Garde à vue
Under Suspicion
Svedok
The Inquisitor
The Grilling
Režie:
Claude MillerKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Georges DelerueHrají:
Lino Ventura, Michel Serrault, Romy Schneider, Guy Marchand, Elsa Lunghini, Pierre Maguelon, Yves Pignot, Jean-Claude Penchenat, Michel Such (více)Obsahy(1)
Jerome Martinaud je právníkem v malém francouzském městě. Těsně před silvestrem jsou ve městě nalezena těla dvou znásilněných a zavražděných dívek, důkazy – i když jen nepřímé – směřují k Martinaudovi. Vyšetřování vede jeho přítel, inspektor Gallien, a výslechy jsou dlouhé. Všechny indicie ukazují na Martinauda, ale jsou tu ještě svědecké výpovědi a jemné předivo vztahů, tajemství a křivd, které se stále více zaplétá... Film Svědek vychází z literární předlohy "Brainwash" od spisovatele Johna Wainwrighta, pro filmový scénář ji adaptoval režisér Claude Miller ve spolupráci s Michelem Audiardem. Příběh, odehrávající se na minimálním prostoru, je hereckým koncertem velkých osobností francouzského filmu Lina Ventury, Michela Serraulta a krásné Romy Schneiderové. Film měl ve Francii premiéru v září 1981 a v následujícím roce dominoval udílení cen francouzských Césarů. (Česká televize)
(více)Recenze (154)
80% - Prakticky žádná akce, celý děj se odehrává v jedné místnosti a v jedné (silvestrovské) noci. Ovšem i tak napínavé až do samého konce. Mistrovská šachová partie mezi vyšetřovatelem Gallienem (Lino Ventura) a notářem Martinaudem (Michel Serrault). Nevím, ale děsivější, než vražda dvou holčiček, mi v tomto filmu připadala ta dlouhá chodba mezi ložnicemi notáře a jeho ženy (Romy Schneiderová) a role, kterou tato žena nakonec sehrála v celém případu. ()
Není zločin jako zločin... Svědek nebo vrah? Sledujeme ,zpočátku vcelku banální, vyšetřování, vlastně jeden dlouhý výslech, během něhož se muž pevný v kramflecích, jehož svědectví nálezu mrtvoly díky všem nejasnostem časem změní svědka v podezřelého, stává ve finále další obětí... Komorní drama, které však neztrácí ani na chvilku napětí. Skvělý film, kde jsou drobné lži na úrovni zločinu a důvěra, víra a smysl života konfrontovány s právem. Není zločin jako zločin... ()
Dokonalý herecky koncert....dokonalá kamera...atmosféra ktorá by sa dala krájať .... dobre budovanie atmosféry nie je jediným magnetom filmu...je to aj skutočne famózny herecký prejav Lina Venturu...trpezlivý ale tvrdý .... neukazuje svoje karty a myšlienky ....jeho tvár sa nemení...je to tvár medveďa od ktorého nikdy neviete kedy vám hrozí útok....záver je určený pre tých ktorý si mysleli,že zožrali všetkú múdrosť sveta..minimálne tú filmovú :) teda aj ja :) ()
Z pohľadu žánru parádne natočený a ešte parádnejšie sfilmovaný príbeh na francúzsky spôsob. Má to len 86 minút, ale pánovi Millerovi sa podarilo dať do toho všetko. Ako ukázal, nepotrebujete nič iné, len dobre napísaný scenár a hercov s veľkým talentom. Napätie a záujem diváka počas celého filmu ani neklesá. Osobné hodnotenie: 90% (*****) ()
Naprosto impozantní snímek, kde se příběh odehrává převážně na policejní stanici v době silvestrovské noci. Inspektor Antoine Gallien, inspektor Marcel Belmont coby zapisovatel protokolu a podezřelý z vraždy notář Jerome Martinaud. Dějství je tak o jednom výslechu podezřelé osoby, snaze mu čin dokázat a přijmout ho k doznání. Ano, je to konverzační drama, ale velice silné ve své podstatě. Lino Ventura dodal inspektoru Antoinu Gallienovi přirozené charisma a sílu osobnosti. Jako obvykle velmi dobrý umělecký výkon. Na diskuzi je však překvapující konec. Co tím chtěl autor říci? Každý divák se k tomu staví jinak. Snad to byl i autorův tvůrčí záměr. Každopádně se jedná o film, který jakoby nestárnul. ()
