Mládí

Humor, něha. Kamarádi kteří se znají 60 let melancholicky zábavně odhadují ostatní hosty. Druhá půlka snímku začíná trochu drhnout a posledních pět minut v nIchž se měla dostavit katarze jsem v televizi (ČT2) tragicky promeškal. Vztahy, které očima mladých vypadají složitě se najednou ve filmu jeví prostě. (17.02.2018)

Zvedám do plných, včera jsem si film vychutnala po letech, buď prosta původních očekávání, nebo to chtělo šest let, aby člověk dokázal ocenit něco dalšího, zkrátka při poslední projekci jsem si film užívala v každém obrazu a královsky se bavila. Vtipné, krásné, zralé, přitom se to nebere vůbec vážně. To můžu. (23.08.2021)

V první půli jsem nemohl pochopit, proč to (třeba náboj, nebo jak to chceme označit) tam ostatní nevidí, jenže v té druhé jsem to sám ztratil. Sorrentinův Řím má spoustu zajímavých míst, zatímco Švýcarsko v podání stejného muže na mě jaksi nefunguje a občas překročí hranici do nevkusu. A tohle přirovnání funguje i na celou Velkou nádheru a Mládí. Abych byl férovej - přes šedesát minut jsem plaval ve spokojených lázních. Našel jsem si pár hodně silných scén a některá pronášená moudra si rozhodně prošlapala cestu hloubš. Dokud se postavy potkávaly a mudrovaly nad tím, proč jsou tam, kde jsou, chtěl jsem mudrovat také, ale jakmile skrz ně a jejich činy chtěl něco říct a někam dojít ten za stoličkou, zasekl jsem se. Jako kdyby sám Paolo už od mnicha ve vzduchu hledal svoje zakončení a na dalších 40 minut se zmohl pouze na plácání na místě. Třeba to je jen tím, že mě Švýcarsko nějak netankuje ani obecně. (16.11.2015)

Nevím, jaký druh krize kterého věku Sorrentino má, ale jestli rychle nenatočí něco o zombících a ženách se sekyrami, tak najisto přijde o poslední šanci navázat nějaký kontakt s "realitou". Klidně ať všechny zombíky hraje Paul Dano, ale hlavně ať tam nejsou žádní bělovlasí mužíci vzpomínající, jak asi vypadá smysl života a nahá samice. (12.08.2017)

Má to Sorrentinovu úžasnou filmařskou patinu, tzn. tu zcela unikátní atmosféru, kterou znám jen z jeho filmů a je to skvěle obsazené. Ale podle mě i trochu prázdné, tu Sorrentinovu potřebu ve 45ti letech točit filmy z perspektivy sedmdesátníků (a výš) a tvářit se, že jsem tou cestou už prošel, moc nechápu. (31.12.2015)