosféra, skvělé výkony, neokoukané lokace a luxusní režie. ()
Zajímají mě filmy, které všichni opěvují, komentáře jsou u nich jeden lepší než druhý a nemají téměř jiné než pětihvězdové hodnocení. Z toho důvodu jsem absolvovala i Mzdu strachu. Cesta džunglí a akce náklaďák kontra most je fakt za 5*. Bez debat. To ostatní kolem už pro mě ale taková hitparáda nebyla. Napětí i akce tu dozajista je, něco do sebe tenhle film bezesporu má, ale že by mi to trhalo žíly, tak to tedy ne, už třeba z důvodu nudnějšího začátku a celkem předvídatelného konce. 60% ()
Film který šel do kin měsíc po Star Wars musel tržebně vyhořet. S takovým fenoménem nemohlo soupeřit nic na světě. Studio se pokousilo zachránit situaci kratším sestřihem, ale byla to mizerná volba. Brutálně zkrácená verze byla zmatená a režisérovi zničila kariéru i pověst. Přitom samotný Friedkin odvedl vynikající práci. Jednotlivé scény jsou vysloveně úchvatné a prolog - studiem úplně vynechaný, je tak skvěle natočený, až jsem litoval, že se děj zlomil vybraným směrem. Z téhle rány se režisér nikdy nevzpomatoval. I kvůli krachu autorským projektům zaslíbeného Nového Hollywoodu se se do áčkové ligy už nikdy nevrátil. ()
Jízda po džungli s náklaďákem plným nitráku je hodně adrenalinovej sport. Bohužel, než se k tomu dopracujem,je to poněkud nuda ()
Docela chápu, proč to ve své době propadlo. Nesmyslně dlouhá úvodní hoďka jednoduše nic moc nenabízí. Druhá akčnější zase nevyužívá psychologického potenciálu. Jak se tady píše, nedaří se rozvíjet postavy a někde hluboko uvnitř celého filmu je ukryto cosi divného. Některé filmy i přes dobrý námět nefungují. Sorcerer je toho důkazem...44%. ()
Úvod v štýle Francúzskej spojky bol skutočne dlhý, ani sa nečudujem prestrihaniu filmu. Ale po výbuchu na ropnom poli to začalo byť fajn. Scéna na moste skutočne drásala nervy, mne spolovice aj tým, že už napohľad ten most nemohol uniesť niekoľkotonový nákladiak. A predsa uniesol. Účel na nervoch diváka to splnilo, tak odpúšťam. Francúzsky originál ma bavil viac, nákladiak patrí skôr na serpentíny v horách ako do džungle. Dávam rovnako štyri hviezdy, ale sú slabšie ako v prvom prípade. ()
Asi nejvíc "chlapský" film co jsem viděl. Je z toho úplně cítit ten pot, nafta a krev. 3,5* ()
Dva náklaďáky, těkavý náklad, divoká džungle a čtyři antihrdinové, kteří kromě svých životů nemají co ztratit. Můžeme se přehrabovat v různých tématech, opakovaně se zabývat sebedestruktivním přístupem režiséra Williama Friedkina nebo poukázat na skutečnost, že problematická produkce filmu je obecně známější než film samotný. Především bychom ale neměli přehlédnout niterný, téměř meditativní zážitek, který Mzda strachu nabízí. Film neustále stupňuje napětí a zdánlivě ohýbá realitu. Skoro jako kdyby do děje vstoupil jakýsi nadpřirozený element. Finální scény, v nichž značně poničený náklaďák projíždí večerní pouští, připomínají výjev z halucinogenní noční můry. Cesta se ztrácí v šeru, poslední člen posádky pohřbívá svého smrtelně zraněného kolegu a nebe poseté hvězdami má fialový odstín. Motor kovového „Čaroděje“ vypoví službu. Potem a olejem zbrocený řidič prochází krajinou, která je nasáklá černým zlatem. Před ním se k noční obloze tyčí obrovitý ohnivý jazyk zapáleného vrtu a on padá na kolena. Totálně vyčerpaný, s poslední bedýnkou dynamitu v náručí. Stejně vyčerpaně se cítí i divák na konci projekce. Jakmile si kouzlo Mzdy strachu jednou zotročí vaše smysly, není už cesty zpět. Dnes je film Mzda strachu vnímán jako jeden z vrcholů režisérovy tvorby. Jde o trvale zakonzervovaný důkaz mapující tehdejší poměry v Hollywoodu, kdy bylo možné natočit drahý film s nebývalou úrovní realismu. Žádná jiná éra už nikdy tak vehementně nepodporovala napůl šílené režiséry posedlé dokonalostí. Mzda strachu získala s přibývajícími léty poněkud ironickou nálepku jednoho z nejlepších filmů, které jste pravděpodobně nikdy neviděli. Zaslouženě - bohužel. Více. ()
Originalnu verziu som zatial nevidela, takze z mojej strany to bolo bez porovnavania a mozno je to tak aj lepsie. Obdivujem reziserov, ktori nepotrebovali specialne efekty (alebo ich vyuzivali len minimalne) na to aby vedeli v cloveku vyvolat pocit napatia, strachu a zaujmu. Vzdy ked sa mi podari k takemuto filmu dopracovat, pocit z neho vo mne doznieva aj par dni a Mzda strachu je urcite jednym z nich. (Mimochodom velka zasluha na atmosfere filmu patri vybornemu soundtracku) Pre mna tak isto prvy film so Scheiderom a na zaklade jeho vykonu, verim tomu, ze nie posledny. Urcite odporucam. ()
Slušný, velice slušný remake parádního filmu někdy z 50.let.Pánové Scheider a Cremer byli zárukou dobrého a intenzivního zážitku.Lidé, kteří jsou na existenciálním dně vezmou jakoukoliv práci.A brilantní filmařská práce tohle jen doplnila.Hodnotím vysoko. ()
Tohle je stará škola. William Friedkin se s divákem nepáře. 1/2 filmu je prakticky náhodné skládání osudů budoucích řidičů bez jakékoliv návnady co se děje. Zpracování je celkem drsné a nevybíravě bizardní i obsahově. Výbuch před synagogou… nevěsta s monoklem… to jsou jen třešinky na dortu. Dojem může být rozporuplný. Významným předělem je “tuningová scéna” dvou náklaďáků (které jsou od té chvíle regulérní součástí hereckého obsazení). Cokoliv co následuje je naprosto mimo škálu. Fenomenální. Včetně závěru v duchu “domysli si sám” :). ()