Svědek mě navzdory mému očekávání vůbec neoslovil. Nedokázal jsem si k žádné postavě vybudovat ani základní sympatie, což je u toho typu filmu docela průšvih. Vůbec se mi navíc nelíbí vývoj výslechu ani argumentace, která poměrně brzy přestane dávat smysl, což bystrému oku diváka jen stěží unikne, a to je opět u tohoto typu filmu dost zásadní problém. Lino Ventura nehraje špatně, ale snad všichni víme, že umí i mnohem lépe a o úžasném hereckém koncertu, o kterém tu mnozí píší, nemůže být ani řeč. Když si tak čtu zdejší komentáře, přemýšlím, jestli jsem náhodou neviděl úplně jiný film, ale neviděl… I ona krátká stopáž se mi v tomto případě zdá až zbytečně dlouhá. Ve výsledku jsou to pro mě spíše slabší 3*. 58% ()
Strasny. Dalsi nudna Francie, abych parafrazoval enspigla a dalsi mistni intelektualy. Ventura ani nak nehraje, v podstate to odchodil, herecky koncerty si fakt predstavuju jinak. I Brad Pitt hraje policajty lip :-) Jinak Serrault usel. Ale proste zadna bomba, zabavna Francie je pro me Delon a Belmondo. ()
Francouzské drama, jež se téměř celé odehrává v jedné místnosti a zobrazuje policejní výslech mezi kriminalistou Gallienem a svědkem nešťastné události notářem Martinaudem. Pouze z dialogu mezi vyslýchaným a vyšetřovatelem se divák dozvídá informace o projednávaném případu, a sice zkušený a klidný komisař Gallien v podání L. Ventury pátrá po sexuálním deviantovi a vrahovi dvou malých děvčat a je přesvědčen, že hledaná osoba sedí na druhé straně stolu. Sebevědomý a ironický notář ztvárněný méně známým M. Serraultem si je dobře vědom nedostatku přímých důkazů proti němu a zůstává vůči nepříjemným Venturovým otázkám psychicky imunní, avšak díky svým nepřesvědčivým odpovědím se stále více stává podezřelým. Psychologicky působivý dialog v uzavřené místnosti mezi dvěma hlavními představiteli, jenž je dostatečně dlouhý, neboť trvá prakticky po celou dobu snímku, patří k tomu nejlepšímu, co drama nabízí. Ústřední dvojici ve vedlejší roli doplňuje G. Marchand, jakožto výstřední a nepochopitelně agresivní zapisovatel Belmont a také mstivá a zrádná madame Martinaud v podání slavné R. Schneider, jejíž postava způsobila na konci snímku nečekaný obrat. Celkově však nesdílím nadšení některých zdejších uživatelů, neboť Svědka hodnotím pouze mírně nadprůměrně, mám dojem, že snímek nedosahuje kvalit některých slavnějších Venturových filmů, a proto v rámci spravedlivého hodnocení čtyři hvězdy udělit nemohu. ()
"Vy jste nikdy neměl chuť někoho zavraždit?" ()
Svědek je film, který se prakticky celý odehrává ve výslechové místnosti a v bezprostředním okolí budovy. Těch pár zbylých lokací jsou flashbacky, kterýmy jako diváci nahlížíme na místa činu. Snímek začíná na Silvestra večer, na policejní stanici, kam je jako svědek vraždy a znásilnění přizván notář Martinaud. Martinaud, by samozřejmě měl vše nejradši rychle za sebou, aby mohl prožívát silvestrovskou noc. Inspektor Gallien však nikam nespěchá. Plány žádné nemá, tudíž mu nikterak nevadí trávit u výslechu celou noc. A výslech svědka, později podezřelého, v jedné osobě je hlavním stavebním kamenem celého 80 minutového snímku. Při hodnocení se nebojím sáhnout k 90%, tedy 5 hvězdičkám. Herecké výkony výtečné, scénář, kamera, střih, taktéž. Mohu jen doporučit. ()
Tuhle starou dobrou Francii mám moc rád, zejména Michel Serrault je skutečně famózní a přes vážnost děje a tématu Vám vykouzlí na tváři úsměv, ani se nenadějete. Doporučuji. ()
Poněkud slabý spád, který však bohatě nahrazuje konec . ()
