Fantastická zvířata a kde je najít

Ono to je od oné paní, co se tak oužasně vyzná v klecových, síťových a jiných lůžkách a proto si tedy z titulu své geniality může dovolit radit našim psychiatrům, jak na to? A tvrdí, že je lepší z duševně načatých dětí dělat vyfetlou brokolici, neboť tak je milým zvykem na Blitských ostrovech? Tak to jsem nevěděl. Kdybych to byl býval věděl, tak bych to býval byl nestahoval. Nu co už. Došlo mi to ve chvíli, kdy rozvrkočený jinamkoukal vytasí hůlku a místo, aby si ji vyleštil nad nějakou Ňjůjorčankou, co vypadá trošku lépe, než v jeho domovině běžné vylité křivozubé oduliny s pihami velikosti mexických dolarů po celém sýrovitém a varhánkovitém tělese, narvaném v šusťákovce..... s ní začal mávat na tlusťocha. Nebudu to natahovat, příběh pitomoučký jako všechny její bradavičnaté excesy je malinko pozvednut skrze svůj křečovitý ekologický podkres. A trikově výborné, bohužel. Proto to nemohu sesekat tak, jak bych rád. (31.05.2017)

Nic jsem od toho nečekal a ničeho pořádného se mi ani nedostalo. Snad jen ta Amerika dvacátých let byl udělaná hezky... Celé mi to připadala jako americká odpověď na mánii (a s ní spjaté tržby), kterou rozpoutal Harry Potter. Tak co se ještě nesvézt po té už doznívající Brity rozpoutané čarodějnické vlně že? Zvířátka byla zajímavá ať už šlo o Žlababu či další havěť, ale celé mi to přišlo tak nějak na jedno brdo. Redmayna mám rád, ale tady se celou dobu tvářil mírně retardovaně, fakt mi to tak připadalo. Efekty byly velkolepé, ideální pro velké plátno. Jenže co umějí nadupaná pécéčka za kouzla už víme delší dobu a tak si myslím, že rozložení a složení baráku z kousků nebo rovnou celé ulice NY dnes už nemůže nikoho udivit neřku-li šokovat. Je to jak kdyby jste si v cukrárně po dobrém dortíku a kávě dali ještě jeden kousek. Chutnat vám sice bude, bude v něm všechno jak má být, ale vy jste zkrátka přeslazeni a tak to nikdy nebude jako to první zakrojení do dezertíku... Já jsem těmito filmy také přeslazen a ani je extra nevyhledávám. Tenhle film ocení spíše mladší generace, protože o nějaký super nápad nebo art tu opravdu nejde. Tři stříbrné skořápky. * * * (12.04.2018)

Konečně vím, jak se cítí divák při sledování Harryho Pottera bez znalosti předlohy. Rowlingová znovu nabízí gejzír nápadů i mnoho postav, zvířat, kouzel a zajímavých míst, jenže dvě hodiny na jejich prezentaci jsou zatraceně málo. Pak dochází k situacím, kdy někdo zřejmě významný říká něco zřejmě důležitého, ale člověk to nepobere, protože mu to Yates předhodí dosti nevybíravým způsobem. Naštěstí mám ještě pár kouzelnických pojmů v paměti, takže jsem nehořel úplně celou dobu. (23.07.2017)

Dvouhodinový chrchel bez jakéhokoli tvaru, který někdo vyplivl a nechal ležet na zemi jen proto, že to napsala Rowlingová a fanouškům se přece cokoli ze světa Pottera musí zákonitě líbit. Jednat se o méně kultovní značku nebo nedejbože zcela nezávislé dílo, stal by se z něj zajisté podobný otloukánek jako z The Last Airbender; leč Potter je symbolem celé generace, a tak si můžeme dovolit hrát na nostalgii a bez uzardění opíjet diváka kýčem, neboť ten nám leckteré nedostatky jistě promine. A že toho není málo: zcela zabité tempo a atmosféra, nevýrazné postavy, bezobsažné scény vložené za účelem vizuálních hrátek a rozplizlé akční scény, které navenek působí opulentně, ale vnitřně postrádají nápad. Ponejvíce však film trpí příběhovou impotencí – první hodinu a půl se neděje v podstatě naprosto nic (!) a až v poslední půlhodině se od předlouhé expozice někam posuneme. Rowlingová by se měla zkrátka držet knih a nepsat filmové scénáře, protože evidentně vůbec nemá cit pro filmovou řeč, anebo k sobě přibrat do týmu zkušenějšího kolegu od fochu, když už se tedy vlomila na místo producentky filmu. Ač původní knižní i filmovou sérii chovám z nostalgie stále v oblibě, tahle dvouhodinová přehlídka nudy mě málem unudila k smrti a jen těžko si vybavuji, kdy naposled mi bylo při sledování filmu tak moc ukradené, co se na obrazovce děje. Za poslední půlhodinu 1*. (09.04.2021)

Jinak než jako o ohromném potěšením o tomhle filmu zkrátka psát nemůžu. Všechno je v něm správně a když sáhnu po srovnání, které se přímo nabízí, kouzelnický duel mezi fantastickým Mlokem Scamanderem a mdlým Doctorem Strangem má jasného vítěze. Fantastická zvířata a kde je najít nepotřebují nezáživný úvod, aby nám představila hlavní hrdiny (ačkoliv jsou relativně neznámí), protože už to jsou všechno zkušení čarující lidé a co umí nebo neumí, poznáváme za pochodu. Nepotřebují ani křečovitě vtipkovat za každou scénou, ačkoliv humoru není málo. Samozřejmě, mají výhodu v tom, že se odehrávají ve známém světě, ale nespokojí se s tím a ten svět velmi příjemně rozšiřují o nové zápletky, postavy a drobnosti typu "mudlové v Anglii, nečarové v USA". Všechno je to srozumitelné, ať Harryho Pottera znáte, nebo ne, a umocněné (jak jinak) fantastickým obsazením v čele s podivným Eddiem Redmaynem, rozkošnou Katherine Waterston a skvělou romanticky komickou dvojicí Dan Fogler - Alison Sudol. (23.11.2016)