Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Aleš BřezinaHrají:
Aňa Geislerová, Stanislav Majer, Jiří Černý, Kristýna Badinková Nováková, David Máj, Jiří Šesták, Jana Radojčičová, Matěj Zikán, Vlastimil Dušek (více)Obsahy(2)
Líbánky se odehrávají v čase dvou dnů svatební oslavy. Nevěsta a ženich – Tereza (Anna Geislerová) a Radim (Stanislav Majer) tvoří půvabný pár, navzdory tomu, že oba již prošli manželskou zkušeností a odnesli si z ní své šrámy. Tereza zklamané srdce, Radim dospívajícího syna. Jsou však odhodláni zkusit to znovu, jsou přesvědčeni, že tentokrát to vyjde. A zdá se, že svatební oslavy, které probíhají v prosluněném dni v rodinném kruhu v sídle nevěstiných rodičů obklopeném romantickou krajinou, budou skutečně nejkrásnějším začátkem společného života. Ovšem... kdyby se na svatební hostině náhle neobjevil nezvaný host. Jan Benda si brzy získává náklonnost přítomných. Maminky i tetičky mu podstrojují, muži mu bodře nalévají. Kdo to však vůbec je? A odkud se vzal? Je to jen neškodný vetřelec, který se obvykle vmísí do davu s cílem zadarmo se najíst? Nebo se vynořil z minulosti někoho ze svatebčanů? A koho? S Janem Bendou u svatebního stolu dostává romantika trhliny. Toho chlápka je třeba dostat co nejrychleji pryč. Některá tajemství by prostě neměla být prozrazena! (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (365)
Film, který mi ve finále vyzněl jako epizoda z něčeho úplně jiného. Nebýt excelentní režie a výborného herectví (i když výjimky, bohužel, jsou) skutečně by vše vyznělo jako ze seriálu diváckých příběhů. Kostrbatá šroubovanost Alešova vyprávění internátního teroru od spolužáků, naneštěstí degraduje celé téma. Je to jako předčítání ne moc dobré knihy a např. jeho ranní dialog s Aňou zní jak ze dvou světů. Lze chápat jeho nikdy nezahojenou jizvu na duši, ale takovýmto způsobem tlačit na pilu musí mít u Jarchovského snad nějaký osobní důvod. V některých filmech naráží vynikající dějový potenciál na tuctovou režii, zde je to přesně naopak a Trierovská inspirace je zde také opravdu hodně cítit. Film, ve kterém se ztrácí originalita jedné ze základních tvůrčích dvojic současného českého filmu. Snad příště. ()
Tak to byla síla a klidně se nerozpakuji Líbánky označit jako malou českou variaci na Vinterbergovu Rodinnou slavnost. První, co musím vyzdvihnout, je naprosto famózní kamera Martina Štrby, která je o to víc zdůrazněna nádhernou scenerií. Dále vynikající výkony Černého, Geislerové a Majera. A v neposlední řadě scénář a hudba. Nelíbila se mi asi jen závěrečná přílišná obrazová doslovnost. To však můj celkový názor nemůže změnit. Poslední tři Hřebejkovy filmy jsou jeden lepší než druhý, byt´ si z nich příliš pozitivního neodneseme. Jak já jsem ho dřív neměl rád, ale to spíše pro jeho arogantní názory, když Pelíšky zastínil v očích kritiků Návrat idiota. Ale jako režisér je opravdu vynikající. Jelikož jsem v Rubínu viděl Zakázané uvolnění, tak je mi jasné, že se máme na co těšit i v roce 2014. A zdejší hodnocení dost dobře nechápu, ale to nechápu u více českých filmů. ()
Po Kawasakiho růži a Nevinnosti dvojice Jarchovský a Hřebejk potřetí účtuje s minulostí na první pohled slušných hrdinů. A podruhé v řadě to zkazil závěr. Proč explicitně ukazovat, co se tenkrát stalo? Kdyby to autoři nechali na divácké fantazii, byl by konec silnější. Takhle prostě zase šla zbytečně jedna hvězdička dolů. ()
Pokus o posun české kinematografie tam, kde byla ta Dánská v roce 1998, který se úplně nezdařil. Líbánkám sráží nohy dialogy nechutně šustící papírem a doslovný závěr, který zbytečně vrší výjevy, kterými v náznacích dráždil divákovu mysl v průběhu a totálně tím tak potápí poměrně slušně vystavěnou první hodinu. Krásně natočená bouře ve sklenici vody. ()
Jestli chcete vidět vyzrálou českou filmařinu, jděte na Líbánky. Úžasná kamera Martina Štrby zajišťuje dokonalý vizuální požitek. Čaruje s kamerou, pohrává si se světlem, záběry vyplňují celý prostor, přeostřuje z detailu v popředí na vzdálenější objekt. Pokud se dá kamerou pronikout dovnitř, pak je Martin jedním z těch, co to opravdu umí. Příběh si udržuje celou dobu vnitřní napětí. Napřed se oddáváme svatebnímu veselí, staříci vozembouši předvádějí krásný svatební mix, ale nezvaný host vnese mezi svatebčany napětí, které se postupně stupňuje. Do rodinné situace jsme uvedeni z důvěrných rozhovorů a z roztomilých rodiných scének. Postupem času začíná přiostřovat. Narušitel mizí ze scény, aby se vzápětí vrátil. Dostáváme pocitvé drama, tentokrát vzácně nesmíchané s komedií. Hřebejk se svým týmem odvedl poctivou filmařinu světového formátu. Jenže svět si nevšimnul a český národ jak se zdá pohrdnul. Třeba se dostane ocenění po letech, kdo ví. ()
Galerie (18)
Photo © Falcon
Reklama