Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Člověk na to celou dobu kouká a říká si, kdy se už začne něco dít. To trvá asi tak první dvě hodiny. Zbylých třicet minut mu začne docházet, proč se natočila všechna ta vata předtím a k čemu to nakonec bude směřovat. Ambivalence jako prase - je to hrozně fajn, milé, ale zároveň zdrcující a tíživé. 80% ()
Jako ticho před bouří by se dal charakterizovat děj tohoto filmu, s tím, že ticho tvoří tak 90%. Po většinu času film zobrazuje letní idylu a poklidnou atmosféru, která je vyrušena návratem starého přítele. Na první pohled se zde nic neděje a vše se zdá naprosto v pořádku, jen podle několika nepatrných narážek během filmu nám dojde, že to tato zdánlivá letní idyla spěje zákonitě ke svému konci a atmosféru více a více prostupuje napětí v očekávání toho, co přijde. ()
Takový ten dokonale působící dosti specifický michalkovský průběh děje.....zpočátku Vás rozesměje svým laskavým nenápadným humorem a optimismem, aby pak na Vás s příchodem Menšikova padala hrůza a strach......a realita doby, kdy chapadla Velkého Stalina zničí dalšího dobrého člověka během jednoho jediného dne....a proč? Protože prostě může....jeden z nejnádhernějších filmů vůbec. ()
Temer cely film se nese na vlnach klidu a pohody jedne rodiny o prazdninach. Az idylicky a poeticky prubeh dobre kontrastuje se strohym, ale smutnym koncem. Ve filmu je spousta zajimavych postav, ktere jsou velmi dobre zahrane. Dcera rezisera, Nadezda Michalkova podala jednu z nejkrasnejsich detskych roli jakou jsem kdy videl. ()
Epocha, která bojovala sama za sebe ... a zároveň se sama sobě zpronevěřila. Protože se obrátila proti všem. Nemilosrdně smetla ty, kteří na ni pohlíželi úkosem - stejně jako ty, kteří v ni skálopevně věřili ... včetně těch, kteří věřit CHTĚLI, protože bláhově doufali, že jejich víra a jejich loajalita je zachrání. Jenomže ... nakonec ... nakonec bylo jedno, kdo s kým, proti komu a za co bojoval. Venkov jakoby s nekonečnou trpělivostí vstřebával a rozmělňoval nové pořádky, když se držel jako pevného opěrného bodu odvěkého řádu a zvyků, které mu vězely hluboko pod kůží - přesto od začátku tušíte, že se blíží soumrak ... že charakteristický, "по-ру́сски" vykreslený obrázek toho neměnného, poklidného světa s několika nevýznamnými cizorodými prvky je pouhou falší - i když ho reprezentuje jeden (ne)obyčejný den zalitý sluncem ... že svému osudu nikdo nemůže uniknout. Všechny detaily do sebe postupně zapadají a dostávají nový smysl ... přesto - občas jsem pocítila něco jako lehounce falešný tón ... a nevím, zdali to byl úmysl, dostat vyprávění až na samotnou hranici absurdity a (sebe)parodie, aby zdánlivá grotesknost ještě umocnila finále, které v okamžiku a bez milosti rozetne vaše srdce vejpůl. ()
Na můj vkus příliš rozvláčné i přes mou lásku k pomalu vyprávěným filmům. O to silněji však zapůsobí finále a v člověku se rozprostře temný mrak a touha porozumět dějinám, porozumět sovětům, rusům, porozumět všemu co se tady na té naší zeměkouli za posledních sto let událo a umět se s tím v životě poprat a nějak se k tomu, pokud to vůbec jde, racionálně postavit. Michalkovův film mi v lecčems připomíná divadelní zážitky z Čechova, Bulgakova nebo Dostojevského - mnoho rozličných postav roztodivných charakterů, jejichž úloha je v podstatě zbytečná, ale o tom to je, takže vlastně sledujeme panoptikum pitoreskních postaviček, z nichž nejvíce krom Michalkova samotného zaujme soustředěný a silný výkon té malé holčičky. Celkově si odnáším takový ten povznesený pocit náročného diváka, že má zas co doporučit, přesto kdybych mohl krátit stopáž, neváhám ani vteřinu.... ()
Naprosto neskutečné zobrazení tehdejší situace. Já...nemám slov, líp to prostě nešlo. ()
Když jsem snímek viděla v devadesátých letech poprvé, nesmírně hluboce na mě zapůsobil. Dnes jsem však trochu zklamaná. Neříkám, že jde o špatný film, ale není hodný zbožňování, které jsem cítila tenkrát. Přesto si myslím, že patří ke stěžejním dílům ruské kinematografie, a tak stojí za to mu věnovat pozornost. Zejména mě nepřestává fascinovat ten alarmující kontrast mezi pečlivě vykreslenou venkovskou idylkou plnou poetiky a závěrečným dramatickým sledem událostí. (85%) ()
No hodně ruské.... ()
