Hellboy: Královna krve

Nedá sa nič robiť, Hellboy je zatiaľ najhorší blockbuster sezóny a možno aj posledných rokov. Pritom namaskovaný David Harbour je sympatický pekelný chlapec a podobne, ako s Ronom Perlmanom by som s ním rád šiel na pivo. Lenže problémy sa nabaľujú už od samotného scenára. Záporáčka je doslova skladaná tri štvrtiny filmu dokopy, aby sa na niečo zmohla a predtým všetci len konštatujú, že ona sa do riti vráti a čo teraz s tým. Prasačie monštrum je väčší fail než Jar Jar Binks a ani odtrhnuté končatiny a množstvo brutality nevyvolávajú vlastne vôbec žiadne emócie. Marschall so svojim absolútne nijakým vizuálom toho veľa nezlepšil, najhoršie zločiny sa ale museli diať v strižni. Tak odfláknuté finále by sa malo púšťať na filmových školách, ako proste netočiť blockbusterové finále. No a humor by tu aj mohol fungovať, ak by bolo niečo vtipné už na papieri, z ktorého sa po večeroch herci učili repliky. Asi sa pritom cítili dosť divne. (11.04.2019)

Třetímu Hellboyovi sem se bránila jak patnáctka análnímu sexu páč sem trucovala, že Del Torovi nedali tehdá zelenou na jeho epickej třetí díl o našem červeném paroháči. Alík mě nakonec přesvědčil, ať se na to s ním mrknu a jako udičku použil fuckt, že je to podle komiksu Mike Mignola, kterýho děsně žeru a jeho komiksy o Hellboyovi hltám jak soukmenovci rejži. Dalším plusem se ukázalo, že režie se chopil Maršál NeMalinovski jehož Psí vojáky co Padaj do tmy miluju a tak sem si říkala, že ten film nakonec třeba zas až taková píčovina nebude a s Buddží pomocí to přežiju bez větších záchvatů nasranosti. O to víc sem byla šukována zjištěním, že mě film, kterej sem chtěla nesnášet a setřít jak hovno z boty, kurevsky baví. Komiksový předloze to bylo věrný, Hellboy vypadal skoro stejně jako když ho hrál Perlman, erko tomu sedlo jak prdel na hrnec a ta kančí svině, co udělala ukázkovej bordel mnichům v klášteru, no to nemělo chybu. K tomu obři, čarodějnice, mega-husto-kruto-přísně slizká Baba Jaga, ze který sem si málem uchcala, jak byla perfektní a i parťáci kolem Hellboye mi sedli. Takže jsem si pohupovala nožkama, jelikož s nima ze sedačky sotva dosáhnu na zem, tleskala ručkama a jásala, že mám další zamilovanej film s panem červeným a strašně se začala těšit na pokračování, abych chvilku na to dostala od Alíka bolestivou ránu, když mi oznámil, že film byl propadák, co si na sebe nevydělal. To mě kolosálně nasralo a tak jsem jen vyštěkla jak je to možný, vždyť to byla pecka. Alík se usmál a nevinně se mě zeptal, proč sem teda na tu pecku odmítala tak dlouho koukat a nebyla na ní v kině. A v tu chvíli mi to došlo, dámy a pánové, přesně díky takovým píčám jako já, co film odsoudily aniž ho viděly a nešly do kina, propadl. Takže jdu fofrem napravit škody, co sem způsobila a otevřu veřejnou sbírku na další pokračování, hádám, že do sta let budu mít na trailer. A teď mě omluvte, jdu si to pustit znova a pak ještě jednou. (07.11.2019)

Pekelně nekorektní reboot. Nový realizační tým dvě hodiny jede v přidrzlém a odvážném "dirty" stylu a navrch přidává obří porci gore, na blockbuster dost nezvyklé ražení. Neil Marshall se s tím vůbec nemaže. Na diváka se valí kanibalistické choutky Baby Jagy, oběti apokalypsy roztržené vejpůl, nejrůznější tělesné partie co chvíli končící v divákově klíně. Prostě to dává zapomenout na del Torovo nudná a uhlazená dvě předchozí zpracování. A rozhodně se mně ani nezastesklo po Ronu Perlmanovi, neb jeho nástupce David Harbour byl o poznání cool Hellboy, hláškoval ostošest a hned jsme si potykali. Dějově to sází na sexy středověkou čarodějnici Nimue, kterou obstarala s přibývajícím věkem stále mrdóznější Milla Jovovich, co vstala z mrtvých a která co chvíli hrozí apokalypsou. Její prasečí pobočník je také neméně zajímavý a zábavný. V kostce se ve filmu objeví i to, co bych nečekal, třeba obři, překvapivě ale nedojde na žádnou sexuální scénu, což je při výskytu Penelope Mitchell docela škoda. Dynamické (přec)hody budou vyhovovat divákům, kteří si na (c)hutné zápletky moc nepotrpí a ze všeho nejvíc vítají, když se pořád něco (dostatečně bláznivého) děje. Tenhle Hellboy by se hravě skamarádil s Deadpoolem. A i když se film nijak nerochní v popkulturních odkazech, stejně jako Deadpool bortí zaběhané stereotypy blockbusterů, což je naprosto osvěžující. Na svůj poměrně skromný rozpočet (50 mil.) je film napumpovaný efekty, natočenými na solidní technické úrovni. A můžu jen litovat, že filmu se nedostalo většího komerčního úspěchu. Hellboy už se tím (komerčním) pádem hned tak nevrátí, aby nakopal schematicky konzervativním blockbusterům zadky. Deadpool bude na to opět sám. 10/10 (11.07.2019)

