Kruté radosti

Pri niektorých komentároch mi napadá, prečo znovu napísať to, čo napísal POMO:-))) Tak to možem napríklad preložiť do češtiny alebo ruštiny, nech je komentár univerzálnejší:-))) krásny slovenský film, po tak dlhej dobe, že 4 * mi prídu úplne adekvátne..Najkrajšia slovenská herečka súčasnosti má meno Táňa Pauhofová, na ňu a Moniku Hilmerovú sa fakt možem pozerať stále a dokola ! (22.01.2009)

V podstate film, ktorý najlepšie charakterizuje slovenskú a českú porevolučnú kinematografiu. Tvári sa to ako umenie, ale je to komercia, nerieši to žiadne zásadné filozofické otázky, hrajú v tom tí istí herci ako inde, odohráva sa to v zidealizovanej minulosti a viac sa to hodí do televízie, ako na plátna kín. Takže v podstate spokojnosť a bodaj by aspoň takto vyzeral každý slovenský film. (30.06.2012)

Juraj Nvota se učil od těch nejlepších. Ale s vlastními celovečeráky přichází poměrně pozdě. Po Krutých radostech vznikají jen filmy Muzika, Eštebák a Rukojemník, což není mnoho. Nicméně odvážný námět a první dospělá role Táni Pauhofové činí z Nvotova debutu nezapomenutelný zážitek, který zůstává dlouho v paměti. Předválečný život na slovenské vesnici připomíná osudy lidí z Palánku tak, jak je zachytil Ladislav Ballek. Osudy lidí určují jejich základní potřeby a pudy, emoce jsou čisté, ale nestálé. Ondřej Vetchý nepůsobí jakkoli nevhodně a skvěle zapadá do toho slovenského obsazení. Výprava je funkční. (12.11.2021)

Kruté radosti to mají vlastně už v názvu. Jsou smutné, ale i úsměvné. Idylické, romantické, ale i dramatické. A mohou se plně spolehnout na herecké obsazení. Zvláště mě potěšila Táňa, která zde dostala možnost konečně se projevit v klasickém celovečeráku a vedla si na výbornou (navíc si to její vnitřně rozpolcené ošklivé kačátko snad ani nejde nezamilovat). A rozhodně je třeba zmínit milý part pana Satinského, pro kterého to byla bohužel poslední role (skoro až mrazivé loučení v závěrečném záběru). Film jsem si dlouho užíval, bohužel poslední necelá půlhodina děj posunula směrem, ze kterého jsem byl mírně rozpačitý (vyvinul se v něm takový vztahový propletenec, že jsem chvílemi ani nevěděl, kdo vlastně doopravdy s kým…) a úplný závěr byl už skoro fraška. Hodnocení je tak nějak přesně na rozmezí 3/4*, ale za celkový příjemný pocit z filmu přece jenom zaokrouhluju nahoru*. „Líbila se ti?“ – „Kdo?“ – „Anna Karenina.“ – „No, líbila…skočila pod vlak.“ (09.06.2014)

Malebný vidiek v medzivojnovom období v ktorom žijú bežní ľudia upjatí k svojím každodenným zvykom, respektíve návykom. Po príchode "cudzinca" začína proces narušovania rutinného živorenia, prejavujú sa charaktery osôb, odkrývajú sa neznáme skutočnosti. Slovom, divoký impulz z vonka zasahuje do relatívneho pokoja vo vnútri a priestor (až na pár hrejivých okamihov) dostávajú hlavne vypäté situácie. Juraj Nvota sa spolieha na komorné podanie celej zápletky počas ktorej sa snaží zachytiť faloš, pokrytectvo, lásku, sklamanie a poukázať na ich separátnosť určovanú práve konaním/správaním jednotlivých obyvateľov dediny. Škoda, že je to tak tézovité a v povrchných frázach sa utápajúce. Navyše spočiatku sľubne rozohraná partia "stretu rozdielnych nátur" nemá kvôli unáhlenému strihu + schématickému skriptu takú katarznosť - vyznieva dostratena a hlavne vlastní koniec, ktorý moc uveriteľný a pasujúci teda nie je. (02.06.2011)