Jak vytrhnout velrybě stoličku

Nemám rád filmy Marie Poledňákovej. Nepáči sa mi je režisérsky rukopis a nemám zmysel pre jej druh humoru. A všimol som si, že s každým ďalším titulom, pod ktorým je podpísaná ide kvalita krôčik po krôčiku nenápadne dole. Ak bude tento trend u nej takto pokračovať ďalej, a ja som presvedčený, že bude, tak to skončí až v odpade. Koncom sedemdesiatych rokov minulého storočia však natočila dve rodinné komédie, ktorým predsa len môžem s čistým svedomím dať tri hviezdičky. Jednou z nich je snímok z roku 1977 „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. *** (14.01.2019)

Miluju tohle komedii, stejně jako následné pokračování. Viděl jsem to už tolikrát, že to ani nedokážu spočítat. Výborný Tomáš Holý zde zcela dominoval, ale ani jeho „filmoví rodičové“ se rozhodně nenechali zahanbit. Malý šibal a dohazovač byl prostě excelentní dětský herec. Pro Janu Preissovou mám rovněž velkou slabost – výborná herečka a pěkná ženská. No a František Němec coby horolezec Luboš a táta, který neví…taky dokázal diváka nejednou rozesmát. Jediný kdo mi tam vždycky vadil, je Vlastimil Harapes – potažmo jeho postava. (07.04.2018)

Tak dobiehanie zameškaného z detstva, tzv. povinných filmových jázd, nie je až tak bolestivé, ako som sa obával. Zároveň však nie je nad čím jasať. Minulý rok S tebou mě baví svět, tento Jak vytrhnout....Vždy som si myslel, že sa myslí normálna stolička na sedenie, ale tak všetci sme občas trochu prihoretí...Poledňákovej film nie je až tak komédia, základ filmu je skôr dramatický. Na maminku je vyvíjaný trochu nepochopiteľný tlak ohľadom hľadania si nového "tatínka", ako by sa rúcal svet. Holého hlášky pôsobia trochu vykonštruovaným dojmom, na nervy mi ale liezť počas filmu nezačal. Milo pôsobia po sebe nasledujúce scény, keď malý ledva pluhuje pri malom zjazde a hneď nato dáva veľké oblúky na nevyjazdenom svahu. Takzvaný druhý plán filmu (i keď tu skôr ten prvý), inteligentne vsunuté problémy nekompletnej rodiny a otázok ako z toho von, je samozrejme v rodinných filmoch ocenenia hodnou pridanou hodnotou. Touto cestou zdravím aj Ítího, ktorého som nedávno po čase videl. (30.12.2014)

Příjemná televizní rodinná komedie Jak vytrhnout velrybě stoličku je pro mne hřejivou vzpomínkou nostalgie dětství bezstarostného a kouzelného. S kapkou hořkosti a sentimentu a hromadou veselí a radosti ze života. Ta roztomilá dětská rozvernost a celková optimistická atmosféra je odzbrojující, uklidňující a potěšující. Je to jeden z ukázkových případu, kdy film neztrácí svou zábavně osvěžující sílu ani po stém shlédnutí. Hvězdou příběhu je malý školák Vašek Benda (velmi zajímavý Tomáš Holý) s jediným přáním o úplném rodinném životě. Svou upřímnou a bezelstnou snahou přivádí jediného svého křehkého rodiče do slepé uličky vyčerpávajícího psychologického nátlaku. Ale s překvapující pravdou je občas těžké se smířit. Hlavní ženskou postavou je Vaškova starostlivá maminka a baletní tanečnice Anna (šarmantní Jana Preissová) ve vichru vzrůstajících nároků rostoucího potomka. A s množstvím nároků dochází potřebná zásoba energie k životu. Hlavní mužskou postavou je náčelník krkonošské horské služby Luboš Rychman (sympatický František Němec) s překvapujícím zjištěním, které navždy změní jeho poklidný samotářský život. Jen nalézt správnou cestu k zacelení hluboké propasti rozčarování. Z dalších postav: upjatý Annin milenec a náročný učitel baletu Jindřich (zajímavý Vlastimil Harapes s hlasem Jiřího Klema). Annina matka a pracovně vytížená zdravotní sestra (Jana Dítětová), socialisticky uvědomělá Vaškova učitelka (Gabriela Vránová), přívětivý mlékárenský řidič (Petr Kostka), či Vaškův spolužák s doplněnou rodinou (Miroslav Vydlák). Potěší taneční ukázky z baletních vsuvek Národního divadla. A laskavý a povznášející duch, který vytrvale vystrkuje z filmu svoji zábavou rozesmátou tvář. (20.11.2016)

Metr deset vysoká kombinace Kecala a inspektora Clouseaua hraje na milostný triangl o vrcholech hrdá maminka, nechápavý horolezec a strejda Jindřich, co by v modro-červeném kostýmu mohl z fleku nahradit Christophera Reevea a ani by si nemusel vycpávat tu hrušku mezi nohama. Přirozenost naší Shirley Temple s kšandami nerozporuji, to spíš typický humor Marie Poledňákové, co je kypřen plytkým vztahovým dramatem a uspokojováním tužeb po rodinném kýči. Evergreen ano, ale ne pro mě.. (02.05.2023)