Režie:
Quentin TarantinoScénář:
Quentin TarantinoKamera:
Robert RichardsonHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Demián Bichir, Tim Roth, Michael Madsen, Bruce Dern, James Parks, Dana Gourrier (více)VOD (4)
Obsahy(2)
Několik let po občanské válce se zasněženými kopci Wyomingu řítí dostavník. Veze se v něm John Ruth (Kurt Russell), lovec lidí, známý také jako „Kat", a Daisy Domergueová (Jennifer Jason Leigh). Jeho čeká odměna, vypsaná na její hlavu, ji soud a oprátka. Po cestě potkají dva muže – majora Marquise Warrena (Samuel L. Jackson), bývalého vojáka, ze kterého se také stal obávaný lovec lidí a Chrise Mannixe (Walton Goggins), jižanského odpadlíka, který o sobě tvrdí, že je novým šerifem ve městě, kam mají všichni namířeno. Když jim silná vichřice zabrání pokračovat v cestě, rozhodnou se hledat útočiště v dřevěnici u Minnie, která je oblíbenou zastávkou dostavníků. Ve dveřích je však nevítá majitelka, ale několik cizinců, kteří se rozhodně netváří přívětivě. Nad horským průsmykem zuří sněhová bouře a osm pocestných začíná tušit, že se do města asi nedostanou... (Forum Film CZ)
(více)Videa (28)
Recenze (2 106)
Wyomingskou chatovou zabijačku, co nebere ohled, jestli je prase Yankee, Rebel nebo cabron, lze rozdělit na dvě nepříliš symetrické půlky. Ta první expoziční je poměrně povislá a její náplní je před zrcadlem stojící nahý bílý negr Tarantino, kterého už z toho kontaktu s vlastním dingusem musí bolet dlaň. Ta druhá, o poznání pevnější, je očekávaně explicitní a podvratná a od okamžiku, kdy černý Hercule Poirot začne vyšetřovat travičství a protivníky vycukávat historkami o svém teplotním tělesu, i místy zábavná. No a mezi nimi je Hnědý věnec, kterým prolézají davy nekritických fandů a přitom by si maximálně zasloužil utřít za tu svou zesebeposranost Abovým psaním.. Je zvláštní, že o trup výš se nachází orgán, který si ve své skromnosti už přes padesát let drží laťku a bez něhož by Osma plná nenávisti ztratila několik motorických funkcí (ústřední hudební motiv ďábelsky zlověstný, doprovod scény pochodu nahého zajatce po sněhu zase připomene pouštní „Il Deserto“ z Hodný, zlý a ošklivý). Vlastně může i působit jako vzor pro režiséra, co si užívá uměle udržované aury geniálního scénáristy a jehož dílo má trvale sestupnou či stagnující tendenci. Co jsem napsal o Tarantinovi u Djanga, platí i teď, jen se to víko rakve možná nepatrně pootevřelo.. ()
Tarantinových Deset malých černouš... Ehm, Gaunerů v bezmála tříhodinovém komorním zasněženém westernovém hávu. Pokud i nadále platí jeho plán, že po deseti filmech končí s kinematografií a vrhá se na divadlo, tak se prkna co znamenají svět mají sakra na co těšit. Stejně jako kulisáci až budou po představeních drhnout ty hektolitry červené barvy. A jakkoli bych měl u Osmy některé zásadní výhrady k tomu, jak je to vystavěné (a že je to de facto repete čtvrté kapitoly Hanebných panchartů), a že mohla být tenzí mezi charaktery ještě hutnější, tak k brilantním dialogům a hercům naopak nemám ani ň. A jakožto fanoušek Gogginse oceňuji, jak se chopil příležitosti, když mu konečně někdo dal adekvátní prostor i ve filmu. ()
,,KDYŽ SE DOSTANEŠ DO SPÁRŮ KATA, NEZEMŘEŠ KULKOU. KDYŽ SE DOSTANEŠ DO SPÁRŮ KATA, TAK BUDEŠ VISET... /// Oproti špagetovýmu Djangovi tady máme film plnej westernu, kterej exhibicionisticky předvádí pozvolně plynoucí a gradující příběh a kterýmu s atmosférou pomáhá parádní Morriconeho hudba. Akce je pomálu, naštěstí nechybí krev ani mozek (v ksichtě). Jde hlavně vo dramatickej pokec a dramatický pózy, který těm (nejen) starejm bardům (a bábovce) slušej. Není co vytýkat. Snad jen, že jo to zbytečně rozvláčný a dlouhý. Já su totiž spíš na ty špagety! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Gauneři a Jackie Brown jsou moje filmy! (Pak taky sjíždím westerny…) 2.) Páč můj western má bejt hlavně kriminálka. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * ()
Rozhodně nejsem tarantinovec, ale protože mám od něj nejradši Gaunery, ani mě moc nepřekvapilo, že se mi "Gauneři na divokém západě" tak líbili. Quentin si totiž natočil dialogové porno nejhrubšího zrna, prostě jako by na plátno přímo otiskl svůj ukecaný román. Někdo to určitě znuděně prochrápe, já bych ale verbální exhibice Samuela L. Jacksona a Waltona Gogginse mohl poslouchat donekonečna. Právě díky nim je skvělá i první, krapet pomalejší hodina, no a pak už nastupuje našponované divadlo v jedné zasněžené chatě. Tarantino v ní rozehrává tísnivou thrillerovou hru s luxusními krvavými intermezzy, hlavně ale nezapomíná bavit a oslňovat skvělými herci. Je to pecka. Zdaleka ne tak přístupná jako Django, ale pecka. (9/10) ()
