Divergence

Sečtělý? To jsem. Mírumilovný? To určitě. Odevzdaný? Trochu jsem. Upřímný? Taky, bohužel, jsem. Neohrožený? Snažím se být. Divergentní? Tak to tedy určitě nejsem a dokážu to tím, že projdu testem bez ztráty vlastnosti. Musím se přiznat, že jsem si to v mírumilovném světě poměrně dlouho užíval, ale přesto jsem ke značně necharismatické Tris nepocítil žádnou náklonnost a s pomalu se blížícím koncem mi nakonec bylo naprosto jedno, jak to dopadne. Nechci nic moc prozrazovat, ale dopadlo to tak, aby to mohlo ještě dlouho pokračovat a já si dovolím vyjádřit pochybnost o tom, že bych bez toho nemohl žít. (06.11.2014)

Po filmárskej stránke je Divergencia veľmi našlapaná a len zriedka prekročila komfortnú zónu oddychu-chtivého diváka. Za tie malé zdráhavé pokusy vymaniť sa z priemeru vďačíme najmä kamere, ktorá sa snaží rozpohybovať z uhladenej strnulosti a sem tam vyťahuje aj menej konvenčné postupy. V druhom rade treba upozorniť na herečku v titulnej úlohe, Shailene Woodley, ktorá patrí medzi najväčšie talenty mladého Hollywoodu. Bez nej by sme v Divergencii hľadali akúkoľvek hĺbku márne. Divergencia nám predstavuje svet, ktorý má byť veľmi pragmatický a efektívny, takže sa zákonite v istých ohľadoch musel vyhnúť výstrednostiam, no v konečnom dôsledku filmu nechýba rázovitosť a atmosféra, ktoré dotvárali fiktívne usporiadanie spoločnosti a presvedčili nás o vernosti tohto sveta. Predstavte si, že žijete v meste obkolesenom vysokým nepreniknuteľným múrom. (12.02.2015)

Určitě to nebylo špatný, docela jsem se bavil. Myšlenka se mi zpočátku celkem líbila, ale ke konci jsem o ní začal trochu pochybovat. Bohužel to bylo dost zdlouhavý, tak 3/4 filmu byly vcelku v pohodě, nicméně si to u mě pohoršilo hlavně závěrečným děním. To už jsem jen doufal, že bude brzo konec. Každopádně jak říkám, není to scifárna úplně k zahození. Sice místy trochu blbé, ale ještě se to dá. Zdejší hodnocení je odpovídající. 65% (12.08.2014)

Žánr by sám o sobě zatracovaný být určitě neměl, ale... bože. Kromě zřejmé absence "stylu" a vlastní tváře mě rovněž neustále vytáčel soundtrack sestavený z hitových písniček a zejména ty dvě od Woodkida, které pouštěli pořád dokola a dokola a dokola. Supr cesta, jak způsobit, aby váš film působil stoprocentně neautenticky. (17.12.2018)

Žánrově to není tak čisté a zdravě systémově nekorektní jako Hunger Games, ačkoliv jisté paralely tam jsou. Hrdinka je však podobně atraktivní a vitální. Zároveň je tady mnohem méně politického podtextu a mnohem více survival a lovestory - mimochodem v pořádku, dá se to přežít. Mimořádně dobře trefení hlavní protagonisté, řádně prosvícený a načechraný vizuál a uvědomělé akorátní dialogy - bavilo mne to a to i přesto, že je tam plno klišé a dost nevyrovnaná akce, která je místy strhující (full contact souboje) a místy nepřehledná (střelba). Pro širší publikum ale dobrá jednohubka. U Hunger Games lidi uchcávali z něčeho nového, tady to bude takový ten "twister od KFC". Není to nejlepší jídlo světa, ani převratná novinka, ale chutná to vesměs všem. (01.05.2014)