Neohlížej se, jde za námi kůň!

Také jsme se na základní škole takhle honili. Ale nic pořádného z toho stejně nevzešlo. Ovšem, motokára to bylo jiné terno. Sousedi podobným způsobem vyhráli kozu. To byla taky docela sranda, protože bydlíme v paneláku. Jenom ta představa živé kozy na balkóně mě ještě teď dostává do kolen. Na štěstí ji druhý den po výhře dopravili k babičce na venkov. Tam to pro ni bylo mnohem lepší. (23.02.2012)

Dva mladí kluci v době normalizace, velká sběrová loterie, kůň, závodní motokára, sousedské problémy, pionýři, Věra Špinarova a strýček Jedlička, herecké výkony tedy zrovna nic moc, lehký námět od Zdeňka Mahlera, ale celkem poněkud těžkopádná realizace. Suma-sumárum, v dnešní době už lehce podprůměrná komedie, určená především mladým a neznalým divákům (nebo takhle-spíše pamětníkům) a jejímu trpělivému rodičstvu. Mě tedy nikdy moc nevzala, ani jako mladého. 1,5/5*. (28.07.2007)

"Stačí pohled a už jsem zase napumpovanej." Rodinná komedie vyprávějící o dvou bratrech, společně toužících po nedosažitelné výhře, jejichž touhu náhle rozdělí zjištění, že každý z nich vlastně touží po něčem jiném. A je určitě dobře, že vytouženou cenu nevyhráli, jelikož byli dva, zatímco výhra byla jen jedna, a protože by pak ani tajemná dívka s ohonem nezískala to, po čem nejvíc toužila, stejně jako jeden z bratrů Pavel, který si svou touhu uvědomil až mnohem později. Nehledě na fakt, že kdyby bratři chtěli vyhrát koně a ne motokáru, chodili by se koukat do výlohy obchodního domu Kotva na vystaveného hřebce a film by se jmenoval "Neohlížej se, jede za námi motokára". Ve snímku, však hlavně excelují představitelé dětských rolí s jejich přesvědčivostí i přirozeností a je velká škoda, jak málo víme třeba o Petře Dvořákové v roli "Mihule", nebo o Zoře Vesecké, představitelky dívky s ohonem o které se ví jen to, že je z ní zubařka. (25.10.2015)

...Tyhle relikty minulosti... Jaké to trpké připomenutí, v jakých sračkách jsme to žili a jakou >tů kultůrů< nám tenkrát >kulturněvýchovní< pracovníci vy(t)vářeli. Ano, i zde jsou kořeny dnešní sračkoidní české filmové a televizní tvorby, to normalizační lůzráctví pevně zakořenilo a nejspíš na věky z(de)formovalo českou audiovizuální scénu, neboť ty sračky z generace do generace prosakují - až stávají se normou... Ubohý námět a scénář, stupidní dialogy a toporné herecké výkony, plytký a celkově vlastně takový >laciný< film... Je zajímavé (soudě i podle zdejších hodnocení), jak i ta dnešní doba těmto hovadinám dopřává... - - - P.S. Až se mi nechce věřit, že na téhle pionýrsko-agitační srajdě měl nějaký podíl Zdeněk Mahler. Smutné... (02.04.2006)

Bezbarvá výchovná agitka. 1) 13letý Jan Potměšil (Petr, chce motokáru) a rovněž 13letý Kamil Roedl (Pavel, bere i koně) sbírají starý papír. 2) Snímek obsahuje vskutku podivné okamžiky. Policista oznámí rodině, že otec měl nehodu. Všichni ho jdou navštívit do nemocnice. On ukazuje, co dostal od Závodní rady ROH (fotoaparát) a od Československé státní pojišťovny (obálku plnou peněz). I když uvážíme, že návštěvní dny byly pouze středa a neděle a že tedy mezi úrazem a návštěvou mohlo uplynout několik dní, reakce odborů i vypořádání nároku pojišťovnou byly vskutku bleskové. 3) Bez zajímavosti není ani skutečnost, že všichni v rodině řidiče sanitky a poštovní doručovatelky hrají na hudební nástroje. 4) Na koncertě Velké slevové loterie (!) sedí skoro všechny děti v pionýrských krojích. (27.04.2019)