Zahradník z Argenteuil

Velmi příjemná podívaná. Celý film je cítit atmosférou staré Francie. Mám rád zelenou barvu a Jean Gabin je s ní zde příznivě spjat . Jeho zahrada je místem klidu a bezpečí, ale nejen jeho zahrada, hlavně klid , který sebou on sám nese. Film sice celkově nic neřeší, ale i přesto má své kvality. Krásná hudba a také přejezd do oblasti jižní Francie jsou nádherné momenty. Samotný závěr nakonec ani tak moc klišovitý není právě vzhledem k tomu, že se Gabin ani přes svou výhru, svého pohodlí a starého životního stylu na předměstí Argenteuil nevzdává. Dlouho jsem se už tak u nějakého filmu neuvolnil. Pravý naturalistický zážitek. Bravo Jean Gabin. (17.12.2011)

Pohodová komedie o svérázném mužíčkovi v podání Jeana Gabina, který miluje zahradnictví, poezii a malování, na první pohled žije desítky let zastaralým životem, mimo jakýchkoliv společenských pokroků nejen moderních 60. let... ve skutečnosti ale představuje pro společnost skrývající se hrozbu v podobě dlouholetého padělatele bankovek. Od počátku je zaděláno na slušný námět, velice se mi líbil provázející komentář s pěkným nadhledem, a některé situace hodně zábavné, např. taková malá optimistická vzpoura pana zahradníka vůči důchodcovským povinnostem či jeho typicky senilní názory na současnou mládež, kde každý je automaticky "beatlesák". :-)) Nebo když Gabin postupně sbírá pomocí záměny svých bankovek spoustu drobných nejdřív do kapsy, pak do prasátka a hlavně do třetice do deštníku. Trochu horší to je s přechodem děje na Riviéru, když se začíná děj motat hlavně kolem mladých. No a konfrontace milého staříka s dekadentní společností mladých pseudoumělců a jejich psychedelického happeningu na lodi snad v tomhle žánru ani nebyla nutná. Celkově jsem se příjemně pobavil, ale ve srovnání se zvyškem Gabinovy pozdní filmografie (včetně komedie, jako např. Svatý rok) je to za mne jenom dobrý průměr. 65% (12.11.2019)

Někde jsem četla, že v tomto filmu hrál Jean Gabin v podstatě sám sebe. Pokud je to pravda, mám ho ještě raději než doposud. Nenápadný příběh samotářského bručouna, který si spokojeně žije ve svém malém světě, pěstuje zeleninu, padělá peníze a maluje, nevzbudil ani v době vzniku velkou pozornost, ale v té hromadě napínavých kriminálek, tíživých dramat a bláznivých komedií, působí klidně a přívětivě – asi jako když konečně vypnete televizi a vyjdete před dům na zahradu, zalitou odpoledním sluncem. (27.02.2012)

"Prvnímu, koho potkám, dám milión." Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že v životě nejsou peníze zdaleka tak důležité jako obyčejné chvilky štěstí. Pečlivý okopávač záhonů a opatrný padělatel malých bankovek přezdívaný Tulipán to už dávno pochopil, nikam nespěchá a důvodem k závisti může být hlavně jeho vnitřní klid. Naše duše v tomto případě naprosto souzněly a celá ta zápletka s hamižným synovcem mi pouze narušovala vzniklou harmonii. Zkrátka, pokud mi "moudří, jedineční a nezkorumpovatelní" vůdci našeho národa jednou umožní dožít se důchodu, tak budu stejný jako on. A do té doby taky. (18.04.2016)

Milá, příjemná, oddechová záležitost se skvělým Jeanem Gabinem, netuším, zda tu hrál/ztvárnil sám sebe, ale já mu to beze zbytku uvěřila.. Našla jsem pochopení pro jeho rozhodnutí žít v klidu, sám, stranou lidí, věnovat se zahradničení a malování obrazů, no a to padělání peněz bych mu stejně na konec odpustila.. K tomu tedy já mám tulipány ráda.. (21.04.2020)