Samuraj

Poměrně zklamání. Na Samuraje jsem měl ty nejlepší reference a pohled na zdejší hodnocení pak tyto jen potvrzoval. Jistě, atmosféra je bezchybná, pomalé tempo mi ladí, ale se scénářem se prostě nepopasuji. V tomto ohledu to tu Monolog už rozpitval celkem důkladně. A Alain ? Nečuměl on takhle náhodou vždycky, když měl hrát vážnou roli ? To že u toho dobře vypadá, bývalo jeho samozřejmostí a za to opravdu body dávat nebudu. Bohužel jsem již taky viděl celý náklaďák kriminálek s Delonem a člověk už se u schématu: vypáraděný Delon - gitaneska - fuška (policajtská/zločinecká) - gitaneska - švarná blondýna v pelechu - gitaneska, trochu ošívá. Vím, že je to poněkud nespravedlivé, protože tahle byla jedna z prvních, ale odmyslet to nemůžu, stejně jako zklamání po přehnaném očekávání. (18.05.2011)

"Kdybyste byl ten, co vraždil, dalo by se říct, že pachatel se vrátil na místo činu." Nájemný vrahy nemám rád. Ovšem nájemnej vrah se smyslem pro čest to u mě má o něco lepší. Mohl by tedy o něco víc mluvit, protože já jsem dialogovej týpek, ale tady nemluví skoro nikdo a přesto se řekne skoro vše. To je asi to umění, který moc nemusím, ale jednou za čas si ho užiju a s Jefem to zábava docela byla. (07.02.2022)

Dlho som váhal, či mám tomuto zvláštnemu filmu nadeliť obligátne tri hviezdičky alebo ísť s hodnotením vyššie. Bol to veľmi nezvyčajný film. Žiadna štandardná kriminálka francúzsko-talianskej školy. Úsporné dialógy, zošednuté farby, dobre zvolená hudba, nevábny byt, minimum akcie, komplikované úniky pred sledovaním, masové nasadenie polície a dobových sledovacích prostriedkov, kanárika a ritualizovaný koniec. To všetko do seba zapadalo a malo to vopred daný zmysel. Je to kriminálka, ktorá zaujme napriek pomerne jednoduchému deju a príliš zdĺhavému tempu. (15.12.2016)

Ačkoliv dávám o hvězdu víc, naprosto se ztotožňuji s komentářem monologa. Tu hvězdu navíc dávám proto, že primárně jsem nesledoval děj, ale Melvilleho okouzlení místy a místem - líbilo se mi šedivé ladění "samurajova" bytu včetně oprýskaných zdí, zvláštně poetické schodiště v chodbě, a samozřejmě všechny ty procházky a projížďky upršeným městem, jízdy metrem - zkrátka poetika všedního okamžiku, k čemuž dobře přispívá i to časování - od tuším pátku 18. hodiny do úterka večer. Jenže pak je tam ten děj, že jo? Pro pana režiséra není podstatný a je to znát, protože zde najdeme spoustu nelogických jednání postav včetně samotného "neprohrávajícího" samuraje, který ve výsledku působí spíš jako amatér (na tom mostě nad železnicí, že jde znovu do baru, že nemá tajný byt, který by policie nenašla, v podstatě jen soudí okolnosti podle toho, jak moc rozrušeného má ptáka (doma v kleci). Okolnosti celého "případu" je nutno si domyslet, i když náznaky zde jsou, ale pořád je to jen teorie, že bar chtěla převzít konkurenční skupina a ta osudová pianistka v tom hrála jen volavku. Na kaźdý pád jsou motivy hodně nejasné a šlo by o nich s úspěchem neustále polemizovat. Ale když se fakt soustředím jen na atmosféru, jistou poetiku místa ozvláštněnou divným mužem, tak pak jo, pak je to sledovatelné. (25.12.2020)

Logické nedostatky mi brání dát tomuhle filmu lepší hodnocení a vlastně jen kvůli Delonovi mu dávám ty tři, protože nebýt něj, skončilo by to nedaleko odpadu. Prakticky na každým kroku tu člověk narazí na ryze amatérsky použitou hloupost. Od prvních chvil, kdy se nájemný vrah producíruje s kamennou tváří po městě v baloňáku, který by nebyl nápadný jedině na srazu fandů poručíka Columba (a o tom nikdo v roce 1967 ještě neslyšel), jak se potom nechá zatknout jen aby vznikla zápletka (protože kdyby zalezl do postele, žádnej policajt by ho nenašel), přes opravdu špatný způsob výslechu svědků (nevím, možná to ve Francii dělali tehdy jinak, ale dnes se prostě svědci oddělují a neposlouchají své odpovědi na otázky typu: Poznal jste ho?), po fakt zvláštní dějový skok, kdy divák netuší, jak policie našla Costellův byt, přes doslova geniální způsob nálezu odposlechu, opravdu hodně zatvrzelého policajta (který má nos jak Pinocchio a cítí, že Jefovo alibi je už příliš pevné), po prakticky zbytečnou scénu metra (umíte si představit, kolik by k tomu sledování bylo třeba poldů? a všechny nároží, ulice a pajzly by zůstaly otevřený všem ostatním zloduchům) a zakončíme to naprosto unikátním způsobem rituální sebevraždy, protože jakej k tomu měl důvod, to opravdu netuším. Atmosféru to má, pošmournost, špína, bezcitnost, jenže právě ty hlouposti ve scénáři tento příliš vážný film shazují dolů. Nemluvě už o tom semtamním klišátku - dívka v autě, která by si hned vrzla, pianistka bez viditelnějšího důvodu zamlčující identitu vraha, štětka zoufale milující muže, který její lásku nikdy opětovat nebude, polda kterej se pro dopadení zločince neštítí ničeho a je schopnej "křehké" dívce vyhrožovat mravnostním oddělením, svědek, kterej není moc všímavej, ale perfektně dokáže identifikovat klobouk+plášť+tvář a to na třech různých osobách. Jak říkám, nebýt Delona, tenhle film by byl dnes jenom klasikou odpadu. (22.12.2007)