Film utekl jako voda, je vidět, že si tvůrci dali záležet, při sledování jsem vůbec nevnímal čas, i když má téměř 2,5 hodiny. Film drsný a přesto s citem natočený... ()
Velice povedený, avšak pro mě příliš zdlouhavý film. ()
Film je zkrátka jedinečný, jiný než ostatní. Nabuzuje atmosféru neskutečného klidu, pohody v podmínkách, kde by si je jiný neuměl představit. Zážitek vám zprostředkuje samotný režisér na všech frontách především svojí osobou. Neskutečné charisma ve filmu dobrosrdečného chlapíka s knírem není jediná zajímavá postava ve snímku. Za sebe bych vyzvedl postavu jeho 6-leté dcerky, kterou malá Michalková zahrála opravdu fantasticky. ()
..., jehož zlaté, hřejivé ruce, se přelily ve zhoubně rudé pařáty krvavé moci. Polibky ďáblovy se pomalu rozdávají, až z nich mrazí v tom dlouhém horkém dni, rozpáleném kraji, který kope studené hroby. ()
Pro mě velmi nesympatický film, který bych neviděl, kdybych nemusel. Nicméně některé kvality nelze filmu upřít. ()
Film jsem viděl již 3x a i po tom 3. shlédnutí jsem na něm našel prvky geniální Michalkovovy konspirace jak přimět diváka porozumět ději. Porozumět době stalinismu a obecně porozumět Rusku. Až snad další generace docení, jak úžasné dílo Nikita stvořil. Všimnul jsem si i komických scén...něco jako satyry uprostřed tragického stalinistického dramatu. Chci vypíchnout nejen geniální obsazení Menšikova ale i dcery režiséra v dětské roli a nestora ruských dramat Tichonova. Takže díky okupanti. ()
„Každý má dvě možnosti. Mluvit nebo mlčet.“ Film je do jisté míry autorským snímkem Nikity Michalkova, který kromě toho, že se podílel na scénáři, obsadil do hlavní role plukovníka Kotova sám sebe. Na scénáři spolupracoval se svým nevlastním bratrem a do role své dcery obsadil svou opravdovou dceru, Naděždu Michalkovovou, která i přes svůj útlý věk podává vskutku úchvatný herecký výkon a její rozpustilou nevinnost si musí zamilovat snad každý. Po většinu filmu se zde v podstatě „nic“ neděje. Sledujeme početnou ruskou rodinu a jejich šťastné soužití. Jejich temperament, „uřvanost“, jejich trávení volného času. Režisér si však po celou dobu trvání filmu připravuje ornou půdu k monumentálnímu závěru, který je z mého pohledu nejsvětlejší stránkou celého filmu. Unaveni sluncem bylo mé první setkání s režisérem Michalkovem, nenudil mě, což o to, ale nezanechal na mě žádný hlubší otisk. Přiznávám, vyhrál nade mnou. Nepochopil jsem člověka, který neustále hledal jakousi Zagorjanku, nepochopil jsem věc připomínající slunce, ani děj nebyl mi zcela objasněn, avšak nějak ani necítím potřebu příběh pochopit. Jediné, co jsem si z filmu odnesl, byl pohled na uřvané rusy, kteří zpívají, tancují a pijí. Výkřik ublížené duše. ()
Skvělý název, skvělý film. Scény mezi panem režisérem a jeho dcerou jsou krásně křehké a milé. ()
Fascinující záležitost odehrávající se uprostřed ospalé idyly "na dače" mezi břízkami. Postava Olega Menšikova je jako ten pomalu domem bloudící kulový blesk - jiskřivý a krásný na pohled, uvnitř však smrtelně nebezpečný. Atmosféra je úžasná - když se na konci na obzoru objeví monstrózní "Slunce naše jasné - tatíček Stalin", člověku naskočí husí kůže..... ()
Nikita Michalkov vytvořil velmi silnej film, kterej ve mně zanechal nesmazatelnou stopu. Díky pomalýmu vyprávění působí děj nesmírně realisticky a o to víc je pak působivá i jeho gradace ve druhý polovině filmu a zdrcující závěr, kterej mě po nějaký době zase donutil sledovat závěrečný titulky s otevřenou pusou. Je zajímavý a zároveň smutný pozorovat, jak jsou poklidná atmosféra letních prázdnin a životy obyčejnejch lidí neustále narušovaný politickou agitací a nesmyslnou ideologií, v jejímž jménu zahynuly nejen v Sovětským svazu, ale i po celým světě, miliony nevinejch lidí. A taky je smutný pomyslet na to, že spousta z nich byli skvělý chlapy a milující manželé a otcové jako plukovník Kotov. Z herců mě nejvíc odzbrojila Naděžda Michalkova, která svojí přirozeností zastínila i slušný výkony obou hlavních aktérů. Oscar je v tomhle případě určitě ve správných rukou. ()
Film, který zanechá hořkou chuť... Téměř celou dobu diváka omamuje veselou a prosluněnou atmosférou, ale zlo pod sluncem se koná. Neobvykle pojaté závažné téma se skvělými hereckými výkony. Malá Naděžda je úžasná a popravdě jsem se její postavy obávala. Špatně zahraná dětská role by film velmi poškodila. Chystám se na další díly... ()