Žena je žena

Už Na konci s dychom bola hovadina bez príbehu s nezmyslenými dialógmi hercov a toto nie je o nič lepšie. Opäť žiadny príbeh, ak nepovažujete za príbeh, že žena chce mať dieťa. Herci vlastne ani nehrajú, ale robia rôzne opičky do kamery a vedú opäť ďalšie nezmyslené dialógy. A ak by toto všetko dostatočne neznechutilo diváka, tak si Godard pripravil ešte príšernú prácu so zvukom, keď je chvíľu ticho a hneď nato začne protivná hudba a tak to strieda celý film. Neverím, že to malo 85 minút, mne to prišlo ako 4 hodiny, ťahalo sa to ako sopel po rukáve. Godard zjavne nikdy nepochopil, že filmy majú byť pre divákov, on ich točil pre seba a teoretických kritikov, ktorí všetko netradičné považujú za úžasné. Po dvoch jeho filmoch ho smelo môžem zaradiť medzi najhorších režisérov všetkých čias a nie je to tým, že by som nemal pochopenie pre novú francúzsku vlnu. Truffaut bol skvelý režisér, ktorý vedel točiť, aj rozprávať príbehy, Godard nevedel nič, len si honiť ego. Toto nie je umenie a neverím všetkým tým, čo tu tomu hádžu plný počet, že ich to naozaj bavilo. (10.09.2021)

Do Godardova kabaretu má člověk chodit jen tehdy, když neví, jestli se chce, nebo nechce (právě) rozmnožovat. Jinak bude celé představení oslepován vnitřními záblesky. Apod. Tento snímek mi přišel jako jakási první revue na režisérově stříbrné scéně, na níž jsem před nedávnem zhlédl představení Mužský rod, ženský rod. Jak tomu bývá v dobrých divadlech s velkou tradicí, do nichž člověk chodí především za vzpomínkami a uvaděčkami (za těmi druhými ovšem marně, jak vím ze Semaforu), i zde se inscenace podobají, ba dokonce se zdají prostupovat. Tento úvodní kus mě oslovil o něco víc, snad pro jeho větší koncentraci, nadhled - a spád. Léaud je mi totiž podstatně bližší než mladý Brialy - a mezi onou nečekaně zjevenou Chantal Goya a Annou Karinou si netroufám volit. A v neposlední řadě - a to ovšem bývá na předměstských scénách na levém břehu dost podstatné - hudba: mám nesmírně rád Michela Legranda a tou bláznivě milostnou honičkou po celuloidovém divadle šveholila jeho řeč tak přiléhavě, že jsem si ani opravdu nestačil ujasnit, zda se mám ještě rozmnožit. Atd. (08.01.2021)

Kouzelná godardovsky anarchistická komedie o milostném trojúhelníku Brialy-Karina-Belmondo, plná vizuálních, hudebních a scénáristických gagů. A zase je tu fůra aluzí na vše možné - od Lubitsche, přes Truffauta, až po Aznavoura. No prostě krásný film a jeden z nejlepších godardů vůbec. Nejlépe ocitovat Brialyho postavu: "Tak nevím, jestli je tohle komedie, nebo tragédie. Ale každopádně je to mistrovské dílo." (02.12.2005)

Rozhodne zaujímavý film. Nie je to síce moja šálka kávy, ale keď už som toho mal dosť, prišli nádherné zvačša komické situácie. Godard sa hraje so všetkým, s konvenciami, prístupom k životu, k medziľudskými vzťahmi medzi mužmi a ženami ( ženou )... Fascinujúca je hudobná zložka filmu, ktorá si hraje svoj vlastný príbeh a má neobyčajné čaro. Je však trestuhodné považovať tento snímok za muzikál, či hudobný film, je to veľká mýlka. Príjemným oživením je aj spomínanie vtedajších filmov ( scéna s Belmondom - Na konci s dychom alebo scéna s Jeanne Moreau - Jules a Jim ). Žena je žena je typickou ukážkou pop kultúry začiatku 60-tych rokov a symbolom filmárskej hravosti novej vlny. 3+ (02.12.2013)

Typicky Godardovské dílko - žádné klasické postupy, zápletky, střihy, vtipy... Godard používá mnoho zajímavých prvků, kterými nutné rozhýbávály mou fantazii (typicky scény beze slov, pouze mimika a výrazy herců), doplňování děje o výklad, práce s hudbou, rychlé střihy a výjimečná práce s kamerou. Žena je žena v Godardově balení je skutečně nevšední zážitek. (21.05.2010)