U konce s dechem

Slávny režisér nakrúti ďalší film. Okamžite sa naň vrhne celá kaviarenská intelektuálska smotánka a začína veľkolepý proces defragmentácie a interpretácie majstrovho diela. Interpretácie tak kreatívnej, že často je ňou sám majster prekvapený a priznáva, že pri nakrúcaní sa riadil intuíciou a pocitmi. Godardov film je z tohto druhu filmov. Čítal som množstvo článkov o ňom, ale videl som ho pred mnohými rokmi iba raz. Preto som bol zvedavý, ako sa na francúzsku novú vlnu pozerá senior, ktorý ju zažil v reálnom čase. Predovšetkým hviezdička dolu. Určite to nie je film, ktorý má pre mňa nespochybniteľnú hodnotu. Neupieram Godardovi obrovskú snahu nakrútiť film odlišný od filmov vznikajúcich v tej dobe, film, o ktorom sa budú viesť vášnivé diskusie. To sa mu podarilo, profesionalitu mu nikto nemôže uprieť. Horšie je to s výsledkom, najmä, ak sa na film pozerám dnešnými očami. Belmondov silený look parížskeho "štricáka", duchaplné sentencie deklamované v oblakoch cigaretového dymu určite inšpirovali časť vtedajšej mládeže. U mňa skôr neurčitý výraz tváre obvykle spájaný so slovami: "No dobre." Aj do budúcnosti však pre mňa ostáva svetlým zjavom filmu Jean Sebergová aj s postavou, ktorú stvárnila. (05.09.2017)

Jean Seberg je jedna z toho mála herečiek, ktorej sedel krátky účes bez problémov. Asi ani plešina by jej pri tej tvári nevadila, škoda, že dopadla, ako dopadla. A škoda tiež, že film je čiernobiely, ale na druhej strane tu pomerne nízky rozpočet asi náklady na farbičky nedovolil. Nemôžem však povedať, že by som bol z filmu nadšený. Žiadnu atmosféru napätia som necítil, a to som mal aj tesné trenky. Polhodinové sledovanie scén, v ktorých opakovane hovorí Belmondo "chcem sa s tebou znova vyspať" mi úplne rozhodilo krimi thrillerovú náladu. (27.03.2023)

Godardův celovečerní debut nepřestává bavit ani po padesáti letech. Belmondo se dokonale sžil s postavou ležérního rebela a spolu s krásnou Jean Seberg vytvořili dokonalý filmový pár. Příběh, za kterým stojí François Truffaut je na povrch jednoduchý, ale chování či myšlenkové pochody hrdinů dopředu opravdu neodhadnete. Nechte se unášet atmosférou Paříže 60. let a režisérovým lehkým stylem, zážitek je to totiž téměř dokonalý. (12.07.2009)

Tento film zaručeně patří na večerní promítání pro pseudo intelektuály a čůráky v pražské kavárně. Bohužel tato kritiky (čti píčusi bez vkusu) přeceňovaná sračka v dnešní době zkrátka nemá inteligentním, mladým a sexy mužům co nabídnout. Pokud vám dnešní zdegenerovaná doba nevymlátila všechen vkus z hlavy, tak se této reklamě na nudu velkým obloukem vyhněte. Jean-Luc Godard si coby začínající filmař jednoho krásného dne hrál s kamerou a omylem vypustil do světa toto ryzí kamerové cvičení, které oslnilo nějakého hloupého šulina a začal mu bezdůvodně přisuzovat kvality, které rozhodně nemá. Tento snímek je po svoji kompletní stopáž nekonečně otravný. Všemožné píčoviny s kamerou a různé nahodilé skřeky působí maximálně rušivě a bezúčelně. Jsou zde v podstatě pouze proto, aby se snížilo riziko toho, že divák u něčeho tak nudného usne. Není náhodou, že se drtivá většina filmařských postupů z této píčoviny v dnešních filmech již nepoužívá, nebo se používá v naprosto minimálním měřítku, když to má nějaké opodstatnění. Belmondo ukázal, že byl ve svých mladých letech mimořádně slizký a nechutný herec a do role jakéhosi svůdníka se tedy vůbec nehodil, ale možná mám jen přehnaná měřítka, protože muže porovnávám s referenčním vzorkem, který obdivuji každé ráno v zrcadle. Takhle nevypadá umění, toto není ani hra na umění. Tento film je nadpozemskou sračkou, která se nedopatřením dostala do povědomí širší veřejnosti. Nejhorším úsekem filmu je rozhodně 30minutový rozhovor dementa s píčou na posteli, ze kterého jsem si málem provrtal uši šroubovákem. Jestli je i pod tímto dialogem podepsán Jean-Luc Godard (jako že asi je), tak je to skutečnost nanejvýš smutná. Opravdu nemám potřebu ztratit 30 minut života poslechem tak neuvěřitelně bezobsažných žvástů. Kdyby kterýkoliv filmař postavil na 90 minut kameru někam do parku a zachytil cokoli, co by tam zrovna bylo k vidění, tak by vznikl film větší hodnoty, než je tahle ubohost. Nejsem fanouškem tohoto hraní si na zachycení civilního života jakýchsi dvou nudilů, kteří tím, že se to snaží hrát, tak jsou ještě o stupeň nudnější. Viděno v pražské kavárně. (06.08.2019)

Od Belmonda o Belmondovi. Slyšel jsem na vlastní uši, jak se změnil život Belmonda přes noc. Byl jedním z mnoha, ale po tomhle filmu už patřil mezi těch pár, co se usadili mezi nejžádanější herce své doby. A nezbylo mu, než se s tím vyrovnávat. Později, když měl obavu, že není dobrý herec, tak se o tom zmínil Gabenovi, který mu řekl, že je dobrý, a jednou dojde tam, kam on. A Belmondo byl za ta slova rád, a poděkoval mu za ně pohledem. Díky čemu se stal Belmondo slavným? Ve filmu musí ukrást auto, "zavraždit" chlapa, nešťastně se zamilovat a utíkat... Proč "Nouvelle vague" a ve filmu? Neb právě tehdy vrcholil "Nový román", literární styl, který ovlivnil i filmaře, a pak sice ještě následoval styl "Nový nový román", něco jako ještě větší koláž jako odraz reality, která je slepencem událostí, ale ne chronologikých, ale nevyzpytatelných a antilogických. Rovněž tehdy vrcholilo absurdní drama, viz třeba Ionesco (Plešatá zpěvačka) či Benett (Čekaní na Godota). (13.09.2010)