Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Něco tady v té „idylce“ na první pohled nesedí. Po hlubším „prozkoumání“ to přímo zapáchá. Zbytečné cokoliv popisovat, to se musí vidět. Pouze s dovětkem, že se N. Michalkovovi povedl husarský kousek a to sice vyobrazit úžasný kontrast „idylického“ začátku (resp.2/3 snímku) odehrávajícího se v poklidné uvolněné atmosféře a (neodvratného) tragického konce. Proto měl ten závěr na diváka takový dopad. Nechť žije soudruh Stalin a jeho odkaz, resp. nechť žije tento snímek a slouží jako odkaz (důkaz) budoucím generacím, aby se NEZAPOMNĚLO....... p.s. poznámka ohledně hereckého obsazení. Když si nejseš jistej, koho obsadit do hl. role (máš strach, že dotyčný nepřevede na plátno dostatečně tvoji myšlenku), obsaď sebe a nezůstaň pouze u toho. Obsaď rovnou i svoji dceru! Jasným důkazem budiž N. Michalkov (coby plukovník Kotov) a mladičká Naděžda (coby Naďa). Slova chváli nicméně mám i pro Olega Menšikova v roli „dobrosrdečného“ Míti. Skláním se mistře! ()
Tak pohlcujúcu a intenzívnu atmosféru miesta, doby a dokonale prekreslených charakterov vidieť v domácich a okolitých luhoch a hájoch málokedy. Film je dlhý dosť, tak nebudem nudiť dlhým komentárom, treba jednoznačne vidieť. ()
Jedná se rozhodně o nejlépe zobrazenou Staliniádu, jakou sem za svůj život měl možnost vidět. Pravdou zůstává, že pro spočítání všech filmů stejné tématiky bych si vystačil s jednou rukou a předškolními znalostmi. Rozhodně musím poděkovat zdejším hodnotitelům, že se opět objevil mezi těmi 300 nejlepšími opravdu kvalitní snímek. Překrásný lidský příběh, který graduje od odylické dovolené až k neodvratitelnému konci. Nikita Michalkov byl neskutečně úžasný. Brilantně napsaná role, ve které si pan režisér skutečně hověl. Roli charismatického plukovníka Kotova s neuvěřitelnou vnitřní sílou zahrál znamenitě. Po herecké stránce je film vůbec bez výhrad. Skutečně jsem se ani na okamžik nenudil a užíval jsem si skutečně každičký záběr. Čisté 4*. ()
Len ruské srdce teplé a voňavé ako peceň čerstvého chleba môže urobiť z tragédie a omylov vlastného národa poému, ktorá pohne ľudskou podstatou. Skazka o dobrých a zlých, o láske, nenávisti, utrpení i šťastí v stalinskom CCCP. Nenašla som ešte slová, ktoré by obsiahli tento zážitok – treba to vidieť. ()
Bez mučenia priznávam, že úvodné tri štvrtiny filmu som spätne ocenil až po jeho skončení. Samozrejme, že aj tieto priniesli skvelé herecké výkony, pokojnú, idylickú slnkom presvietenú atmosféru podporenú výbornou kamerou a aj náznaky záverečnej drámy. Diváka upokojí, že film okrem úvodnej tankovej scény, ktorá naznačí absurdnosť systému, ktorý v mene nejakých ideí je schopný a ochotný ísť proti vlastným ľuďom, systému, v ktorom ani hrdina občianskej vojny nemá vyhrané, vníma iba okrajovo temný podtext Miťovej návštevy. Ale práve od naznačeného účelu jeho príchodu začína mať film stupňované tempo a tušenú osudovosť podobnú antickým drámam. Plný počet hviezdičiek by som bol ochotný dať iba ak by pri záverečnom strihu 15 - 20 minút skončilo v koši. ()
Všechny ty veselé eskapády na ruské vsi, s tankisty, rolníky, tetičkami a dalšími postavičkami, zpěvy aneb afektovaná ruská duše. Byl jsem opravdu unaven sluncem a ruským způsobem vyprávění příběhu. Ale postupně si člověk zvykne a začne objevovat prostou dětskou krásu malé andělsky nevinné Nadi, složitou povahu její krásné mladé matky Marusji i nezlomný charakter hrdiny revoluce Kotova. A když už jsem se nechal ukolébat, začnou se objevovat první cákance rudé na jinak veselém impresionistickém plátně, aby jej nakonec Michalkov nemilosrdně přemaloval na socialistický realismus. Kupředu levá! ()
Som rád, že som to celé mohol precítiť priamo v prítmí kina. Dlhánska stopáž nevadila a príbeh náramne zaujal. V závere som sa zmohol len na dokorán otvorené ústa. Drsné, ale moc dobré. ()
