Druhá šance

Výčitky svědomí jsou pekelná záležitost. Rozdýchá je totiž málo lidí, pokud mají alespoň minimální morální zásady. Andreas to ale dostane s plnou parádou ještě opepřené, aby si nemyslel, že z toho tak lehko vyvázne. Susanne Bier nezklamala. Trochu mi ale scházela možná větší participace Andreasova kolegy, z toho se dalo vytřískat více. (20.04.2016)

Bylo to sice mastné, ale neslané. Zápletka zajímavá, ale v režii Susanne Bierové jaksi nedotažená. Hlavní postavy Andreas ani Sonny substituující Alexandera nejsou příliš důvěryhodné, oběma stačí dudlík, místo řádného kojení. Druhá šance (tentokrát využitá) by byla, kdyby si Andreas vzal Sanne poté, co jí předall dítě; vždyť teď už bylo jejich společné - závěrečná scéna s kladívkem a šroubky by pak už byla zbytečná. (25.08.2020)

Severný vietor priniesol výborný dánsky thriller, ktorého režisérom je dokonca žena. Myslel som, že ženy neznesú pohľad na malé zanedbané dieťa , celé špinavé od hovienok a už vôbec nie, aby o tom natočili film. "Lanister" odbehol z projektu Hry o tróny a dokázal, že si poradí aj so silným príbehom s reálnym pozadím. Presvedčivé herecké výkony a silný príbeh s množstvom nečakaných zvratov dokážu zaujať a vôbec neuvažujem nad tým, či hlavná zápletka je reálna alebo nie. Pre citlivejšie povahy, hlavne pre rodičov, ktorí majú malé deti to asi nebude príjemný film, ale po prekusnutí tých citlivejších pasáží dostanenete film, ktorý sa spoľahlivo zadrie pod kožu. 80%. (06.02.2016)

Rukopis Jensena je jasně vidět. Chladné psychologické drama, které má koule. Dánská herecká elita v plném nasazení. U tohoto snímku jsem si říkala, je to v hajzlu, ale pořád může být hůř a ono vzápětí hůř je, až se to celé hroutí, jako domek z karet. Navíc se to může stát komukoliv, takže ne nereálná záležitost, ale krutě reálná realita. Navíc ožehavé téma dětí v nesprávných rukou. Asociální feťáckej parchant Tristan mi rval nervy z těla. A pro Andrease jsem ronila slzičky. Druhá šance? Toť otázka, jak s ní naložit !!!!! (06.06.2016)

Není to příjemný film. Ale to jsme věděli dopředu, protože dánská dramata už taková bývají. Obzvlášť když je píše taková kapacita jako Anders Thomas Jensen, který má popis sžíravého zmaru v malíku. Rozjezd se tentokrát mírně vleče, sledujeme rodinné štěstí ústředního protagonisty, policejního detektiva Andrease, do toho problikává osud rodiny feťáka a násilníka a my čekáme, kdy to konečně bouchne. A ono to spíše jen tak bezútěšně prskne. Najednou se rozjede kolečko podivných náhod a rozhodnutí a my jen nevěřícně přihlížíme a kroutíme u toho hlavou. Ale pár silných momentů tam přeci jenom je. Nenápadně bující psychóza Andreasovy manželky je mrazivě uvěřitelná a scéna z pitevny, kde se detektiv od soudní lékařky dozvídá celou pravdu, je opravdu velmi těžce stravitelná a je vidět, že tohle už hrdina jen tak nerozchodí. Závěrečná tečka v obchoďáku je už jen takovým formálním zadostiučiněním, což ve výsledku jen podtrhává nápadně schematický dějový oblouk. Moc z toho trčí ta snaha šokovat za každou cenu a nějak se při tom pozapomnělo na ten syrovější a osobnější přístup, který by měl diváka emocionálně zavraždit. Ale furt lepší šokující Bierová v hrsti než sebeparodující Trier na střeše. A teď by to zase chtělo nějakého toho deprimujícího Vinterberga. (12.02.2016)