A Zed & Two Noughts
A Zed & Two Noughts
A Zed & Two Noughts
A Zed & Two Noughts
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Sacha ViernyHudba:
Michael NymanHrají:
Brian Deacon, Andréa Ferréol, Eric Deacon, Frances Barber, Joss Ackland, Ken Campbell, Geoffrey Palmer, David Attenborough (vypravěč), Wolf Kahler (více)Obsahy(1)
Oliver a Oswald jsou dvojčata. Oba jsou biologové, oba pracují v ZOO a manželky obou tragicky zahynou při dopravní nehodě způsobené srážkou s labutí. Oliver a Oswald nesou ztrátu žen těžce, a fascinováni smrtí, zasvětí své výzkumy v ZOO dokumentaci rozkladu zemřelých zvířat. Postupně se také sbližují s Albou, řidičkou auta, která autonehodu jako jediná přežila. Ještě podivnější směr nabírají osudy bizarního trojlístku poté, co musí oba bratři kvůli svým kontroverzním výzkumům opustit ZOO. (Holly_Wood)
(více)Recenze (50)
ani Lynch nemá tak silný zmysel pre "výtvarnosť" spojenú s významovou mnohovrstevnosťou Greenawaya.... to však nič nemení na tom, že samotná "hlavná myšlienka" diela mi ostala skrytá :)) ...aj keď najpravdepodobnejšiu cestu pre výklad tohto intelektuálne sofistikovaného diela nastolil asi MIMIC vo svojom komentári.... ()
No není ,,sladkej" tenhle filmovej manýrista Greenaway? Dada a surrealimaginace v poněkud zahuštěné kostce.Asi masox co vesmírnou lodí vydá se k měsíci....,nebo něco.(a Nyman ,samozřejmě)(jestliže Kuchař,zloděj,jeho žena a její milenec,byla bajka,tak tohle je psycho,--myšlenka že šlapka,která měla obě nohy uřízlý v tříslech a byla právě proto velmi oblíbena u svých klientů,mě teď budí ze sna) ()
Greenawaye mám hodně rád, ale zhlédnutí tohohle film jsem odkládal dost dlouho, protože mě vůbec nezajímalo jeho téma a spíš se mi hnusilo. Každopádně dnes nadešel den, kdy jsem se na to konečně podíval a kdy konečně můžu říct, že mám za sebou kompletní Greenawayovu filmografii. Nakonec to ale nedopadlo špatně. Většina filmu mi přišla zajímavá, jak filozofováním o smrti, životě a Darwinově teorii (kterou to rozebírá i s tím faktem, že je to jen teorie - ale nechci tím říkat že je špatná a že bych proti ní protestoval, oni na totiž jsou někteří dost hákliví...), tak příběhem o rozdělených siamských dvojčatech, které po letech odloučení spojí láska k jedné stejné ženě, která po bizarní autonehodě postupně přijde o obě nohy. V souvislosti s ní se mi líbila jedna scéna, kde smutně mluví o nevyhnutelné ztrátě druhé nohy, přičemž ta scéna krásně sděluje, jak si člověk má vážit i takové obyčejné věci, jako jsou nohy, protože i o ty člověk může jednou přijít a nic už nebude jako dřív. Kupodivu jsem z toho filmu měl (navzdory zdejším komentářům) většinu filmu spíš pozitivní dojmy. Asi i proto mi do toho ten konec moc neseděl, ale jinak to není špatné a je to i míň morbidní, než jsem se obával, ačkoli timelapsů na rozklad mrtvých zvířat si tu člověk "užije" až až. A o perfektní filmařské stránce, úžasných záběrech (občas i poetických) a skvělé Nymanově hudbě, který je na celém filmu to nejlepší, asi ani nemá smysl se nějak víc rozepisovat. Není to špatné - ale v rámci Greenawayovi tvorby bych to řadil někam doprostřed. Má za sebou i dost lepších filmů třeba Kuchař, zloděj jeho žena a její milenec, Topení po číslech nebo The Falls. 3* ()
Snímek posouvající hranice bizarnosti. ()