Nejsem si ani trochu jistý, zda jsem všechno pochytil. Myslím, že ne, ale rád si to nechám dovysvětlit, abych mohl přihodit i tu poslední hvězdu, jelikož ač jsem se trochu ztrácel, Unaveni sluncem se mi ohromně líbilo. Popisky k filmům nečtu a tak jsem první půl hodiny nechápal, v čem a kde je ta výjmečnost...ale měl bych být trpělivější - je tam. ()
V jednom domě spolu žijí zástupci několika generací ruské společnosti, sice s různými pohledy na nynější politickou situaci (děj se odehrává v roce 1936), ale jinak v naprosté symbióze (až idealistickou společností). O to je pak důležitější a zásadní je pak sledovat reakce osadníků, když se nečekaně navrátí ztracený syn, který s sebou přináší nejen kulové blesky, rodinná tajemství, ale v závěru i tu krutou realitu. Nerušená rodinná idyla se mění až na konečné cestě polem, kdy pokrytecké postavy odkrývají své pravé já. Když Stalinův portrét stoupal nad krajinou, uvědomila jsem si, že před slepým terorem není úniku. Jeho obětí může být kdokoliv, ať náhodný řidič nebo bývalý hrdina revoluce... ()
Geniálně geniální film. Aneb jak se taky dá kvůli zásadním dvaceti minutám na konci natočit dvě hodiny před tím. Půvabné, mrazivé, šokující dílko. Vzpomínám, k čemu to připodobnit. K Slavnostem sněženek a Saturninovi asi nejlíp. Schválně si představte, jak by najednou, do toho ticha a kozího mečení ve scéně, jak "bezdomovec s duší" v Kersku pouští kozy z chlíva, najednou naběhli estébáci a začali vyslýchat a mučit... Zatímco my jsme obdivovali výkon malého Andreje v Koljovi, Michalkov "objevil" svou dceru, a malá Nadezhda Mikhalkova exceluje svou přirozeností a odzbrojujícím úsměvem. Krásná kamera i barevné ladění do světlebíla, výborná hudba, pasující herci. Za tohle se míň než pět nedává. Jak mohlo proboha vzniknout pokračování? Mé první setkání s NM. ()
Velice dobrý a neskutečně atmosferický snímek ve výborné režii Nikity Michalkova, který zde zároveň podává famózní výkon v hlavní roli. Nebýt několika slabších míst, neváhal bych dát plný počet. Ale taková scéna s tanky v poli byla vynikající. ()
NIKITA MICHALKOV,ktorého prezývajú „ruský Spielberg” nakrúca zrejme jeho najlepší film kariéry Unavení slnkom,ocenený prestížnym Oscarom pre najlepší zahraničný film.Sú unavení,ale z toho nič nerobenia,leňošenia,bezstarostného života,obklopení veľkou rodinou,relaxujú,chodia si zaplávať...O kom to vlastne je reč? Vplyvný plukovník Kotov trávi voľný čas so svojou rodinou,t.j ženou a malou dcérou pokojne,pohodlne,príjemne,pokiaľ sa pri dverách neobjaví Míťa,ktorý kedysi si chcel vziať za ženu terajšiu manželku Kotova,Marusju.Neprišiel,aby vyčítal staré rany,ale preto,lebo o niekoľko hodín si príde pre neho komando KGB,ktorí ho odvezú do lesa,kde ho zastrelia... Napätie medzi dvoma mužmi sa postupne zhmotňuje ich samých,bez toho,aby ťažili svoje okolie,nedávajú nič poznať,ich konverzácia je štipľavá,keď sa ale objaví malá Naďa,ktorá je mimochodom dcéra Nikity Michalkova aj v skutočnosti,tak títo muži sa správajú,akoby sa absolútne nič nedialo.Najlepší výkon podáva práve ONA,ktorá sa nikoho a ničoho nebojí,je smelá,film je vďaka nej taký excelentný,lebo po pravde pri tomto snímku sa pomerne dlho nič poriadneho nedeje,popri tankoch na začiatku,je film jeden dlhý RELAX,posledná polhodina je úplne iná,keď sa objaví auto s komandom,tak film začne meniť tempo a ešte stretnú toho chlapíka,ktorý nemôže po celý čas filmu nájsť cestu,a ten im vojde do cesty! Vlastne plukovník KOTOV je autorita,vzbudzuje rešpekt,obyvatelia sú vlastne radi,že sa majú o koho oprieť,keď nastane problém,ako na začiatku s tankmi,kde vyštartuje na koni,aby zabránil spustošeniu úrody,tomuto dokázal zabrániť,vlastnému osudu už nie! Film s pomalým bezstarostným tempom s trojicou výborných výkonov,keď doplním ešte Oleg Menšikov ako Míťa,ktorý po svojom príchode koordinuje viac početnú rodinu vo veľkom dome,rozpráva príbeh,ktorý sa vlastne stal! Lebo títo protagonisti sú oni samy. Mňa snímok bavil na 60%,ale zmena tempa ma donútila pridať ďalších 20,lebo Nikita je veľký sympaťák! ()
