V srdci moře

Vcelku zajímavá ukázka té doby a profese lovců velryb (vorvaňů). Určitě nelituju, že jsem tento příběh lodi Essex a její posádky viděl, nicméně musím říct, že mě nijak zvlášť nedostal. Hodnotil bych to průměrně, některé momenty jsou lepší, jiný pasáže zase slabší. Vztah kapitána a prvního důstojníka mohl být podle mě vykreslen lépe, vadila mi také digitální stránka filmu, kdy akční scény občas nepůsobily moc dobře. 60% (22.03.2016)

Problém tohoto filmu je, že ho má na svědomí Ron Howard. Takže ještě předtím, než jsem film vůbec pustil, jsem už očekával filmovou kvalitu. Té jsem se vlastně koneckonců i dostal. Horší to bylo s příběhem, který vlastně vypráví o tom, jak lidi ničí přírodu a příroda, jelikož má možnost, jim to plnou palbou vrací. Takže nejenom, že jsem vůči té velrybě necítil zášť, ale i ti rybáři ve mně nevyvolali vůbec žádné emoce. A to ani v momentě, kdy po měsíci uprostřed oceánu dlouze a hnusně umírali na zbytků lodě. Ron je ale pan režisér a tak i přesto přichystal pár nezapomenutelných scén a kvalitních momentů, které nelze přehlédnout. Pořád ale příběh, a s ním spojené emoce, srazily film na průměr, čímž dokazuje, jak snadno příběh, jinak kvalitní film, dokáže ovlivnit. (01.06.2016)

Klasická dobrodružná jízda natočená s chutí. V srdci moře musí pohltit vaše srdce, jinak budete nadávat na green screeny a nedostatečnou hloubku některých postav. Hlavní trio je skvěle obsazené, postavy jsou velice dobře napsané a bez problémů s nimi trable s bílou velrybou prožijete. Akce je dostatek, ale nejsilnější je Howard v detailech a zničujících situacích. Bañosova hudba, stylová a chytlavá. Call me Ishmael. (04.12.2015)

jsem nadšený, že nejpřeceňovanější režisér světa konečně natočil něco, co vypadá jako film, namísto pouhého ilustrovaného scénáře (ano, správně, je v tom rozdíl), tj. pohyblivé obrazy, jejichž estetice neschází smysluplnost a krása. snad Howarda nepřeceňuji příliš, když v jeho obrazech rozeznávám inspiraci tvorbou Ivana Ajvazovského, protože už ta možná souvislost vlévá do významové struktury filmu bohatství dalších cenných souvislostí. cinefil ve mně by měl být mimořádně potěšený. a je. a vlastně i ten narativ, čili aspekt, na kterém většina mainstreamových filmů v mých očích "vázne na mělčině", mě zde svým způsobem také těší. jak jindy nesnáším ta samoúčelná rámcová vyprávění, o to více mě zde nadchlo, jak rámec vlastně pozvedá sofistikovanost a tak vlastně i hodnotu vyprávěného děje, jelikož svou zprostředkovaností odlehčuje krajní nevěrohodnost předlohy, tedy Moby Dicka, inspirované jen o krapet méně nevěrohodným námořnickým mýtem o mstivé velrybě, založeném velmi volně na reálné plavbě Essexu, zatímco ale zároveň s tím sugeruje divákům dojem autentičnosti, jakou se přeci musí nutně vyznačovat vyprávění podávané s takovou neochotou a zahanbením, jaké předvádí Gleesonova postava. a tak jsem rozpolcený, když na jednu stranu tleskám důvtipu, s nímž film manipuluje svými diváky, na druhé straně polykám žluč nad tím, že zmíněná autentičnost je jen iluze a všechno je to falešné. jako skoro celá ta továrna na sny, jejímž dělníkem podle všeho Howard nikdy nepřestal být ani v jednom záběru jediného svého filmu. cinefil ve mně by měl být znechucený a pobouřený tím, jak se v námětu samo o sobě velice naturalistickém podařilo neutralizovat všechny vzrušující pachutě a vydestilovat z něj syžet tak naprosto nezajímavý, že nad tím vlastně více než co jiného žasnu; takovou typickou hollywoodskou limonádu pro celou rodinu. a je. čili v posledku jsem cinefilně nadšený i cinefilně zhnusený a mám pocit, jako kdybych měl zrazovat své svědomí, ať už budu hodnotit kladně či záporně. proto ta mimořádná potřeba vyjádřit se tentokrát i slovy. domnívám se, že obecně platí, že pokud se nemohu rozhodnout, bude spravedlivější zvolit vyšší z obou zvažovaných hodnocení. budiž tedy. (27.10.2022)

Asi největší a nejnápadnější digitální marast, který jsem v životě viděl. I účelová stylizace seriálového Spartaka působí o proti V srdci zeleného plátna jak CGI z 22. století a 18 let stará televizní série Hornblowera pak tomuto epickému námořnímu dobrodružství natrhává prdel úplně, protože snad žádný záběr se neobešel bez viditelných digitálních zásahů a triků. Pokud si odmyslím, že vidím bazén v Hollywoodu znázorňující oceán a námořníky v největší možné bouři s desetimetrovými vlnami, které namáhají stěžně na bod zlomu, ale herci jen vzpřímeně stojí na palubě a problém mají jen s utíráním kapiček vody z čela, které na ně mimo záběr leje asistent produkce ze zahradní konve zavěšený na jeřábu, zůstane mi naprosto nudný film plný absolutně nezajímavých charakterů postav, které ačkoliv mají rozehrávat názorové rozepře, paranoiu, chuť po moci nebo morální dilemata, jsou ve výsledku jen trapně nezajímavý komparz asistující hlavní postavě filmu, velrybě Black Dick. Hovnarde, Hovnarde, ty mi k srdci přirůst už asi nikdy nedokážeš. 44% (21.01.2016)