Film o dvou lidech, kteří se bez lásky brali a bez lásky žili. Ona si ho brala kvůli penězům, on se už roky oddává sebetrýzni, místo aby ji kopl do pozadí. Kriminální pozadí je zcela zbytečné, celá psychoterapie na policejní stanici podivná a především velmi nevěrohodná. Hlavní podezřelý se coby právník chová jako diletant, unavený policista se bůhvíproč věnuje empatickému naslouchání, byť by ve skutečnosti nejspíš popíjel na silvestrovském večírku. Jedinou otázku vzbuzuje příběh Kamily, za kterým je krom pedofilie ukrytá nenaplněná touha po lásce. Ale to jsme zase na začátku. // Většina komentářů je u vytržení z hereckého koncertu. Jasně, jenže s blbým scénářem rádoby intelektuální "artovky" nic neudělá ani sebelepší herecké umění. Trochu nuda, ale především pitomost. ()
Minimalistický film, odehrávající se vesměs ve výslechové místnosti. Jerome Martinaud je vlivný a bohatý právník v jednom francouzském městě, nicméně nyní je podezřelý ze znásilnění a vraždy dvou malých holek. Je dokonce jediným podezřelým, ale nejsou proti němu žádné přímé důkazy. Stát se to mělo během jedné oslavy, ze které se Martinaud na hodinu vytratil a měl příležitost znásilnit a zabít nebo zabít a znásilnit ty dvě holky. Ve městě se slaví Silvestr, zatímco Martinauda vyslýchá inspektor Antoine Galleine. Výslech začíná celkem mile, později ale začíná být tvrdší. Podezřelý má svoje alibi, to však inspektoři Galleine a jeho zapisovatel Marcel Belmont postupně vyvrátí. Jerome neustále tvrdí, že je nevinný. Přiznává se ke svým problémům s manželkou, že po svatbě nechtěla šoustat, že spolu byli v Benátkách a pak se od sebe odloučili, a že jejich ložnice jsou na koncích 8 metrů dlouhé chodby. Také mluví o tom, že se po oslavě vracel domů nad ránem podél pláže, slyšel pouze příboj, ale ne racky a dokonce ani signály z majáku, na což jej Galleine nachytá. Postupně se hromadí důkazy a také se potkáme s Martinaudovou manželkou Chantal, která řekne Galleinovi o jejich manželských problémech a také o jedné osmileté holce, která se Martinaudovi líbila. Belmont má při výslechu nejprve vtipné připomínky o courách, které jsou nejprve malé, poté vyrostou, a nakonec jsou staré. Po Galleinově odchodu na Silvestrovskou oslavu však chudáka Martinauda pořádně zmlátí, a ten se potom vystrašený pokusí i útěk. Po tomto incidentu se proto stává zapisovatelem někdo, kdo nemá sklony k mlácení podezřelých. Výslech pokračuje v klidnějším tempu a Martinauda už to přestává bavit, a tak se ke všemu přiznává. Vypadá to tedy na jasný případ, ale to by se nesměla v kufru kradeného auta najít čerstvá mrtvola, a majitel auta by nesměl sedět na stanici. Martinaud se rázem stává nevinným a vrací se za svou ženskou do auta, ta si ale mezitím stihnula prostřelit hlavu. Bylo to takové detektivně-psychologické drama, oceňuji na tom především skvělé herecké výkony dvou hlavních protagonistů a také vytříbené dialogy. ()
Komorní drama...ano, pro mě možná až moc komorní. Je pravda, že tím spíše vynikly skvělé herecké výkony obou hlavních představitelů, ale nemohl jsem se ubránit mírné nudě, kterou nakonec sice přebil poměrně nečekaný a lehce pootevřený závěr (tak jak to má rád), ale i tak to nebyl úplně šálek mého čaje. 65%. ()
Až na tu nesmyslnou scénáristickou berličku v podobě ztraceného a ve vhodný moment nalezeného auta (to se dalo vyřešit mnohem pravděpodobněji) nemám výhrady. ()