Humorno-tragické ladenie, priam absurdné divadlo a pritom to nemá nič s absurditou spoločné, ide o krutú realitu. Gulagy a smrť, to je najčastejší osud ľudí žijúcich pod vládou Oceľového muža. A tí, ktorým sa podarilo prežiť nejako v ústraní aj tak strádali biedu. Výborná sonda do stalinistického režimu, hoci samozrejme príliš dlhá a mnohých divákov môže unudiť či odradiť. Nie je to však film určený širokým masám. ()
Plukovník Kotov je významný muž, hrdina revolúcie, tešiaci sa spoločenskej autorite. Na dedine v dači si užíva dovolenku s najbližšími pokiaľ nepríde mladý Míťa, ktorý pracuje pre tajnú službu... Nikita Michalkov vo svojom autorskom filme rozohral neúprosnú hru z prostredia Ruska 30 tych rokov. Umne zosilňuje vnútorné napatie až do excelentného záveru. Rozhodne zaujímavý film, len sa divím, že mi toľké roky unikal... ()
Rozhodně ne špatný film. Svým tématem naopak silný a významný. Ovšem jako celek dosti zdlouhavý (především svojí expozicí) a tím pádem i bohužel chvílemi nudný. Víceméně klasický kvalitní film, jehož kvality jsou neoddiskutovatelné, ale který mě nikterak neuchvátil a zanechal ve mně spíše průměrný zážitek. 6/10 ()
Překrásný film. ()
Film je situován do nádherného prostředí ruského venkova. Příroda, lesy návštěva pláže u řeky, nádherné, neustále slunné počasí (do teď jsem si ruskou představoval pouze jako studenou krajinu), nekonečné pole na konci filmu – to vše působí naprosto uklidňujícím a bezstarostným dojmem, stejně jako harmonické prostředí rodiny Plukovníka Kotova. Opravdu se krásně koukalo na společné večeře, hraní na klavír, výlety, vztahy v rodině, pravidelné hraní her a fotbalu i na úžasný dům, ve kterém rodina bydlela. Na pohled dokonalý rodinný život. I když takto si asi v Rusku v té době žil málokdo. Tak nějak jsem měl v hlavě, že v tomto období trpělo v Rusku více rodin hladomorem než takovýmto blahobytem. Vůbec nejdojemnější na celém filmu byl podle mě herecký výkon malé Nadi, její poznámky, chování, zpívání, družnost, úsměv a hlavně vztah se svým otcem, který byl nejlíp poznat na výletu na lodi. Celý film byl velké herecké vystoupení, ale malá Naďa a její otec – opravdu velmi charismatický a sympatický, kterého ztvárnil sám režisér Michalkov a ukázal, že je universální filmovou osobností, tomu všemu opravdu dominovali. Humorná vložka v podobě řidiče, hledajícího čtvrť, kterou nikdo nezná, se taky moc povedla a aspoň diváka spolu s výstupy malé Nadi (např. Byl jste někdy v zoo?) donutí, během celkem vážného filmu, se pořádně zasmát. Děj filmu má pomalé tempo a po většinu své stopáže udržuje dobrou náladu. Přituhovat začíná až na konci snímku. Ale myslím si, že film by obstál a byl uznávaný, i kdyby se závěrečná čtvrthodina odebrala naprosto jiným směrem a film zůstal pouhým nepolitickým rodinným dramatem. I přes hodně dlouhou stopáž, se člověk nestihne nudit. Mně se film nakonec líbil a několikrát jsem s odstupem času jeho hodnocení zvýšil a Oscar za cizojazyčný film byl asi zasloužený, ale pravděpodobně si toto dílo už v budoucnosti znova pouštět nebudu. U mě za 70%. ()
Nikita Michalkov dokazuje, že mu není režie ani herectví cizí. Výtečné vyprávění o jedné významné rodině, zabývající se zcela bezvýznamným, ale i osudovým. Také především herecký koncert dvou hlavních mužských představitelů Olega Menšikova a Nikity Michalkova a v neposlední řadě mimořádně působivé herectví Naděždy Michalkové, která svýma dětskýma očima i inteligentním chováním dokáže učarovat. Film by si zasloužil asi jediné: kratší stopáž. 80% ()
Tento film si mě získal už před léty. Nejvíc mě na něm baví ten brutální kontrast líné letní idyly s krutou realitou stalinských čistek, dokonalá atmosféra a tři vynikající herecké výkony v podání Olega Meňšikova, Nikity Michalkova a Naděždy Michalkovy. Už jsem několikrát psal o tom, jaký mám vztah k dětem ve filmech, ale Naďa v roli Nadi podala opravdu výborný výkon a nedbám na to, že jí mohutně podporoval tatínek/ spoluherec/ režisér/ scénárista. ()
Bohužel ale vůbec nic mě nezaujalo a skoro by se dalo říct že mě to moc nebavilo ne že by to nebyl můj šálek ale prostě ne. ()