Angelika, markýza andělů

Pro mě, jakožto muže, je docela složité hodnotit romantické filmy, takže při jejich hodnocení trochu přimhuřuju oči (což neznamená, že by se mi romantické filmy nelíbily, někdy to nezaškodí, ale musím mít náladu, chápete, že?). U Angeliky, markýzy andělů nemusím (přimhuřovat oči). Krásný film s nádhernou hlavní hrdinkou podle mě splňuje všechny kvality dobrého filmu (působivá výprava, hudba, herecké výkony - ty jsou mimochodem dobré takovým zvláštním, nespecifikovatelným způsobem), a ta romantika je už jen tak navíc. Dal bych i 5, ale to, co Angelice neodpustím, je ten počet mrtvých, které za sebou nechává. (18.07.2007)

Angelika = vynikající koktejl romantiky a dobrodružství. První díl celé série splňuje všechny požadavky na klasiku stříbrného plátna. Mercierová a Hossein rozehrávají partii, která uchvátila všechny filmové fanoušky tehdejší doby, co na tom, že od původní knižní předlohy se filmová Angelika v mnohém odklání, co na tom, že ne vše je realistické a odpovídající své době, Angelika prostě září.... (12.08.2004)

Angelika je svým bizarním "mýdlovým" způsobem nenapadnutelná. Pět filmů konstantní kvality a provedení, které dávají divačkám přesně to, co chtějí, a pro nás, dospělou mužskou část publika, tu moc nezbývá. Osobně jsem to dlouho neviděl, ale dobře si to pamatuju z dětství, kdy si to neustále pouštěla moje máma. A tenkrát jsem to vnímal jako docela pěknou pohádku... Zvlášť pozdější pirátské a orientální eskapády. Dnes bych u toho pravděpodobně nevydržel, ale rozhodně se tomu nemám potřebu smát... Holt Francie šedesátých let nebyla jen progresivita... (19.10.2012)

Nemohu oddělit Angeliku, markýzu andělů od svých vzpomínek. Vybaví se mi krásně slunné léto na pláži Máchova jezera. Náhle jsem jí uviděl jen tak osamělou, vypadající skoro jako ona, ano krásná Angelika. A tak jsem tam stál a díval se na ni, jak byla nádherná, a tak nějak opravdově jsem s ní prožil krásné léto. Nakonec, smutek v mých snech, zakoukala do kamaráda a vše odvál čas a tím skončila i má filmová láska a zůstala jen vzpomínka na krásnou Angeliku. (14.01.2022)

Angeliko, markýzo, to byl ale nostalgický den s tebou, kdysi dávno ses u nás doma na VHSkách skoro nezastavila. Do mého desetiletého mozku si zasadila dost pokřivený obrázek o lásce a taky kind of zvrácený dětský sen o tom, být v harému, nad čímž přemýšlím dneska celý den. Díky bohu jsem z toho vyšla docela normálně, i když ta scéna, jak šleháš svou služebnou jedovatými šaty mě pronásleduje dodnes. Je až k nevíře, jak výborně paměť funguje a když jsem tě dneska po těch letech oprášila, měla jsem pocit, jako by neuběhl ani rok. Bohužel to sledování už nebylo jako dřív, moje nadšení se změnilo spíš v nostalgické pousmíváni nad často dost nelogickými až bizarními situacemi. Bylo to ale pousmívání milé, kostýmy, hudba i lokace jsou krásný i po letech a ty a tvůj milý de Peyrac zůstáváte ikonou v mých očích i nadále, vaše lovestory je jedna z těch hezkých a těším se zase za dekádu na viděnou. (05.04.2022)