Kalvárie

Kalvária operuje so strašne substanciálnou rovinou a predpokladá, že jej k uskutočneniu niektorých východzích bodov ako bázická očista beznádeje a zúfalstva z rozštvrtenej spoločnosti hriechu a robenia napriek zasvieti akési hlboké svetielko dôkladnej afirmácie umeleckej reči z prezentovaného dramatického kontextu. Bohužiaľ, okolo kňaza Jamesa sa nedokáže vytvoriť presvedčivý ekvivalent ľudského utrpenia. Šermuje sa so striktnými premisami rozporov a postrádam dramatické odbočky a dáky ten intímny rozmer, ktorý by vyplával niekde na povrchu z menej čitateľných seáns a výstupov. (24.01.2018)

Nejen emočně velmi silné drama. Ovšem, na první pohled (a po část projekce) si toho divák nevšimne, resp. to nepocítí, ne díky tomu nemalému množství černého (nejvíc pobavilo „řezání“) a řeklo by se až absurdního humoru (zdánlivě odkazujícího ke komedii), stejně jako cynismu, který je vlastní nejedné postavě. Popravdě řečeno, za příběhem o knězi, kterému zřejmě zbývá jen 1 necelý týden života, si toho můžete najít hodně (pokud tedy vůbec budete chtít hledat), nejspíš každý jednotlivec něco jiného, ostatně toho filosofování (o životě, Bohu, vině, odpuštění, smrti atd.) zde není zrovna málo (postupně jsem si ho ale já osobně čím dál víc užíval). Stejně jako Gleesonova hlavního hrdinu, Moranova arogantního zazobance (víc takových rolí pro Dylana!) či třeba Gillenova cynického doktora (celkově byl film na nevšední a zajímavé postavy bohatý). Když si k tomu člověk připočte citově niterný závěr (který je takřka přesně na pomezí nefalšované emoční bomby a zároveň citového dojáku toho nejtěžšího kalibru; režisér ho však nenechal spadnout do patosu), kvalitní technickou a vizuální stránku (navíc výborná kombinace irských exteriérů + hudby) a spoustu myšlenek (co mi během a po projekci vířily hlavou), vycházejí mi z toho silné 4*. Stejně tak upozornění, že bych si měl v budoucnu projekci zopakovat (a je možné, že třeba i taková, řeklo by se prvoplánově kýčovitá, rodinná chvilka ve větru na mě už bude působit jinak). Tak či tak, naladit se na tu správnou vlnu u tohoto filmu není vůbec jednoduché (já osobně jsem s tím měl problém už u předchozího Pomáhat a chránit, kde se mi to však moc nepodařilo). „Když jsem poprvé ochutnal sperma, tak mi bylo sedm let. Nemáte na to co říct?“ – „Je to solidní úvodní věta.“ (20.09.2014)

Nádherně i krutě sentimentální film... John Michael McDonagh ve svém druhém filmu ubral humornou složku a přidal na té dramatické a výsledkem je opravdu originální dramatický snímek s občasnými záblesky velmi černého humoru, jak jen se na Velkou Británii (a Irsko zvlášť) patří... Specificky seversky drsný příběh o úloze, problémech a reputaci současné církve na pozadí ryze osobního příběhu jednoho (zmařeného) lidského života. Už dávno jsem neviděl tak dobře napsaný scénář, hned úvodní věta je tak silná, že doslova strhne všechnu divákovu pozornost. John Michael McDonagh se pomalu stává mistrem v oboru silný autorský film... (12.11.2014)

Vadil mi motiv eventuálního vraha. Chápu, že zneužívání dětí kněžími je problém, který je stále aktuální, ale tady mi to přišlo laciné. Vzhledem k průběhu filmu bych očekával nějaké sofistikovanější téma ačkoliv je fakt, že o zabijákovy pohnutky tu zase tolik nešlo. Spíš se jednalo o náhled za kulisy zdánlivě nudného irského městečka, kde má každý své hříchy a trápení, což je umocněno tím, že tam není nikdo tak úplně normální. I když normálnost je relativní pojem. Mezi tím vším se snaží bruslit místní kněz a zjistit, zda to všechno dává smysl. Calvary se občas táhne a místy až moc filosofuje a vzdor zápletce se nejedná o nic vypjatého a přes absurdní postavičky ani vtipného, ale přesto se na film příjemně dívá a v poklidném tempu rychle utíká. Brendan Gleeson podle očekávání dominoval a dost dobře nechápu, že si tenhle chlap ještě neodnesl žádné z renomovaných ocenění. Za Calvary by si ho určitě zasloužil. Nicméně nebylo to jen o Gleesonovi. Výborně zahráli všichni a z vedlejších postav nejvíce zaujala neznámá Orla O´Rourke. Spojení Gleeson-McDonagh opět zafungovalo a těším se na jejich další spolupráci. 75% (24.12.2014)

Příběh irského kněze popisující jeho nepříliš útěšnou a povzbudivou pastorační práci v průběhu jednoho týdne – od setkání s vrahem ve zpovědnici. Celá zápletka je založena na zvláštně postaveném nesymetrickém trojúhelníku: špatný kněz > minulá oběť / pozdější vrah > dobrý kněz. Během zmíněného pastoračního týdne řeší spoustu otázek (třeba pojetí víry jako strachu ze smrti) a spoustu případů (nejintenzivněji svůj vztah k dceři, ale i jiné vztahy jsou pro něj velice objevné a vlivné). Pozn. 1: Moc proklamovaného humoru, černého ani světlého, dokonce ani řezaného, jsem tu neobjevil. Pozn. 2: Vadilo mi fyzické pojetí postav, vesměs samí manekýni a manekýnky, a jejich drsné a sebejisté akce a reakce. Na druhé straně to asi nebylo až tak od věci - knězova postava tak mohla na jejich pozadí lépe vyniknout. (09.01.2017)