Velký tarantinovský revival a po dlouhé době film, za který by mi nebylo líto zaplatit vyšší vstupné (ještě raději bych jej ovšem dal za projekci ze 70mm kopie). Tváře známé z předchozích filmů, návrat ke komornímu „whodunit“ pojetí Gaunerů (přestože epické ustavující záběry a nápadité využívání členitosti prostoru vyniknou nejlépe na velkém plátně), odkazování k vlastnímu univerzu (tabák Red Apple), členění do kapitol (které kromě rytmizace vyprávění slouží k odtajňování nových informací a přesměrování diváckých očekávání), nechronologická organizace vyprávění (nerozbíjející film, ale přispívající k jeho celistvosti), vizuální i motivické odkazy ke spaghetti westernům (Jackson stylizovaný jako Lee Van Cleef) nebo westernům Johna Forda, stejně jako ke (slapstick) splatterům nebo Carpenterově Věci, variování vyprávěcích schémat z blaxpoitation nebo samurajských filmů, nikoli jednotlivé scény, ale skoro celý film založený na čekání (nás a postav) na to, co se stane (a když se konečně něco stane, provokativně přichází – v roadshow verzi – přestávka, po které následuje flashback s godardovským autorským komentářem) a zda se v závěru ukáže, že spolu některé postavy byly propojené i jinak než řetězem. Právě neustále oddalování akce a dialogické natahování scén akce prostých, jimž trpělivost svých diváků rád pokoušel již zmíněný Godard (viz výsostně retardační scéna z U konce s dechem s Belmondem a Sebergovou žvanícími v hotelovém pokoji), dělá z Osmi hrozných unikátní film nejen v kontextu současné hollywoodské produkce, nabízející diváckou satisfakci mnohem rychleji, ale i Tarantinovy tvorby. Sadisticky dlouhou předehrou není jen první polovina filmu. Různé zdržovací taktiky režisér uplatňuje od začátku do konce a ještě postavy nechává, aby na to provokativně upozorňovaly (Let’s slow it down). Bez ohledu na množství rozpoznaných (sebe)referencí jde o mistrně napsaný a zahraný film, v němž do sebe nakonec vše elegantně zacvakne, jen to záměrně trvá déle než by bylo třeba, a který by jen zdánlivě fungoval stejně dobře jako divadelní hra (své divadelní aranžmá si film uvědomuje a s chutí jej tematizuje). Většina postav hraje nějakou roli a film velký díl svého napětí těží z nevědomosti postav/diváka, kdo tahá za který konec provazu. Přestože prolhané svině jsou v zásadě všichni (kdo není, dlouho nepřežije), vaše sympatie se budou neustále přesouvat od jedné postavy k další podle toho, co vám o ní Tarantino prozradí. Stejně velký podíl na dynamice filmu jako minuciózní redistribuce moci (tkvící nejen v tom, kdo má v ruce nabitou zbraň, ale také v tom, kdo co ví – viz celá čtvrtá kapitola) mají rychlé dialogy, energické herectví a pohyb kamery (vedoucí naši pozornost k důležitým motivům), nasvícení, přeostřování, práce s hloubkou (výškou a šířkou) prostoru nebo střih (zohledňující, kdo se na koho a jak dívá). Osm hrozných by ještě víc než Nespoutaný Django chtělo být politickou alegorií ve stylu podvratných counterculture westernů ze 70. let, upozorňující nepříliš citlivými prostředky na paralely mezi rasismem a kapitalismem. Doslovnost ideologické roviny filmu (hlášky jako „Když mají černí strach, bílí jsou v bezpečí“, rozčlenění baru na jednotlivé americké státy) kontrastuje s mnohem jemnějšími prostředky, jimiž Tarantino vyvolává napětí, vytváří stísňující atmosféru nedůvěry a sděluje podstatné informace o tom, kdo je čí spojenec nebo nepřítel. Přesto jde o znamenitou alegorii, podávající velmi znepokojivý a ne zcela jednoznačný komentář k různému pojetí práva a spravedlnosti. Tarantino natočil extrémně nihilistický western, který zdárně vytváří ovzduší doby, ve které lidi sjednocuje hlavně nenávist vůči společnému nepříteli. Především ale oplývá vypravěčskou obratností nejlepších románů Agathy Christie. Věřím, že stejně jako ony, také Osm hrozných bude s postupem času jenom zrát. 90% Zajímavé komentáře: Arbiter, Triple H () (méně) (více)
Galerie (80)
Zajímavosti (71)
- Kytara, kterou John Ruth (Kurt Russell) zničí, nebyla rekvizita, ale vysoce ceněná starožitnost z roku 1870 zapůjčená z muzea. Pro natáčení bylo vyrobeno šest replik, které měly být použity pro záběr rozbíjení, ale Kurt Russell o tom nebyl informován a kvůli nedorozumění zničil opravdovou starožitnou kytaru dříve, než mu v tom mohl někdo zabránit. Reakce šokované Jennifer Jason Leigh (Daisy Domergue) je autentická, protože věděla, že nešlo o repliku. Muzeum kytar, které kytaru zapůjčilo, poté prohlásilo, že už nikdy žádnou kytaru na natáčení nezapůjčí. (MegaBite)
- Šerif Chris Mannix (Walton Goggins) přibíjí prkno, které v předchozím záběru už přibil. (moznazitra)
- Když dostavník přijíždí k Minniině (Dana Gourrier) galanterii, je blizard, hustě sněží, ale v jednom okamžiku je patrné, že cesta k usedlosti je prohrnutá pluhem. (heavy66)
Reklama