Reklama

Reklama

Velký blondýn s černou botou

  • Francie Le Grand Blond avec une chaussure noire (více)

Obsahy(1)

Když se šéf tajné služby Louis Toulouse dozví, že se jeho náměstek, plukovník Bernard Milan, snaží intrikami dostat na jeho místo, nastraží mu léčku. Pověří spolupracovníka Perracheho, aby na letišti vybral libovolného člověka, kterého budou vydávat za tajného agenta. Perrache vybere prvního houslistu symfonického orchestru, Françoise Perrina, který přiletí z Mnichova s jednou černou a druhou hnědou botou. Jeho osobními strážci se stanou Pouchet a Chaparon. Od okamžiku, kdy vstoupí do letištní haly, je Perrin neustále sledován jak Pouchetem a Chaparonem, tak Milanovými muži vedenými Botrelem. V jeho bytě Milan umístí odposlechy a kamery. O tom všem, co se kolem něj děje, nemá Perrin ani tušení. Ve středu jeho zájmu je jen jeho milenka Paullette, harfenistka a manželka jeho kolegy z orchestru Mauriceho, se kterou se tajně schází. Maurice nic netuší, až jednou zastaví za Milanovou dodávkou, kde si pouštějí odposlech Perrina právě v okamžiku, kdy je u něj Paullette. Maurice zjistí, že v té době byla Paullette doma, a Mauricemu řekne, že má vidiny. Perrin náhodou uniká ze všech Milanových nástrah. Podle Milana je Perrin vodí za nos a vysmívá se jim. Vyšle za Perrinem agentku Christine, aby ho svedla a získala od něj informace. Oba spolu stráví noc. Ani tato akce nevyjde a Perrin s Christine se do sebe zamilují. Milan nařídí, aby Perrina unesli. Perrache sdělí Toulousemu, že má obavy, aby Milanovi muži Perrina nezabili. Toulouse je spokojen, podle něho Perrin už úkol splnil. Nařídí odvolat jeho osobní strážce. Perrache je však naopak požádá, aby Perrina víc hlídali. V bytě u Perrina se sejdou jak Milanovi muži, tak Pouchet s Chaparonem a navzájem se postřílejí, naživu zůstane jen Pouchet... (TV Prima)

(více)

Recenze (173)

kockodan 

všechny recenze uživatele

Proboha, vy všichni mileniálové, a ostatní, kdo viděli tuto věc po roce 2000 poprvé, nehodnoťte tenhle kousek z pohledu moderního člověka. To je zhola nemožné, nežili jste v té době, ani v bezprostřední době po natočení a tak nemůžete objektivně posoudit. Pro mě je to dětství a já se jako malý předpubertální fakan s Pierrem náramně bavil. Dnes už bych si to ale nepustil ani omylem. Vyvolávání nostalgie u filmů jejich znovusipuštěním po desetiletích s očekáváním, že budu mít stejný zážitek jako tenkrát, neexistuje. Pouze zklamání a nepěkné probuzení ze sna, na co jsme to proboha tenkrát koukali!!!??? Vše krásné je jen ve vaší hlavě, tam se mi jen při zmínce blondýna, nebo rány deštníkem vždy nostalgicky rozzáří spokojený úsměv dětských let dávno prošlých, strávených před černobílou vypouklou televizí na chemlonovém koberci u nás v obýváku. A tak to taky zůstane. A pokud se mi to jakože hodně líbilo v 10, 11, nebo 12 letech, pak to musí jasně být za 100%! ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Správná krimikomedie. :-) Ano, začátek je trochu nudnější a film se rozjede, až na scénu nastoupí Richard, ale pak to stojí zato. Samozřejmě se tu a tam najdou trochu slabší momenty, ale jinak se divák baví celou dobu. Mně se nejvíc líbila pasáž, kdy hraje koncert. Navíc možná někoho překvapí, že Pierre není jedinou hereckou osobností a nestrhává veškerou pozoronost na sebe jen on; Blier či Carmet byli taky dost vtipní. Viděl bych to na pěkné 4*. ()

Reklama

BDMarty007 

všechny recenze uživatele

Klasická komedie s Pierrem Richardem. Pro mě je to jako celek spíše slabší, občas skoro trapné, chvílemi mě to dokonce trochu iritovalo, zejména pak postava jeho kamaráda v kulichu. Na druhou stranu nejvyšší policejní šéf a jeho pravá ruka byli povedení, a od nich také zaznívaly nejpovedenější repliky, které byly nejen vtipné, ale i velice moudré. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Zábavná a vtipná komedie o člověku, který se náhodou dostal do třenice o nadvládu nad francouzskou špionážní službou. Hudebník François Perrin (dobrý Pierre Richard) se stává nic netušící návnadou. Náhoda, štěstí a jeho trochu bláznivý šarm mu několikráte zachraňují život v tolik nebepečné hře. A návdavkem dostává lásku elegantně půvabné tajné agentky Christiny (Mireille Darc), která se vzepře při jeho odstraňování. Vynikající je též postava Françoisova přítele a spoluhudebníka Maurice (dobrý Jean Carmet), který je svým přítelem dlouhodobě podváděn. Nervově se hroutí pod stavem všech událostí, kdy nachází mrtvoly, nevěru své ženy a nepochopitelné "tajemství" svého přítele. Návnadu nahazuje šéf špionáže plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse (dobrý Jean Rochefort), nutně se potřebující zbavit svého ambiciózního náměstka Bernarda Milana (Bernard Blier), který do pasti vklouzne lehce a nechápavě. Z dalších rolí: Mauricova navěrná žena Paulette (Colette Castel), nechtějící se vzdát svého milence, Perrache (Paul le Person), nejbližší spolupracovník plukovníka Toulouse a jediný ochránce nebohého hudebníka, Chaperon (Maurice Barrier) a Poucet (Jean Saudray), ingoknito bodyguardi hudebníka, a Botrel (Jean Obé), Georghiu (Robert Castel) a Boudart (Roger Caccia), Milanovi neúnavní tajní agenti. Příjemná svěží zábava, spletitá, humorná až parodická rošťárna vážných špionážních filmů. ()

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Dnes už klasika Velký blondýn je skvělou parodií špionážních filmů, exceluje zejména Jean Carmet jako přítel Maurice, komika Pierra Richarda je sice trochu v pozadí, ale přesto i po letech tento fil dokáže pobavit ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! PRO IGNORANTA KRORIHO! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! ! : Američané jsou ti, kteří, nejen v tomto případě, kopírovali. Nejdřív se chlapče podívej na datumy vzniku obou filmů a pak něco piš, tvůj názor na kvalitu snímku respektuji, ovšem nesdílím, prostoduchost a vykradenost americké kopie, byť v podání Toma Hankse je typickou ukázkou amerického nepochopení evropského, v tomto případě francouzského, humoru a jejich pokus o přepracování v americkém hurástylu je sámzasebemluvící důkaz amerického smyslu pro demagogii a hulvátský patriotismus.... ()

Galerie (37)

Zajímavosti (16)

  • Na koncertě, kdy Francois Perrin (Pierre Richard) hraje Mozartovu 40. symfonii (KV 550), se mu do ní připlete i pasáž z první věty Čajkovského houslového koncertu D-dur, Op. 35. V rámci soundtracku lze najít skladbu pod názvem „Mozart massacre“. (MrHousenka)

Reklama

Reklama