Tarzan, syn divočiny

Prvá zvuková a dlhé roky najpopulárnejšia verzia o legendárnom hrdinovi. Svoju tvár mu prepožičal dvojnásobný olympijský víťaz v plávaní Johnny Weissmuller. Obrovský finančný úspech znamenal množstvo pokračovaní a obrovský kult. Tradičná dobrodružná zábava v Hollywoodskom balení možno starne, no stále spoľahlivo baví. (07.12.2017)

Mňam, to je ale pochoutka. Johnny Weissmuller jako pečlivě učesaný a oholený divoch provádějící veletoče na větvích a skotačící na liánách. Maureen O'Sullivan vzpírající se v jeho náručí a zoufale si přikrývající zraky při každém úmrtí, jimiž se to v jejím okolí jen hemží. Hroši, sloni a krokodýli polykající domorodce o závod a skvělí Pygmejové. Jen by to chtělo o něco méně zadní projekce. (27.08.2005)

Ze začátku jsem si říkal, jestli si ze mě někdo nedělá srandu a tohle má být opravdu ten slavný film s Tarzanem, protože tu byla poměrně hrozná triková stránka, ale nakonec se ukázalo, že práce se zvířaty je tady ve skutečnosti velmi dobrá a třeba souboj se lvem vypadá nádherně uvěřitelně. Maureen O'Sullivan je ale příšerně uřvaná. (10.02.2017)

Neodolateľne kúzelné dobrodružstvo Tarzana si zaslúži divákovu pozornosť pre poctivú filmárčinu v dobe vzniku, netradične drsným pojatím niektorých scén, ale aj peknou poetikou ( scéna, keď sa Tarzan skláňa k Jane a ona pustí kvet do vody ). Prvé spracovanie s Johnnym Weissmullerom ( navzdory dokonalému oholeniu ) a aj vďaka krásnej Maureen O´Sullivan ma príjemne pobavilo. 4+ (24.03.2012)

Něco naprosto příšerného. V tom filmu bez ustání někdo řve. Buď řvou sloni, Tarzan, opice, nebo Jane. A Jane tomu dává korunu, protože řve, když ji Tarzan drží, nebo když ji pustí. Řve z lodě na opici a opice řve z břehu na ni. Navíc ten střih připomíná sekačku na trávu. Jediné, co se mi opravdu líbilo, byly scény se zapojením zvířat (hlavně útok hrochů), ale i tam jsou slabá místa: slon zachraňující Tarzana a potom ho nesoucí džunglí stylem, že má jeho hlavu v tlamě, házení opic s Jane a hlavně Tarzanovo "válení se" se lvem. A ten hloupý šimpanz, který přežil navzdory tomu, že s ním ta gorila snížila o deset centimetrů podlahu. Navíc ještě z Afriky udělali místo, kde skutečně za každým šáším nebo kamenem čeká buď lev, lvice, levhart, krokodýl, hroch nebo kmen nějakých šílených trpaslíků. Když nastoupil ve filmu zvuk, Ejzenštejn říkal, že je třeba s ním zacházet opatrně, používat ho jako další materiál pro vyjádření specifických záměrů a k vyvolání specifických účinků; nepoužívat jej samoúčelně jen proto, že můžeme. Toto je pět let po Jazzovém zpěvákovi a už tady je zvuk natolik součástí filmu, že si může dovolit být naprosto nadbytečným - ať už je to výše zmíněné řvaní a ječení, nebo Jane, která musí nahlas říct všechno, co jí slina na jazyk donáší. (28.08.2015)