Sny na neděli

Velmi sugestivní film. Jako bych se vrátila v čase, protože jsem v padesátých letech jako dítě absolvovala léčebnou kúru v podobné zotavovně. Výstižné svědectví o dobách dávno minulých, kdy tuberkulóza byla téměř nevyléčitelnou nemocí. Mnoho se tam toho nenamluví, ale o to výmluvnější jsou velmi civilní a přirozené herecké výkony. Skvěle je vystižena ponurá atmosféra léčebny a zvláštní přísný, ale lidský přístup lékařů k pacientům. (19.07.2012)

Průměrný film, který se dal shlédnout, ale v divákovi asi nezanechá hlubší vzpomínku, natož dojem. V padesátých letech byla TBC ještě dost rozšířenou nemocí a pacientům mnohdy přinesla doživotní následky. Navíc léčba byla zdlouhavá, táhla se celé roky, přičemž byli nemocní prakticky izolovaní, a tak nebylo divu, že se snažili občas z léčeben uniknout. Když se k tomu připočetla láska, nebylo divu, že mohlo dojít i k takovému případu. Ačkoliv si přiznejme - v tom právě spočívala výchovná funkce filmu - lidé, buďme zodpovědní ke svému zdraví a nehazardujme s ním, vždyť co to dá našemu zdravotnictví za práci, než nás zase dají do pořádku... Martin Růžek si zahrál mnoho rolí doktorů, tohle byla asi jedna z jeho prvních, Vránová s Cupákem byli jen průměrní, mnohem vícese mi líbil výkon Václava Lohniského. Malý štěk tu měla stařičká Terezie Brzková, více prostoru dostala LibušePospíšilová, později známá uvaděčka televizních Bakalářů s V. Menšíkem. O celkové kvalitě filmu svědčí skutečnost, že jsem měl při něm několik vln mikrospánku. (15.04.2016)

Teda oficiální text distributora, to je něco - zakuklená agitka, aby si lidi vážili socialistického zravotnictví. Kdo to ve filmu hledá, jistě to v něm najde, ale mně přijde název jednoznačný - Sny na neděli - kdy člověk sní o jiném životě, než jaký nabízí léčebna. Navíc film obsahuje poetiku všedního dne, která tak oživila českou a ruskou kinematografii konce 50. let. Na mě filmy této éry dýchají takovým životním elánem a vysokou profesionalitou provedení, že vždy žasnu. (21.07.2010)

Příběh z léčebny plicních onemocnění, ve kterém důvěryhodně předvádí herecké výkony Martin Růžek jako primář sanatoria, Jiří Sovák, Miloš Kopecký a zejména Václav Lohniský jako pacienti léčebny. Filmu by prospělo lepší vyprávění a rozvinutí děje i dalších postav. Takhle to vyznělo jako skládačka různých osudů v docela rychlém tempu. Určitě ale snímek, který stojí za povšimnutí. Hudba Jiřího Srnky v některých momentech zazněla hodně deprimující a dotvořila tak stísněnou a smrtí nasáklou atmosféru. (24.08.2015)

Nepříliš poutavý příběh z léčebny. Asi dvacetkrát za sebou ty jelita zopakují „krucifix“. To snad není pravda. Pak zazní pravdivá slova: „To je krásná noc. Hvězdy jsou docela blízko.“ „Umělecké“ prvky: dvojice je v Praze na výletě, najednou se děj skokově přesune do léčebny. Mezi Cupákem a Vránovou to moc nefunguje. Vránové jde lépe mrcha než zamilovaná študentka. Divný výlet do Prahy, kdy je polomrtvý Jindra tahán svou dívkou po ulicích. Pak ještě v horečkách promokne na kost. Sestřička musí přísahat. Zednářská symbolika: 4:21 – sign of silence; 57:25 – zeměkoule; 1:05:34 – Kopecký, skrytá ruka. Stále znova debilní hra „saprlot a krucifix“. Hláška: „Hele, hele, nech si tu propagandu.“ (06.02.2022)