Zajímavě podivný film o smrti, rozkladu lidí jako jednotlivců, i jako celku. Bizarní osoby jako bratři zoologové Oswald (Brian Deacon) a Oliver (Eric Deacon) Deucovi, kteří touží pochopit důvod početí a samotný důvod existence, ale po tragické smrti svých manželek jsou fascinováni smrtí a rozkladem tělesné schránky, že k tomu upnou své výzkumy. Jsou to oddělená siamská dvojčata, která zase touží k sobě srůst. Navážou intimní vztah s jedinou přeživší osobou z tragické havárie, při které zemřely jejich manželky, Albou Bewick (Andréa Ferréol), která při nehodě přichází o nohu a její ošetřující lékař Van Hoyten (Joss Ackland) ji později přesvědčí, aby si nechala uříznout i druhou. Poté se vdává za nalezenou vymyšlenou postavou bez nohou Felipeho Arc-en-Ciel (Wolf Kahler). A po tragédii dávala bratrům radost do života švadlena Venuše Mélská (Frances Barber), která si v zoo přividělávala jako prostitutka. S ironickým nadhledem se kouká po hledání důvodu existence, ale hledající nachází jen smrt a totální rozklad v dekadenci společnosti, která je závislá na symetrii. ()
Abeceda, amputácia, časozberné snímky rozkladu, čierna a biela, evolúcia, grécka mytológia, holandský maliar, pruhy, smrť a zrodenie, symetria, ZOO... To všetko a mnoho viac spracúva Peter Greenaway vo svojom ďalšom filmovom cvičení pre starších a pokročilých. Od jablka (apple) k zebre vedie cesta dlhá, pre mnohých určite zdĺhavá, ale keď sa budete sústrediť aspoň na tie pruhy a symetriu, budete prinajmenšom očarení, ak nie uchvátení, ako som bol, po druhom pozretí, aj ja. ()
Symbolická óda na symetrii a kontrast a to nejen obrazně. Geniální, mistorvská a podivné. Další Greenawayův "fílm tak trochu jinak". ()
Vedle Greenawaya, Pasolini je leták na levné brambory. Některé jeho filmy jsou neskutečné (Kuchař,....., Umělcova smlouva), ale tento mix zoologie je mimo. 2/5 ()
Tak trochu Jakubisko na steroidech… Čekal jsem, že mi nebude dobře z těch všude propíraných záběrů rozkladu, ty jsou ale natolik laboratorně aseptické/estetizované, že zažívání neublíží; zato se mi místy houpal žaludek z všech těch středových kompozic. Ne nadarmo se říká, že symetrie je estetika idiotů. Nymanův minimalistický popík s deklamovanými Albinými monology připomněl Laurie Anderson. Celkově bych řekl, že tam toho pro mě bylo pochystáno víc, než jsem napoprvé pobral, ale i tak jsem se v té burleskně pokřivené realitě nakonec dobře bavil. 70 %. ()
Kromě hudby, která se mi líbila bezvýhradně, to o zbytku říct nemohu.... jako na mě DÍTĚ Z MACONU zapůsobilo tak, že jsme skoro týden nebyla schopná myslet na nic jiného, tohle přece jen nebyl tak zcela můj šálek čaje.... ()
Dadaistický makabrózní masox.... 75% ()
Je něco shnilého v téhle ZOO ač film nemá hlavu ani patu má rozhodně podmanivý vizuál a taky výborně zvolenou hudbu, která činí rozklad fauny a ostatní zhůvěřilosti nad míru zajímavé,ale pokud se vám protiví rozhoďnožky se zálibou v amputaci , kamikaze labutě ,nudistické siamské dvojčata a vůbec jedinci v různém stádiu pošahanosti tak raději ruce pryč mohlo by to ve vás vyvolat nutkání ke zvracení či menší psychyckou újmu na zdraví. ()
Svébytné, originální, odvážné, promyšlené, precizní..., ale bez pokory a bez úcty k čemukoliv, na mě příliš nihilistické, onemocnět Greenaway rakovinou, tak ho nepolituju, měl bych obavu, že ho musím projevem soucitu nutně urazit. Vědomí, že by ho potěšil dar v podobě skalpelu a zrcátka, aby se mohl kuchnout a pozorovat, na té antipatii nic nemění. Rozumím mu, to ale ještě neznamená, že ho musím mít rád. ()
Naprosto nejbizarnější a nejmorbidnější Greenaway, kterého jsem měl to potěšení vidět. Tolik témat a narážek... na takovéto filmy je nejlepší koukat pozdě k ránu, užít si atmosféru a tu neuvěřitelnou opojnost toho, co vidíme a té Nymanovy nádhery, kterou slyšíme, a v hloubi duše cítit sladké zhnusení nad celým pokrmem, jenž je nám předkládán. ()
Prvních 15-20 minut jsem to chtěl vypnout, ale pak jsem přistoupil na režisérovu hru a náramně se bavil. ()
Je podle tebe zebra bílé zvíře s černými pruhu, nebo černé zvíře s bílými pruhy? ()
