Vášeň mezi řádky

Jak jde z něčeho tak zajímavého udělat takovou nudu? Ralph Fiennes režíruje i hraje nudně, zřejmě se snaží vynechávat klišé (místo nahé milenky vidíme nahou ošklivou manželku), ale nenahrazuje je ničím byť trochu zajímavým. Film uplyne, dějový oblouk se tak nějak uzavře a já jsem především překvapený, jak málo mě to všechno zasáhlo. (02.04.2014)

Výborný dobový film, ve kterém jsem si užíval preciznost všech zúčastněných, stejně jako sebejistotu s jakou Fiennes režíruje. Je zbytečné mluvit o jednotlivých hereckých výkonech, protože všechny jsou naprosto přesné. Výpravě filmu nemám co vytknout, avšak nikdy se z ní nestane to hlavní na plátně (jako se to povedlo například u Královny Viktorie). Nepřebíjí postavy a jejich příběh, jen je doplňuje, takže vše vypadá zcela přirozeně, jako by se tvůrci přenesli o jedno a půl století do minulosti. Ze všeho nejvíc však musím vyzdvihnout jistotu Feinnesovy režie. Vy vypjatých scénách mezi dvěma hlavními postavami se často úplně obejde bez hudby a k dokonalé atmosféře scény mu stačí jen herci a správné nastříhání detailně vymyšlených záběrů. Hudba se naopak ozývá nejhlasitěji, když hlavní hrdinka prožívá silné vnitřní emoce, nebo dojde k zásadnímu rozhodnutí. Další odvážnou volbou, která se vyplatila je absence záporné postavy. Film se tak vyhýbá všemožným klišé, nevidíme tedy zlou manželku, matku, sestry, manžela, spolupracovníka, soka v lásce ani explicitně zlou tehdejší společnost. Dokonce se v některých scén zdá být tím nejzlejším (nejbezohlednějším) sám Dickens. To hlavní proti čemu musí mladá Nelly bojovat je ona sama, její přesvědčení a neschopnost přiznat si pravdu, přijmout ji a žít s ní. Invisible Woman bych tedy doporučil každému, komu není cizí prostředí viktoriánské Anglie a je schopen užít si film, který není vystavěný na atrakcích, ale na preciznosti a podmanivosti každé jednotlivé složky. PS: Pokud někdo postrádal vášeň, tak se asi moc pozorně nedíval. Byla přítomná v mnoha scénách, i když nikdy ne explicitně (jak se na viktoriánský film sluší). Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl film, ve kterém by bylo tolik vášně a touhy vyjádřeno třeba jen jednou nenápadnou větou, nebo pohledem. (17.04.2014)

Klasická dobovka, příběh jak se starej ženatej zamiluje do mladý hezký, scénář žádná závrať, Ralph Fiennes dělá z Dickense uslintanýho chlípníka, což je celkem cool, nikdo se nesvlíkne, vzrůšo neni, ale hodně se brečí. Na film se nicméně dá 111 minut koukat jako u vytržení díky neuvěřitelný výpravě a výjevům co znám jen z realistickejch obrazů, kostýmům, že by se v nich člověk chtěl rochnit a kameře, protože ne vždycky se stane že co záběr, to obraz jak od Courbeta. Zarámovat a vystavit v obejváku, kámo. (06.04.2014)

Nepsaná kapitola Charlesova. Viktoriánský „valčík“ střídmé vášně a cudné přitažlivosti v éterických krajkách melancholické poetiky. Ralph Fiennes "píše" oslavu jemné, plaché lásky s křehkou vnitřní ohnivostí, kterou čteme mezi řádky, v očích Dickensových. Druhá míza v ohnisku citů, které po špičkách proplétají medailon panenskosti i srdce dvou zamilovaných hrdliček. Virtuozita litery lásky, lásky jako živelné múzy v negližé konzervativní společnosti. Láska zachycena perem v řádcích nepatrných, poskládaná do hloubi vizuální malby. City útulně schoulené v soukromých salóncích toužebně opatrné rozkoše, vepsané tučným písmem do nitra obou milenců. Charisma Ralpha Fiennese se klene v minimalistických dotecích, plane v estetické komornosti každého záběru, čeří okamžiky mlčenlivých akordů emocí. Emocí, které se snášejí v paláci diskrétní niternosti. Medikament času vzpomínek zasutých za štítem stojatých vod konvencí. Pozemský ráj skutečných citů, které nepotřebují velká slova, jsou zapečetěným tajemstvím tlukotu decentních prožitků. Každý má právo milovat a být milován, a to v jakékoliv době, bez ohledu na věk a společenské postavení. Vášeň, na první pohled neviditelná, o to s přibývajícími řádky, intenzivněji prožitá. (30.05.2014)

Konvenční romance o nekonvenčním vztahu slavného literáta. Je tu pár výborných herců, dobové kostýmy a výprava i pěkná kamera a hudba, ale ta vášeň je skrytá fakt mistrovsky, snad jsem ji ani nezpozoroval. Vyšla aspoň sázka na Felicity Jonesovou, která vlastně působila přesvědčivěji než samotný režisér. (15.03.2019)