Režie:
Pepe DanquartScénář:
Heinrich HaddingKamera:
Daniel GottschalkHudba:
Stéphane MouchaHrají:
Andrzej Tkacz, Kamil Tkacz, Elisabeth Duda, Itay Tiran, Łukasz Gajdzis, Przemysław Sadowski, Jeanette Hain, Rainer Bock, Grażyna Szapołowska (více)Obsahy(1)
Srulikovi je devět let, když v roce 1942 uteče z varšavského ghetta. Schová se v nedalekých lesích, kde se se spolu s dalšími uprchlými židovskými dětmi snaží přežít do konce války. Spí v korunách stromů a živí se tím, co si sami uloví nebo ukradou na přilehlých farmách. Hlad a zima Srulika ale přinutí, aby se vrátil zpátky do civilizace, kde si musí změnit jméno na Jurek Staniak a předstírat, že je sirotek z katolické rodiny. Ve vesnicích potká lidi, kteří riskují vlastní životy, aby mu pomohli, ale i ty, kteří ho zradí. Dojemný a zároveň inspirující příběh o cestě jednoho chlapce, který musel ze dne na den dospět, aby přežil. (A-Company CZ)
(více)Videa (1)
Recenze (138)
Nič ma nezdvihlo z kresla, nič ma neokúzlilo, z ničoho som nemal pocit hnusu, ako pri SCHINDLEROVOM ZOZNAME, či PIANISTOVI. Táto rádoby skľúčujúca vízia holokaustu a židovského problému, je skôr akousi disneyovskou, mládeži prístupnou verziou vtedajších udalostí. Až mi to príde, ako Twainove príbehy o Tomovi Sawyerovi. ()
Němci prohráli válku, protože imrvére řvali - uprchlíci a partyzáni byli tudíž ve velké výhodě... to mně tak na okraj přišlo do hlavy. Jinak stejně, jako u jiných válečných příběhů, i tady bych uvítala dovětek, že události, které jsem právě viděla, byly smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami čistě náhodná. Bohužel, jakkoli se to zdá neuvěřitelné, jsem znovu postavena před hroznou pravdu a ponechána hloubání, že označení člověk by mělo být výsadou a udělovat se jako vyznamenání (já vím, já vím - kdo o tom ale bude rozhodovat, že? snad ne zase nějací lidé? :-O) Vzhledem k množství tématicky viděného mohu porovnávat, rozvíjet myšlenky a ptát se: "Kde se bere tolik nenávisti, co je to za sílu, kterou má šanci trumfnout jen pud sebezáchovy? Co "lidi" pohání k vynaložení takového úsilí pro smrt jednoho obřezaného chlapce?" A ne, nedělám si iluze, že dnes by tomu bylo jinak, bojím se rozhlídnout a zeptat se - kdo by se rozhodl nebýt člověkem? A stejně jako jindy mě do svých osidel lapil smutek... kolik utrpení na jeden život, kolik bolesti... možná stejně jako odvahy i víry, kterou ten malý konvertita prokázal... Skvělí Kamil a Andrzej Tkaczovi, solidní, nehrotící přístup Pepeho Danquarta. ()
Příběhy z druhé světové války stále udivují a stále překvapují. A je vlastně úplně jedno, kolik jsem jich už viděl a kolik jich režiséři po celém světě natočili. Stále vytváří určitou výpověď tehdejší doby, která se z historie lidského pokolení již nikdy nevytratí. Běž, chlapče, běž je příběh kluka, který dostal životní sodu snad ze všech možných i nemožných směrů. Pokaždé se ale zvednul a šel dál. Tomu opravdu velká čest. Chvílemi mi film připomínal sovětskou brutalitu Jdi a dívej se. Jen s tím rozdílem, že tenhle film není zase tak brutální, což není zase tak překvapující, protože Jdi a dívej se překračuje svým naturalismem všelijaké možné filmové meze. Tenhle film je ale příběhem, který stojí za to vidět. A ze závěrečné scény minimálně vytvoří úsměv na tváři, což je v rámci příběhů z druhé světové války, taky občas potřeba. ()
Silný příběh, jehož filmovému zpracování nelze příliš co vytknout. Snad ta scéna se zastřeleným pejskem a jeho pohřbíváním byla pro mě na hranici citového vydírání. Ovšem, pokud se Marhoulovi podaří v zamýšlené adaptaci Kosinského Nabarveného ptáčete udržet románový tón vyprávění neuvěřitelně syrových událostí, bude Běž, chlapče, běž považováno rázem za selanku z polského válečného venkova. ()
,,MUSÍŠ BÝT SILNÝ A ODVÁŽNÝ! MUSÍŠ PŘEŽÍT! MUSÍŠ PŘEŽÍT, SLYŠÍŠ! NIKDY SE NEVZDÁVEJ! MUSÍŠ ZAPOMENOUT SVÉ JMÉNO…, ALE NIKDY V ŽIVOTĚ NESMÍŠ ZAPOMENOUT, ŽE JSI ŽID…" /// Příběhový drámo o klukovi, kterej se vyhejbal pruhovanýmu pyžamu jak čert kříži, není nic pro citlivky. Tak jako svět, ve kterým není nouze o náhody, dobrý lidi a svině. Tohle (prej) psal sám život a já tyhle dětský kousky můžu. Vím komu fandit, nemusím přemejšlet, kdo je zlej… TAK HODNĚ ŠTĚSTÍ! (budeš ho potřebovat…) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2004 napsal Uri Orlev, ani historky Yorama Fridmana, neznám. 2.) Vymejšlím pro parchanty kurzy přežití. 3.) Thx za titule ,,majo0007“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Galerie (33)
Zajímavosti (6)
- Ve filmu Srulik jí v lese hlemýždě. Nejdřív byli plži vyrobeni z marcipánu nebo liči, nakonec režisér rozhodl, že budou kluci jíst opravdové. (Zdroj: totalfilm.cz) (TotalFilm.cz)
- Pro chlapce byly nejnáročnější emotivní scény a pak ty, při kterých se jedlo, protože toho museli díky opakování scén sníst opravdu hodně. (troufalka)
- Natáčelo se 47 dní převážně v Německu, kde se filmovala krajina, selské usedlosti a rodná vesnice, pouze scény z getha se točily v Polsku. (troufalka)
Reklama