Donšajni

Tešil som sa na Josefíkovú, ktorá tam mala malý štek, tešil som sa na príjemnú českú komédiu, miesto toho som dostal Menzelovú senilitu. Ani vtipné, ani nejak hlbokomyšlienkové, ani nič. Akurát Šafránková držala latku, Hartl sa snažil, al len tesne ju podliezol. Inak som si zase len potvrdil, že operu nemusím. Jedna jediná za to, čo som vravel už skôr, že Eva vyzerá ako mladšia verzie Libuše a Menzl to počul a spravil to presne tak, ako to malo byť. 1 z 5 (03.02.2014)

Je možno něco nerozbaleného hodit rovnou do odpadu? Kolik je na čsfd recenzí a poznámek, snad stovky tisíc. Žádná však na film, který recenzent neviděl. Donšajny (přestože mě literárně zpracované postavy Dona Juana nesmírně zajímají - od Zorilly až po Hankeho) Menzlovy Donšajny jsem neviděl, nechci vidět a nikdy je neuvidím. To si myslím také patří mezi práva filmového diváka.... Ve své (v pořadí druhé) recenzi si stěžuje Enšpígl, že Menzl neplatí v hospodě útratu. Kéž by šlo jen o útratu v hospodě, ale kdo za něj zaplatil peníze vložené do jeho "projektů" v posledních deseti letech. Mezi jeho úspěchy patří bezpochyb Ostře sledované vlaky a Rozmarné léto. Ty vznikly v letech 1966 a 67, v době kdy se všechno dařilo a šlo téměř samo od sebe. Vzhledem k jeho posledním filmům je však třeba se zeptat, jaký měl na nich - jeho režisér - podíl. Že režíroval Neckáře, to je asi jasné. ale jak režíroval Hrušínského a Brodského? Proč se mu režie stále více vymykala z rukou? Nakonec buďme rádi, že se Hrabal nedožil svého "anglického krále" na plátně. (09.03.2014)

To mělo být co? Pokus o Kameňák s Micimutrem v opeře? Pokud byl snímek zacílen na filmové a operní fanoušky, tak musel naštvat obě skupiny, nemluvě o té třetí, kam se směle řadím i já, kteří mají rádi oboje. Děj nula, herecké výkony ujdou, sem tam pěkný záběr. Nevím ani, proč nedávám rovnou odpad, nejspíš proto, že mám rád Hartla a Hubu. A propos, tuhle příšernost jsme poslali na Oscary? Pokud to náhodou nějaký porotce viděl, tak má u něj Česká republika utrum na dalších dvacet let. (08.07.2016)

Donšajni nejsou pro každého diváka (což je vidět i na hodnocení zde). Divák, pokud si chce film užít, by měl mít rád operu a alespoň základně znát život pana režiséra. Donšajni jsou totiž jeho nepřímou autobiografií. Postava operního režiséra v podání Jan Hartla je v principu sám Jiří Menzel. Lokace, malé město s malým divadlem a malým operním souborem, jsou naše malá Česká republika. A ve zkoušení Dona Giovanniho je také symbol, který je zde dosti nápadně přenesen na postavu velkopodnikatele. Menzel ve filmu bilancuje jak svůj osobní život plný krásných žen, tak i zklamání z porevoluční doby, která skutečné hodnoty hledá jen velmi pomalu. Osobně bych na film nedoporučoval chodit mladším divákům, asi tak pod 40 let. Film vám totiž pomůže pochopit až vaše první osobní krize středního věku, kdy sami již máte za sebou nějaké vlastní životní bilancování. (29.09.2013)

Tak vám nevím, jestli je politováníhodnější scénář nebo režijní dohled. Bude to padesát na padesát s ohledem na fakt, že za obě je zodpovědná tatáž osoba... Nálepka komedie se zde vymyká mému chápání. Vysvětlením může být jen senilita Jiřího Menzela, protože stvořit takový paskvil za sedm let, to dá práci. Film mi svým "humorným laděním" připomínal Kameňáky s jejich absencí humoru a herectví. Marie Málková svou přítomností hravě strčí všechny do kapsy a jediný vtipný moment s Hartlem a jeho bolestí zad je smutným pomníkem zbytku "vtipných" scén. Logiku zde nehledejte a připravte se, že skoro půlku filmu budete poslouchat operní zpěv. Největší vtip je, že tohle byla naše oficiální volba na Oscara. Menzel musí mít stále obrovský vliv, nehledě na kvalitu. Nebo se mu to někdo bojí říct. Ale smutnější je, že toho roku nedokázal nikdo vyprodukovat lepší film. (15.11.2014)