Angelika, markýza andělů

Tady jsem trochu na rozpacích, protože kdybych hodnotila Angeliku podle svého osobního vkusu, byla by to hvězdička jediná. Kdybych ji hodnotila v rámci jejího žánru, který je mým vysoce neoblíbeným, tak by to byla jasně hvězdiček pět, protože chtě nechtě musím uznat, že u Angeliky by se měly všechny ty Steelové, Pilcherové a spol. učit, jak má romantika vypadat (jak už tu ostatně bylo mnohokrát řečeno).Tak své dilema vyřeším aritmetickým průměrem a zároveň s tím vyslovuji uznání krásné hudbě a krásnému Robertu Hosseinovi. (22.06.2007)

Angeliku miluju. Jako film. Ale protože už jsem velkej, tak s nadhledem přecházím postoj svých přátel, kteří jí říkají "ta kurva Mersijérová". Angelika mě kdysi naučila poznávat historii a historie by mě dnes měla správně nutit nahlížet na Angeliku kriticky, což se ovšem neděje. Ačkoliv většinou sepsuju kdejakej historickej blábol, Angelika se na vrcholu mých top filmových zážitků ani nezachvěje. Nepřestává mě fascinovat, jak úžasně nesourodej hereckej ansámbl se podařilo Bernardovi Borderie angažovat. Jedni jsou významní divadelní herci, co se filmu spíš vyhýbali, druzí byli hvězdičky béčkových žánrů, co šli naopak z filmu do filmu. Tu první skupinu zastupují šarmantní pánové Jacques Toja (Ludvík XIV.), Claude Giraud (bratranec Philippe de Plessis-Bellières) nebo Bernard Woringer jako zastupující ženich. Do druhé grupy patří Giuliano Gemma (Nicolas). Sem spadá i Etchika Choureau, extrémně krásná ženská, tady ovšem vedle Michèle Mercier v roli její sestry Hortensie šedá myška (ten účes!). Na hranici významných divadelních herců a hvězd béčkových filmů balancuje Robert Hossein; tady je na místě zmínit, že když se řekne "chodí jako Peyrac", je jasno a i v tomto ohledu se Angelika stala nesmrtelnou. Připočtěme dobrou výpravu, i když Borderie točil v destinacích, kde už pár let předtím točil Tři mušketýry. Navíc je známo, že klášter, kam byla nezdárná Angelika poslaná na převýchovu, a Peyracův zámek je jeden a tentýž barák (L'abbaye de Fontenay v Burgundsku). Už tady se nicméně objevují historické nesrovnalosti a nelogická jednání hlavních postav... jenže... Angeliku miluju (viz výše). (18.02.2012)

Vše už tu bylo napsáno. Angelika je královnou romantických historických filmů ze staré Francie. Je to sladké, místy kýčovité, naivní, dámy vnadné, zápletky často překombinované a přesto se to dá vidět s odstupem času znovu a znovu... Angelika je i vtipná, velmi mne pobavilo jak po stížnosti Michele Mercier Jeanu Rochefortovi, že se jí v královském paláci pokusili zabít ji odvětil: Když oni se v té barabizně tak nudí :-)) ! * * * (15.07.2012)

Obsahuje spoillery!!!!!! Hodnotím všechny díly v jednom komentáři! Angeliku jsem se naučila zbožňovat. Jako dítě jsem ji nikdy nepřišla na chuť, ale dospěla jsem k ní. Tu sérii opravdu zbožňuji, ale výtky také mám. Jedna věc mě štvala opravdu hrozně moc. Pokaždé, když se setkala s Joffreym a to i po sedmi letech, co si myslela, že je mrtvý a po sedmi letech, co tak neúnavně dokola tvrdila, že ho miluje (i přes to, že ho podváděla, jak se dalo), tak jejich shledání nikdy nebylo dostatečně velkolepé. Bylo téměř bez emocí. Tyhle setkávací části filmu, které by mohly čerpat neskutečnou dávku emocí a slz, byly jak špatně zahrané, tak špatně zrežírované. Po romantické stránce to člověka prostě nemůže uspokojit. Dále moc nechápu, že byla asi milionkrát znásilněna, ale psychicky se nikdy ani maličko nezměnila, řekla bych, že by tohle mělo být znát i na silné ženě, jako je ona. A dále ještě poslední maličkost. Je to vážně příšerná matka :-D :-D PS: všimli jste si, že vždy, když je nenalíčená a v bezvědomí, tak se probere nalíčená? :-D (08.10.2013)

Angelika je svým bizarním "mýdlovým" způsobem nenapadnutelná. Pět filmů konstantní kvality a provedení, které dávají divačkám přesně to, co chtějí, a pro nás, dospělou mužskou část publika, tu moc nezbývá. Osobně jsem to dlouho neviděl, ale dobře si to pamatuju z dětství, kdy si to neustále pouštěla moje máma. A tenkrát jsem to vnímal jako docela pěknou pohádku... Zvlášť pozdější pirátské a orientální eskapády. Dnes bych u toho pravděpodobně nevydržel, ale rozhodně se tomu nemám potřebu smát... Holt Francie šedesátých let nebyla jen progresivita... (19.10.2012)