Obsahy(1)
Než se osmnáctiletá novicka Anna stane jeptiškou, musí navštívit svou jedinou žijící příbuznou Wandu, o jejíž existenci neměla dosud ani tušení. Ukazuje se, že teta Wanda je bývalá zapálená komunistka a soudkyně, která v 50. letech posílala na smrt kněze a další odpůrce režimu. Nečekané setkání nasměruje Annu na cestu za odkrytím rodinného tajemství, svého židovského původu a svého pravého jména, Ida. Cynická, životem protřelá, avšak vlastním svědomím stíhaná Wanda je v mnohém pravým protikladem Idy, která během společného pátrání poprvé zakouší pokušení vnějšího světa: jazzovou hudbu, svobodu a možnost zamilovat se. Britský režisér polského původu, dvojnásobný držitel ceny BAFTA Paweł Pawlikowski, se s Idou vrací do země svého dětství. Originální a poetický příběh hledání vlastní identity je moderní poctou klasické kinematografii 60. let. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (214)
Formálně naprosto dokonalý a fascinující film. Pawlikowski ho natočil v archaickém formátu 4:3 a všechny podstatné události umisťuje buď doprostřed, nebo dolů, takže si je divák musí mnohdy domýšlet. Ruku v ruce s tím jde opravdu nádherná černobílá kamera, která je poctou kinematografii šedesátých let, zároveň se ale nebrání moderním prvkům, jakým rozhodně je ruční kamera. Celý snímek má velice specifickou melancholickou atmosféru, která ve spolupráci s pomalým tempem proniká do divákova nitra a nechává ho prožít první velké strasti klášterní novicky. Autor si vypomohl i famózními hereckými výkony, které obstarávají Agata Kulesza a Agata Trzebuchowska, mezi kterými funguje zvláštní pnutí a emoce. Obsahově se pracuje hodně s náznaky, což není úplně dobře, protože pozornost se tím rozptyluje a někdy není vše úplně dořečeno a zanechává v divákovi zvláštní pachuť. Snímku by určitě prospělo pár minut navíc, protože některé věci se v něm dějí dost překotně a rychle a způsobují, že motivace hlavní hrdinky je místy dost nejasná. Ve výsledku je ovšem Ida hodně silný film, který se nebojí otevřeně poukázat na nehezkou minulost polského národa, zároveň ale dává naději. 70 % ()
Tak nám tu letos opět přibyl další přírůstek v žánru prudící art. Vyznačuje se údajně originálním použitím kamery, což znamená, že koukáme na useknutou hlavu tvoří cca 1/3 záběru, zbytek záběru se skládá ze zcela nijakého pozadí. Další specialitou je snímání budovy takovým způsobem, aby se nám do záběru nevešla celá a jdoucí postavy, která po chvíli chůze ze záběru vypadne. Toto je zajisté velmi inovativní a novátorské, neboť se jedná o snímání natolik hnusné, že doposud nikdo nebyl natolik necitelný, aby ho použil. Leč manýra je manýra, a aby art skutečně vypadal artově, nelze si od podobně pitomých nápadů pomoci. Dále se jedná o film, v němž se na první pohled nic neděje, postavám chybí psychologický podklad, a tudíž si do nich můžeme vesele projektovat, cokoliv se nám zlíbí a údajně objevovat nečekané hlubiny snímku. Pravděpodobně se však jednalo spíše o tvůrčí lenost, při níž se doufalo v to, že film, který nás ani na vteřinu nepřestane přesvědčovat o své uměleckosti, k tomuto hlubinnému vytahování zlata z koňského lejna vybudí, všichni budou chrochtat blahem, že ve svých nudných životech pro jednou alespoň částečně využili mozkovou kapacitu a vůbec si v tom vytržení nevšimnou, o jak moc nanicovatý snímek se jedná. ()
Většinou se to nestává, ale u tohoto snímku mě více zaujala vizuální stránka než děj. Obvykle je to příběh, který mě dostane, ale tahle černobílá kamera byla tak krásná, že jsem jenom zíral. Bohužel příběh, i když není špatný, mě tolik okouzlit nedokázal a příběh jeptišky těsně před slibem je místy celkem očekávaný. ()
Dve absolútne odlišné osobnosti s odlišným vnímaním života, skrížia svoje cesty, aby poznali nie len jeden druhého, no najmä samých seba. Kým je jeden oddaný Bohu, druhý je doslova kráčajúca arogancia. “Ida” skrátka musela stretnúť svoju tetu, aby vedela kým vlastne je. Poliaci to opäť príbehovo pomerne solídne rozbalili. Dlho som tento film odkladal, no na takýto snímok musí mať človek náladu. Melancholicky poňaté, čierno-biele dielo, ktoré zaujme najmä dejovou linkou, ktorá už dnes pripomína skôr 60-tkovú tvorbu. Veľmi pomalé, miestami depresívne, na hrane 3-4 ⭐️ ()
Chladný, odtažitý a nudný film, ktorý sa silou-mocou chce hrať na art film so silnou témou. Téma vyvraždenia židovskej rodiny slušným Poliakom mohla byť zaujímavá, no nie je dotiahnutá do konca. Nedozvieme sa o tom viac, aký bol motív ani ako sa to odohralo. Téma hľadania vlastnej identity budúcej mníšky už taká zaujímavá nie je a tiež nie je využitá naplno, takisto ako príbeh krvavej Wandy. Celé je to bez emócií, k postavám si nevytvoríte žiadny vzťah, takže vám je jedno, ako skončia a aj keď nemá film ani hodinu a pol, zdá sa, akoby trval večnosť. Pozitívom je ČB vizuál, ktorý tomu dodáva punc realistickosti, priam cítite tú dobu 60tych rokov v socialistickom Poľsku, no na oscarový film to je trošku málo. ()
Galerie (89)
Zajímavosti (8)
- Představitelka Idy Agata Trzebuchowska byla podle režiséra Pawla Pawlikowskiho doslova "výrazná hipsterka s barokním účesem, ošuntělým oblečením a módním chováním". Ještě se ukázalo, že "byla militantní feministkou, která pochybovala o existenci Boha a rozhodně ve svém životě neměla čas věnovat se polské církvi". (melipa)
- Na pohřbu krvavé Wandy (Agata Kulesza) zazněla i hymna dělnického hnutí – Internacionála. (majky19)
- Postava Wandy (Agata Kulesza) je inspirována skutečnou osobou, jedná se o "krvavou" Helenu Wolińskou. Ta poslala na smrt řadu hrdinů protinacistického a později protikomunistického odboje, včetně duchovních. Údajně to byla žena, která kouřila, pila a vyprávěla vtipy, byla známá tím, že nemohla vystát hlupáky, ale zároveň působila jako srdečná a velkorysá žena. V 90. letech polská vláda žádala o vydání Heleny Velkou Británii. (melipa)
Reklama