Ladíme!

Promarněná šance, promarněná šance, promarněná šance! Stopáž mohla být kratší alespoň o dvacet minut, prospělo by to. Ani choreografie nejsou nijak zvlášť převratné, i když tady nejde zrovna o tancování, ale při zpívání taky nemůže člověk stát jako dřevo. V podstatě je to o čekání na velkolepou finálovku, která to všechno nepodařené strčí do kapsy. Takle to fungovalo i u mě. Asi jsem se pořádně namlsala někde jinde a nebo už nepatřím mezi cílovku, na kterou se tenhle film zaměřuje. Ještě mám jednu výtku a to jsou dvě nechutné scény. Mě ten poblink stačil jednou. Po druhé už byl úplně zbytečný. Když to vezmu z druhé strany, tak jsou tu samozřejmě herečky, které tenhle canc táhnou velkou silou vzhůru, jistě Anna Kendrick je sympatická herečka, ale já mám na mysli hlavně osobu, která hrála tlusťošku Amy, tedy Rebel Wilson. Většina fórků stojí přímo na ní a ona se stará o zábavu. Ovšem , jako skupina se tyhle holky hledaly až se našly. Proti použitým písničkám nic nemám, i když můj šálek kávy to rozhodně není. (22.01.2013)

Banda pěkných, nebo alespoň sympatických holek se necelý dvě hodiny promenáduje v sukýnkách, nebo tanečních kreacích po skutečném i pomyslném jevišti a zpívá u toho většinou příšerný songy (tyhle popovky mi do krve nikdy nešly), jejichž výhodou je alespoň to, že si u nich místo nástrojů děvčata pomáhají pusou (žádný dvojsmysly) a k tomu při nich překypují charismatem, s mě čím dál příjemnější Annou Kendrick v čele. V druhé polovině už mi film připadal opakující se a tudíž trochu ztrácel na tempu, pořád to ale byla slušně pohodová a odsýpající záležitost, u níž jsem se i nejednou (hlavně díky tlusťošce a číňance) z plna hrdla zasmála. Hit Me With Your Best Shot! mě v tomhle měsíci víc zvedlo v podání Catherine Zeta Jones, ale i tak střílela děvčata celkem slušně. Nejvíc zaujaly - Kendrick, Snow, Wilson a jako bonus porotkyně Banks, ta čůza z Hunger Games XD. 70% (11.12.2012)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Tak tohle bylo výborné. Takhle má vypadat pořádné guilty pleasure aneb vše, čím by si Glee přálo být. Skvělá režie, scénář a herci. Kupodivu jsem si u coverů popových písniček nechtěla vystřelit mozek z hlavy. Skoro vůbec to nebylo kýčovité. Hlavní romantická linie funguje na jedničku. No a navíc to vzdává hold Breakfast Clubu! Co víc si člověk může přát? (15.12.2012)

Tak na tenhle film jsem se těšil a věděl jsem proč. Jo, dějová linka je to největší klišé, jaké si dokážete představit, ale s tím jsem i do tohoto snímku šel. Ovšem pokud to překousnete, tak se jedná o super film. Co se týče srovnávání s Glee nebo High School Musical, tak bych řekl, že společného mají pouze tu hudbu a prostředí... Pitch Perfect je z nich však určitě nejvtipnější, komediální linka se podle mě celkem dost daří (i když by jí mohlo být klidně i více) a to nejen díky "Fat Amy", která byla naprosto skvělá, ale i díky většině dalším sympatickým herečkám. No ale hlavně je soundtrack opravdu vydařený a fakt jsem se i zasmál. A klidně by mohla být další klišé dvojka, fakt... :) (15.12.2012)