Pinocchio

Pohádkám už jsem dávno odrostla (a ani je moc nemusím), ale za příběh, který má myšlenku a za animaci, která neuráží a která mě zvláště ve vypjatých, dramatických situacích velice bavila (prvoplánovou líbivost vystřídal modernější, expresivnější tvar), tak za to všechno si Pinocchio ty hvězdičky zaslouží. (20.11.2019)

Collodiho předloha učí dítka dobrým mravům vyděračskými metodami devatenáctého století: Drsně bourá dětskou důvěru v přívětivý svět, cupuje představu o rodičích jako nesmrtelných dobrých božstvech, s káravě vztyčeným prstem činí chudáka malého čtenáře zodpovědným za zdraví a životy jeho blízkých, každé šlápnutí vedle má osudové následky – zotročení, nemoc a smrt přátel či tělesné deformace se střídají jak na běžícím páse. O tom, v jak zoufalém stavu mě knížka v dětství zanechala, jsem ostatně už něco naznačoval pod (svým mimoidním způsobem podařenou) Benigniho adaptací. (Zas ale připouštím, že já byl mimořádná citlivka – nevím aspoň o jiném dítěti, které muselo být po hodině hudební výchovy na zbytek dne uvolněno z výuky pro nepřekonatelné záchvaty hysterického pláče nad osudem mláďátek v písni Letěla husička.) — V Disneyho podání jsou sice prvky dětského hororu notně zjemněné, ale to, co zbývá, pořád ještě stačí zdravě sabotovat povinnou cukrkandlovitost; do „krásné pohádky o plnění snů silou přání“, jak se nám snaží nakukat distributor, má výsledek opravdu daleko, a to je moc dobře – když nic jiného, díky temnému podtónu jsou napínavé scény protentokrát opravdu napínavé. Veliké plus je taky výtvarná a animátorská stránka – propracovaná poetická pozadí nebo odlišení Pinocchiových pohybů jako loutky / oživlé loutky / živého kluka, to jsou věci, s jakými se ani Disney v pozdějších filmech už tolik nepáral. Trošku minusem zůstává unylá hudba a zastavování děje kvůli pěvecko-tanečním číslům, ale pořád jde o jednu z nejpozoruhodnějších starých disneyovek, jejíž drsné půvaby přetrvávají navzdory unifikovaně vyhlazeným obrázkům na obalech moderních vydání. (13.05.2018)

Pekná rozprávka, len má na začiatku zbytočne pomalé tempo a je rozťahaná. Piesní tu nie je toľko ako v neskorších Disneyovkách, hudba je príjemná. Škoda, že pre mňa tu nie je ani výraznejšia obľúbená postavička. Najlepšia je asi scéna s veľrybou. Je to niekde medzi 3 a 4, ale 4kové animované filmy ma bavili oveľa viac ako tento. (18.12.2010)

Neuvěřitelné, jak po technické stránce snímek vůbec nezestárnul, ta detailnost, preciznost, nápaditost a inovativnost animace bere dech i dnes. Především pohyby, výrazy a mimika postav působí neskutečně živě. Poměrně bizarní děj vychází z předlohy velmi volně, roztomilá zvířátka a písničky dávkuje s mírou a téměř postrádá infantilnost a schematičnost pozdějších disneyovek; navíc vtipné glosy Jémine Cvrčka směrem k divákovi svou mírnou ironií dokážou i překvapit. (03.06.2013)

Druhá oficiální Disneyovka a opět naprosto úžasná. Disneymu se z deprese převlečené za pohádku jménem Pinocchio povedelo udělat milý, příjemný a napínavý animák, kde nechybí nic co tehdejší pohádky nabízely. Roztomilá zvířátka, pěkné písničky, vtip a trochu morálního ponaučení. A samozřejmě propašoval i nějakou tu brutalitu, v tomto případě Ostrov Potěšení, kde se zlobiví kluci mění na osly. Viděl jsem naposledy někde na základní škole, ale stále to má kouzlo. PS: Oskarová písnička When You Wish Upon a Star je celkem známá, ale v příběhu zazní jen v titulkách. Animovaný film roku 1940. (02.07.2016)