Není čas zemřít

Velmi důstojné loučení. Craiga to celé očividně baví mnohem víc než Spectre a Cary Joji Fukunaga se ukázal být pro režii ideální. Není čas zemřít má skvělý úvod a výtečný konec a to mezi tím sice trošku dře, ale ne tak, aby to bolelo. Fukunaga má smůlu, že dostal za úkol dovyprávět příběh, který tak mizerně načal Sam Mendes ve Spectre a nebyla asi žádná sranda dát tomu všemu smysl a vydojit z toho posledního bondovského marastu nějaké emoce. Naštěstí to Fukunaga celkem zvládá, navzdory tomu, že Léa Seydoux je nesmírně nezajímavá herečka a hraje asi nejnudnější bondgirl vůbec. Bohužel zbavit se jí Fukunaga nemohl, takže to beru tak, že dělal, co mohl.  Mnohem lépe mu to jde ve scénách, kdy může vymýšlet nové věci a ne pracovat s tím, co na něj zbylo. Akce je přehledná, nápaditá a pokaždé jiná. A celé Není čas zemřít nečekaně často a nečekaně hodně mění svůj styl, takže chvíli připomíná craigovské bondovky, jindy si u ní člověk vzpomene na doby, kdy byl agentem 007 Roger Moore nebo Connery a v některých scénách umí film být zase až překvapivě drsný a nekompromisní. Celé to sice mohlo být kratší, mít výraznějšího zloducha a ta střední část se občas opravdu lehce táhne, ale celkově je to film, který rozhodně stojí za to vidět. A Craig může být spokojený s tím, jak se s povolením zabíjet rozloučil. (29.09.2021)

Těžkotonážní bondovka. Dlouhá, dějově obsáhlá, patřičně robustní, se skvělým hereckým výkonem Craiga. Nelze se ubránit dojmu určité podobnosti s předešlou Spectre, především co se tempa a formální opulentnosti týče, avšak režijní kumšt a cit pro set-up scén Mendese střídá pracovitý Fukunaga, který se nezalekne předlouhé stopáže, další 00sedmičky na place, ani velkolepého vrstvení motivů důmyslně poskladané příběhové mozaiky. Tentokrát se do kina nepůjde na akčního Bonda, ale na hrdinu z masa a kostí, plného emocí a trápení. (29.09.2021)

S Boylem jsme mohli mít "novou studenou válku", místo toho máme obskurního Lutsifera (!) v Jedovaté zahradě, který chce zničit svět prostřednictvím nanobotů. Chápu, že Bond nemusí být seriózní, což tady stvrzuje nečekaně uvolněný Craig, ale uvést v roce 2021 po časových kejklích v Tenetovi a splétání dějů v libovolné Mission: Impossible něco tak scenáristicky líného a rutinně zrežírovaného, kdy je divák vždy několik kroků před postavami (ano, na tom ostrově se ASI něco děje), mi přijde jako už opravdu příliš velké retro. Ten film si toho asi je vědom, takže si musí vypomáhat vyhroceným, na můj vkus trochu potupným rodinným melodramatem, po němž jsem ještě víc docenil, jak si střeba Skyfall poradilo s loučením M, nebo Spectre s "prázdnotou" svého protagonisty. Za tohle by ale měli dostat producenti Cifrou přes kule. (29.09.2021)

Dosud mě bavilo, že 007 není jen tím nezranitelným bourákem. Právě poloha Daniela Craiga, kdy byl jeho agent unavený, zatrpklý, špatně střílející, chybující v úsudcích a s několikadenním strništěm, mi byla ve všech předchozích nadprůměrných dobrodružstvích blízká. Tady je hrdinou z masa a kostí jen co se emocí týče. Zbytek pokulhává. Respektive já viděl spíš snahu o citlivější než civilnější pojetí Bonda. V dlouze odkládané oběti koronavirové pandemie mu nicméně tvůrci nabídli řadu hereckých výzev. A ty Craig chytil za pačesy. Celé to začne u hrobu milované Vesper Lynd, skončí s rovněž milovanou Madeleine při telefonickém hovoru, u kterého zaslzí nejedno oko. Mezitím vším se skládají starší zápletky s novými, řada starých postav dostává svých pár minut slávy a upřímně jsem se ve všech těch spikleneckých liniích místy ztrácel. Navíc Rami Malek na záporáky Javiera Bardema a Christopha Waltze nenavázal, nepomáhají mu s tím hlavně věty, které rvou za uši. A za těmi velmi málo joky evidentně stojí Phoebe „Potvora“ Waller-Bridge. Problém jsem měl i s akcí. Ano, kamera se mazlí s velkorysými scenériemi a hned hororový prolog pod ledem velmi potěší, ale třeba při akci v Norsku v autě prchající Bond třikrát totožně žďuchne do svých pronásledovatelů (potřetí jsem už vážně skoro zívnul), naštěstí vzápětí leccos vynahradí štvanice v lese utopená do mlhy. Finálové střílení po chodbách (prásk – padající žoldák – prásk – padající žoldák) opravdu nápadité není. Čekal jsem víc. Slabé čtyři hvězdy. (21.10.2021)