Tarantule

"Science is science but a girl must have her hair done." Ak to takto pôjde ďalej, v roku 2000 nás bude na Zemi skoro 4 miliardy! Ľudstvo bude trpieť hladom! - - - Zvláštne, ako môže byť jeden film zároveň nadčasový (v téme) aj zastaralý (v štylistike). A v podstate je to iba reklama (či propagačné video) na napalm. Ale efekty a masky na vtedajšiu dobu myslím celkom gigantické. (13.12.2013)

Jednou z nejsilnějších stránek mojí osobnosti je moje velice silná arachnofobie. Tentokrát mi ale paradoxně přišla vhod, protože Tarantula na mě díky ní (a díky umu fillmařů) zapůsobila, jak měla. Ohavný gigantický pavouk si to štráduje pouští, požírá koně i farmáře, výbušninám se (jistým nepopsatelným pavoučím způsobem) směje... Jenže když si umíní došlápnout na město plné těch divných dvounohých bytostí, nepočítá s tím, že ho v jedné ze stíhaček přiletí zlikvidovat sám Clint Eastwood. Jak příznačné. Čtyři čisté hvězdy. (06.07.2012)

Excelentní "monster movie" z časů, které dávno zapadly prachem a jež byly s nadcházející dobou postupně z cesty nemilosrdně "vykopány" nastupujícími technickými vymoženostmi. Jenže právě tato černobílá, klasická, trikově se ještě vyvíjející, a mnohdy nedokonalá díla dokáží ve spoustě překonat celé zástupy současných megalomanských hollywoodských projektů. Disponují totiž tím, co spoustě digitálně a trikově perfektně a dokonale "vypilovaných" děl chybí. Atmosféra, nostalgie, vizuální nestabilita, galantní a rozvážní mužové a půvabné ženy, které v těchto filmech ještě nebyly nuceny se svlékat. K tomu připojím vydařený scénář a sympaticky elegantní, "dobové" dialogy mezi Johnem Agarem a Marou Corday. Jak potěší filmová mluva, která neobsahuje vulgární výrazy, nadávky či dokonce klišé. A jak potěší, když na scéně neběhají polosvlečení nagelovaní hezounci a když se v každém záběru neobjevují skoro vyslečené, vyumělkované nádhery. Tenkrát se točily pouze horory. Teď jsou to často brutální horory s cílovou skupinou mladistvých a pubertálních, kteří dokáží jejich "kvality" patřičně ocenit a kteří nejspíš netuší vůbec nic o starých, klasických hororech. A i kdyby, to jediné, co by jim nejspíš dokázali věnovat, by byl patřičně hekavý výsměch, nezájem či snad dokonce hluboká arogance. Je fajn, se prostřednictvím těchto filmů vrátit do starých časů a na chvíli se tak odpoutat od neustále se zrychlující filmové konzumní mašinérie. (06.08.2011)

Jeden z mnoha počinů padesátých let reflektující obavy ze zneužití atomové energie samotnými vědci si tentokrát klade závažné otázky o budoucnosti stravování kumulujícího se lidstva spolu s častým zobrazováním mužů vědy jako samozvaných experimentátorů toužících po božské moci. Prví půlka trpí zákonitostmi malého rozpočtu, tzn. extrémním množstvím konverzačních scén pod tvrdým svícením v nepříliš vybavených interiérech, velkým prostorem pro okrajové postavy či postupným sbližování ústřední dvojice. Druhá půle naštěstí vytrhává z letargie častým zobrazováním trikově velmi dobře zasazeného monstra a drtivým posunem k akčnímu spektáklu, který je korunován archivními záběry, apelem o kompaktnosti armády a její schopnosti zakročit a poněkud unylou honičkou. (12.01.2006)

V padesátých letech vznikalo hodně zajímavých filmů, jejiž realizaci si v dnešní době lze již těžko představit. Neměly by v žádném případě takový ohlas jako tenkrát a všechna atmosféra 50. let by se vytratila. Jack Arnold tyhle filmy točit uměl a to dokazuje i ve své Tarantule. Je to příjemná podívaná s dobrými herci a jedním pěkně vypaseným pavoukem, kterého by určitě nikdo nechtěl potkat. (15.10.2011)