Marshalla mám upřímně rád už od brilantního béčka Psí vojáci. Za ty roky si vybudoval značku autora, který dovedně pracuje s libovolně nízkým rozpočtem. Přeci jen upířina Pád do tmy a vlkodlačí Psí vojáci stály pod tři miliony liber, stylové post-apo Soudný den zase pod sedmnáct. Finanční limity využil jako možnost vrátit se k praktickým efektům, hektolitrům falešné krve a poměrně sofistikované práci s očekáváním a kamerou. To samozřejmě vrcholí v seriálech, kam si ho zvou významné značky, aby natočil ne-zas-tak-velkolepé epizody velkolepým způsobem: fenomenální bitva v pilotu Black Sails, tragédie na začátku Lost in Space nebo nejlepší epizoda (jinak nekoukatelné) čtvrté série Hry o trůny, The Watchers on the Wall. V poslední jmenované Marshall například dlouze vystaví scénu směrem k bitvě s obrem a těsně před jejím začátkem ostřihne pryč, aby se vrátil až k drtivým následkům. // Proč ztrácím tolik času s tím, jak pracuje? Protože Hellboy je vlastně esence všeho, co natočil předtím. Neil Marshall vždycky režíroval upřímné "sračky" v tom nejlepším smyslu: zranění se v Psích vojácích léčila vteřinovým lepidlem, zatímco vlkodlaci vydávali zvuky ukradené ze soundbanky Warcraftu III; Pád do tmy je zase krvavá lázeň, kde se upíři zabíjí cepínem; Soudný den uvědomělá hra s pravidly braků a post-apo filmů a Centurion otevřeně parafrázuje Gladiátora i Běžícího muže. Hellboy je potom ničím neředěné béčko, které rekapituluje snad všechny prvky brakové fantasy, folklóru a populární mytologie – artušovské legendy, čarodějky, Ježibabu, prasodlaky i kočkodlaky, draky, mexické wrestlery, víly, obry a spoustu další verbeže. // A do toho se přidává Marshallova snaha zakrýt nízký rozpočet, která je obzvlášť výrazná ve dvou momentech. Zaprvé je to fenomenální souboj se třemi obry, který sestává z několika delších záběrů. Jejich ohyzdná CGI těla vytěsňuje z rámu a zůstává zaměřený pouze na protagonistu, díky tomu vzniká poměrně netradičně snímaná akční scéna plná dravých pohybů kamery a nečekaných přerámování. Zadruhé pak úplný konec natočený v jednom dlouhém záběru, v němž jsou hrdinové poprvé prezentováni jako funkční tým. Vůbec to okázalé vytlačování akce mimo rám je fascinující. // Marshall kondenzuje tři nebo čtyři různé komiksové svazky, aniž by bral ohled na jejich tematické a významové roviny – nejvýraznějším poučením zde je, že není dobré jíst děti. Hellboy je dokonale čistý a upřímný brak, který jakž takž drží pohromadě a vedle současných komiksových filmů působí jako přízrak z doby direct-to-video béček, jemuž někdo dal omylem o několik milionů víc. V ideálním světě by nikdy neměl vzniknout, ale je tady a sledovat jeho estetické kulhání je stejně bizarní jako fascinující. (11.04.2019)

Tak tohle se nepovedlo vůbec. Nuda od začátku až do konce a kdybych třeba na půl hodiny odešel v průběhu filmu a záchod a pak se vrátil, vůbec bych nepostřehl že je něco špatně. Jen tak tak, že jsem nedal odpad. Tohle 2 hodiny dlouhé nic, které je ještě odkázané na pokračování?! No to si snad dělají leraci. 10% (09.07.2019)