***1/2. ()
,,Když chcete být odsouzen na doživotí, dám vám telefon.“ Svědek je pěkně ukecaná kriminálka odehrávající se v jedné malé kanceláři. Ústřední duo je složeno ze dvou dobrých herců a tak není o napětí nouze, i když velkou část stopáže tvoří výpověď svědka. Na můj vkus se příběh více než případem zabýval osobními záležitostmi svědka, což mi vzhledem k vážnosti probíraného zločinu přišlo trochu škoda. Příběh zajímavě graduje, ale ze značně otevřeného závěru jsem byl poměrně rozpačitý. Čekal jsem nějaké údernější zakončení. Ve výsledku je pro mě Svědek průměrnou kriminálkou. ()
80% spíš psychologické než detektivní. ()
Je Silvestr, devět hodin večer. V kanceláři policejního inspektora Galliena čeká notář Jerome Martinaud, aby podal svědectví o vraždách dvou dětí, jichž byl nepřímým svědkem. Oblečen do smokingu jistojistě nečeká, že by se návštěva komisařství mohla protáhnout. Avšak v okamžiku inspektorova příchodu se vše rapidně změní. Z důvěryhodného, ctihodného advokáta se během hodiny stává hlavní podezřelý. Na dotěrné otázky vyšetřujícího a jeho pomocníka-zapisovatele Belmonta není Martinaud schopen odpovídat tak, jak by měl odpovídat nevinný svědek. Jeho počáteční arogance a odstup se v průběhu deštivé noci mění v hrůzu, zoufalství a nakonec v definitivní apatii. Člověku, který si celý život byl sám sebou naprosto jistý, který věděl, co od života očekává a co nakonec dostane, se zhroutí celý svět. Manželka, v normálně fungujícím manželství opora, se pro Martinauda stává noční můrou, protože její návštěva komisařství po rozhovoru s inspektorem Gallienem znamená jen další těžkou ránu pro nemilovaného manžela. V okamžiku, kdy se inspektor Belmont rozhodne vzít spravedlnost do vlastních rukou a vyříkat si s Martinaudem vše ručně-stručně za zavřenými dveřmi, je už právník na pokraji nervového zhroucení. Nad ránem vzdá svůj marný boj a k oběma vraždám se dozná. A nebýt vskutku ďábelské náhody, skončil by asi jako stovky dalších nevinných, vlastně skoro nevinných; s doživotním trestem a zničeným životem. Celý absurdní kolotoč se definitivně zastavuje 1. ledna v sedm hodin ráno. Už samotný začátek filmu, kdy v pozadí melancholického obrazu podvečerního velkoměsta hraje smutná, podmanivá hudba George Delerueho, dává tušit, že se určitě nebude jednat o taškařici typu Jake a tlusťoch. Až na několik málo flashbacků a dvou rozhovorů, se celý film odehrává v jediné, zářivkami osvětlené prosekturní místnosti. A zde je třeba ocenit práci kameramana Nuyttena, který dokázal každičké políčko filmu prodchnout pocitem sklíčenosti a chladu. Zvláště působivé jsou dvě „venkovní“ scény: noční v hustém dešti a ranní, snímaná jakoby pohledem člověka, který si prožil nejhorší noc svého života. Hvězdnému obsazení Ventura-Schneiderová-Serrault vévodí jednoznačně Serrault. A rozhodně to není proto, že by mu ostatní ansámbl jen zdařile přihrával a on sklízel slávu. Notář Martinaud je v jeho podání postava natolik civilní a přesto dokonale přesvědčivá, že její ztvárnění vyneslo Serraultovi po právu Césara pro nejlepšího herce. Do první poloviny filmu zcela přesvědčuje diváka, že to je právě on, kdo má všechny trumfy v rukou. Ležérně pokuřuje jednu cigaretu za druhou, nahlíží inspektoru Gallienovi do protokolu, opravuje maličkosti, slovíčkaří, utahuje si ze zapisovatele Belmonta (Belmont: „Tango, to se píše jako Tango?“ Martinaud: „Ale jistě. A jak by se to mělo psát? Jako foxtrot?!