Monty Python a Svatý Grál

Život Briana mne vůbec neoslovil, ale král Artuš cválající na svém neviditelném oři měl svoje nepopiratelné kouzlo. Humor je sice opět staršně ujetý a scénář působí jako naprosto absurdní smršť šílených dialogů, které si berou na paškál i zcela moderní společenskou etniku, ale tentokráte ve mně film zanechal mnohem celistvější dojem a donutil mě smát se snad v každé druhé scéně. Pythoni prostě měli svůj styl, který očividně slaví velký úspěch a který je tolik netradiční, zvláštní a nečitelný, že dokáže diváka kdykoli spolehlivě překvapit. Ať už záporně, jako jsem to vnímal já u zmíněného Brianova dobrodružství, nebo naopak pozitivně, což je právě případ Artuše a rytířů kulatého stolu, kteří na cestě za svatým Grálem museli překonávat tajemné rytíře, co říkají "Ni", nebo smrtelně nebezpečnou příšeru střežící vchod do odlehlé jeskyně. A to všechno s tím úžasným nadhledem, nesouhlasnými poznámkami přímo do kamery a opravdu vybraným závěrem, který v podstatě mluví za vše.. Jen si na to vzpomenu, už mám lepší náladu. (30.08.2012)

"Now what happens?" - "Well now, Launcelot, Galahad, and I wait until nightfall and then leap out of the rabbit and take the French by surprise, not only by surprise but totally unarmed!" - "Who ... Who breaks out?" - "Er ... We ... Launcelot, Galahad, and I ... Er ... leap out of the rabbit and ..." (GROUP FACEPALM) --- Scéna, na kterou zřejmě dosmrti nezapomenu (stejně jako na Black Knight - "Alright, we call it a draw"). U toho jsem se napoprvý řezal jako blázen. Ovšem jako celek působí zralejšim dojmem mladší Brian. (22.08.2013)

Život Briana mě neskutečně nebavil, takže jsem od Svatého grálu neočekával nic lepšího a vlastně jsem ani nebyl vůbec překvapen, protože jsem dostal přesně to, co jsem předpovídal. Humor Monty Pythonů mě prostě míjí velkým obloukem a já se rozhodně nikdy nebudu počítat k jejich příznivcům. Jestli tam byla některé scéna, u které jsem se upřímně zasmál, tak tohle si už opravdu nepamatuji. Jediná věc, která mě (skutečně) zaujala, byly animované vsuvky do příběhu. Zkrátka typ filmu, kterému asi nikdy nebudu plně rozumět. (29.03.2012)

Pominu-li pár již klasických skečů (Černý rytíř, Most smrti, kuplet o Camelotu) je tu až příliš patrný ten hajdalácký rámec "sebereme pár kostýmů a dobrých nápadů... no a něco natočíme". Celek totiž po letech ztrácí kouzlo a zbývají jen záblesky pythoní geniality. Svatý grál v sobě nemá tu geniálně semknutou podvratnost Briana či vygradovaný cynismus Smyslu života. Je to taková cesta odnikud nikam s občasnými zastávkami ve výtečné parodii na středověký folklór či historické filmy. Nedivím se, že film původně nefungoval a pomohlo mu až přidání opravdu retardované heroické hudby. Čím více Svatý grál sleduji, tím více mi to připadá jako trhací kalendář, jehož oslí můstky postrádají tu pošahanost i surreálnou obraznost pythonovských skečů. Nerad to říkám, ale... nudím se u toho... a to se pokládám za velkého fandu cirkusu. (26.01.2004)

Z času na čas další rozšiřování obzorů, které mne stálo více sebezapření a přemáhání, než skutečné zábavy. Britským humorem určitě nepohrdám, ale je mi líto, tahle bláznivě překombinovaná historická hříčka mne totálně minula. Asi tak na dvacet kilometrů. Tak se smířím s tím, že Monty Python ani pan Terry Gilliam mým šálkem kávy nebudou. Asi třikrát jsem se zasmál a dost se mi líbily písničky, ale těch nebylo moc a vyvážila je spousta momentů ve znamení trapnosti (v lepším případě nudy a nezájmu). Nebavilo mne to ani jako komedie, ani jako svérázný filmový experiment, ani jako dobrodružný příběh (a malá paralelní krimi linka s vyšetřováním ze strany příslušníků Scotland Yardu tomu zas až tak další velký rozměr nemohla dát), nebaví mne k tomu ani psát komentář. Dodíval jsem se a půjdu zase o dům dál... 30% (viděno v rámci "Challenge Tour 2020" – 30 dnů se světovou kinematografií) (11.03.2020)