A Zed & Two Noughts mě odrazuje přehršlí jinotajů, z nichž nejsem s to nic vyrozumět, jestliže se nemám spokojit s banálním závěrem, že dílo promýšlí napětí mezi počátkem života jako jednotlivého tvaru konkrétního pobytu a jeho koncem, jakož vůbec tajemství bytí s podnětnými zdroji ve studiu evoluce, do níž člověk podle autora vstupuje až za soumraku, kdy se příroda jeho prostřednictvím obrací proti sobě (porušování přírodního řádu v působnosti bohyně Themis trestá Nemesis, kterou Zeus dostihl v podobě labutě proměněnu v husu). Biologické dokumentární vložky vybízející při řešení pohromy nastalé ztrátou manželky k širším úvahám o universu života jsou prokládány aluzemi antických mytologizujících výkladů. Můžeme si například vybrat, narazilo-li auto do labutě, anebo do husy, kterak svádí zmatená paměť protagonistky; nehoda je odměnou i mstou, soustředí v sobě souvztažné protiklady, jejich rovnováhu. Zeus/Iupiter v podobě labutě způsobí smrtelnou nehodu, čímž přivede dva ovdovělé bratry-dvojčata k řidičce-svědkyni, s níž poutáni její poslední blízkostí se zemřevšími manželkami a nadějí, že bude případ vysvětlen, čímž by se ulevilo jejich srdcím bažícím po nějakém smyslu takové ztráty, dají vzniknout novému páru bratrů-dvojčat. Úvodní zlomová situace, která dává zrodit novému příběhu budoucích dvojčat, je několikrát probírána během pátrání po příčině, přičemž vyprávění zmatenými výpověďmi, připouštějícími možnost, že se místo labutě jednalo o husu (Nemesis; tedy se proti důrazu na setkání vedoucí k potomstvu nabízí výklad trestu), signalizuje evidentní vztah k ambivalenci vyjadřované zánik si vynucujícím střídáním generací. Zároveň víme a musíme i zde počítat s tím, že hlavním znakem mýtu je principiální nedbalost k časové ose (například časově rozporuplné zmínky o Heraklovi mezi Iliadou a Odysseiou) a celková kausální inkonsistence, způsobená rozvolněností tradice, zahrnující konkurující si narativy ve vazbě na lokální poměry a politicko-pedagogické záměry. Střetnutím s labutí bourající vůz je značky Ford Mercury a římským ekvivalentem Herma, který měl podle Hyginovy verze (De astronomica) hodit vejce do Lédina klína, je Merkur; takovými scénickými narážkami propojujícími mýtus o Dioskúrech ve vrstvě současnosti a dále je rozšiřujícími nápovědami z Genesis či Darwinova odkazu je po celou stopáž komunikováno mně stále záhadnější sdělení o repetitivní dynamice lidského údělu. Rovněž nekompromisně původní The Cook, the Thief, His Wife & Her Lover/1989 si zdaleka neříkal o takovou pozornost vůči opakujícím se a variovaným narážkám; více se mi zavděčil právě přímočařejším stylem svého etického sdělení i dějem samotným. Přiznávám se k osobní zodpovědnosti za to, že nějak nemám zájem bloumat nad významem novinových článků, jednonohou opicí, shodou účelově smyšleného počtu Vermeerových obrazů s Albiným vysněným počtem dětí, hnijícím jablkem, tlejícím krokodýlem, dvojakostí zebry… ()
sorry, ale tento greenaway nic moc ()
Greenaway se pomalu začíná stávat mým nejoblíbenějším režisérem. Jeho styl vyprávění se v mnohém podobá malířskému plátnu. Je mimetický, pouze napodobující realitu, nekopíruje ji. Vychází z toho určítý manýrismus, estetické pozérství. Divák se nemůže dostat do děje, není oklamán předsíranou realističností díla. Žádné velké sympatie s hrdiny se nekoná, neustále uvědomovaná dichotomie divák/film. Nicméně dialogy jsou úžasné, symbolika filmu tak všeprostupující, že každý záběr má svůj význam v celkové kompozici díla, navíc sdělení o evoluci, hledání smyslu života, a rozkládajícími se zvířaty naplňuje film tak zajímavou hloubkou, že nemůžu jinak než hodnotit plným počtem. ()
užasná kamera krásné obrazy ()