“). Ale ten skutečný herecký koncert přichází až s druhou polovinou filmu, kdy už si konečně uvědomí, že ačkoliv s ním inspektor Gallien stále jedná taktně a se vší slušností, je jeho úkol jednoznačný – dostat Martinauda na doživotí za mříže. Opravdové vyhrocení pak nastává po příchodu notářovy manželky. Chladná femme fatale, která zcela otevřeně přiznává, že si vzala Martinauda jen a jen pro peníze a že jí není zatěžko, podat proti manželovi jakýkoliv přitěžující důkaz. A to také splní. A Martinaud, ač si byli už deset let zcela odcizeni si uvědomuje, že sklapla past a že ho žena zradila. Bez většího nátlaku se přiznává k oběma vraždám a z jeho pohledu je jasné, že ztratil vše, že jakkoliv celá tato dlouhá noc skončí, nečeká ho už nic dobrého. Lino Ventura hraje tak, jak byl zvyklý celý život – poctivě a umírněně. Nepamatuji si, že bych někdy viděl film s ním, ve kterém by hrál průměrně, neřku-li špatně. Jeho inspektor Gallien je ten typ policajta, kterému není zatěžko přijít na Silvestra v noci vyslýchat svědka, možná i proto, že po třech rozvodech a nechutí k večírkům je i diskuze o sexuální vraždě lepší než sedět doma a užírat se. Ale z jeho soukromí se (až na ty zmíněné tři rozvody) nedozvíme vůbec nic. Chladný profesionál, sledující jediný cíl – dopátrat se pravdy a nenechat se svést z cesty („Může se stát, že mě rozčílíte, překvapíte, třeba i zmatete; ano to je možné. Ale dokud vás budu podezírat, že jste zabil dvě děti, je vyloučeno, abyste mě bavil, Martinaude“). Typických Venturovských gest, jako je symfonie s obočím či nezapomenutelné mnutí očí si užijeme dost. Jediné, co mi zde chybělo, bylo více takových těch „drsných policajtských“ hlášek. Ventura, jako jeden z mála, je ten typ herce, který může odříkat sebe hloupější monolog a přesto to bude působit, jako by předčítal desatero. Bohužel, rozsah jeho postavy je v této oblasti značně omezen. Ale na druhé straně je toto plně kompenzováno např. při scéně se lstivou manželkou, kdy se opravdu jen tak tak drží, aby jí nezakroutil krkem a přesto se chová uměřeně a galantně („Můj názor není důležitý, paní Martinaudová, protože nemůže změnit váš názor.“). Rommy Schneiderová, ta „hodná německá princezna“ si v tomto (pro ni posledním filmu) vychutnala roli potvory až do konce. Hereček schopných zahrát tak chladnou a tvrdou ženu opravdu moc není. Vždy když jí zde vidím, vzpomenu si na citát Seana Conneryho: „Když si o to žena opravdu moc říká, není od věci jí trochu proplesknout.“ A Guy Marchand (tuším, že také César - za vedlejší roli) je jako typický „blbý policajt“ neskutečný. Od první chvíle,kdy otevře pusu mi lezl krkem. Trapné vtipy, dlouhé vedení a to nejpomalejší psaní na stroji. Tak asi se dá jeho role charakterizovat. Ale určitě zde nevystupuje jako nějaká zkorumpovaná kreatura. Je jen moc horlivý, snad také proto, že ví, že dokud bude Ventura nadřízeným, nebude on nikdy hrát prim. Z předchozích řádků by se mohlo zdát, že se ve filmových archivech skrývá neobjevený klenot světového filmu. Do jisté míry ano, do jisté míry nikoliv. Proč ano, to jsem už vysvětlil výše. Avšak proč ne? Ani po 4 zhlédnutích jsem nepřišel na to, v čem tkví kámen úrazu. Technické i umělecké složky jsou výborně sladěny a slabá, hluchá místa se tu takřka nevyskytují. Přesto jsem se ale nemohl zbavit pocitu, že tomuto dramatu cosi chybí. Něco, co by vás chytlo za srdce (nebo ještě níž) a nepustilo. Zkrátka něco, co by tenhle film činilo, když ne nezapomenutelným, tak alespoň výjimečným. Možná že to bude tím prostorem pro Venturu, kdy ačkoliv nesleze z plátna, vypadá tu místy, jakoby hrál druhé housle. Tu a tam se i Serrault chová příliš afektovaně a na pár místech děj trošku zadrhne. Nicméně žádná z těchto chybiček není nijak veliká či dokonce markantní. Jako celek i v částech je film výborný. Ale když se vás za týden zeptám na detaily, stěží si vzpomenete na hrubou kostru. Nejsem schopen určit, co přesně v tomhle filmu skřípe, ale ruku do ohně bych za něj nedal. () (méně) (více)