Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny

Smát se v ateistickém Česku katolíku Gibsonovi, že jde nadoraz v příběhu vojína, který odmítá zbraň z náboženských důvodů, mi přijde jako laciná póza. Stejně tak totiž, jako Gibson neslevuje z pozice oddaného křesťana, nebere ohledy ani filmařské kompromisy. První hodina by možná zasloužila ještě o chlup vyhrotit a nechat diváka nakouknout do hlavy těm, pro které je zbraň ve válce samozřejmostí, ale ta druhá je rambovská kafilérie, která svojí vytříbenou, kamerou, střihem a zvukem vycizelovanou estetikou mění válečné peklo v téměř až hypnoticky umělecký zážitek, který se naposledy povedl Ridleymu Scottovi na počátku nového milénia. Můžete z toho v průběhu mít jakékoliv pocity, ale když v závěru zafunguje i ten Garfieldův omezený herecký kukuč, změní se to v emocionální vodopád, za který mi pro jednou nebylo trapně. 4 a ½. (15.07.2017)

"Bože pomôž mi zachrániť ešte jedného..." Mel Gibson si ako režisér vybral veľmi zaujímavý a hlavne skutočný príbeh chlapíka, ktorý odmieta nosiť zbraň a zabíjať. Takmer polovica filmu je zoznamovacia, sledujeme Dossov rodinný život, neskôr prvú lásku, problémy s otcom alkoholikom... Mnohým táto pasáž vadí, alebo sa zdá pridlhá, no ja som si ju užil minimálne rovnako ako vojnovú. Dialógy sú fajn, sympatická Teresa Palmer má krásny úsmev a romantická časť je romantickejšia než vo väčšine čistokrvných romantických filmoch. Hudba aspoň v týchto pasážach nádherne sedí. Výcviková časť rovnako dobrá. V momente keď sa dostaneme na Okinawu začína skutočný masaker, nástup to teda malo poriadny, hneď som si spomenul na vylodenie v deň D vo filme Zachráňte vojaka Ryana. Akčné scény sú fakt bombastické, možno by som Japoncom dal trošku viac priestoru ale inak nemám čo vytknúť. Vadila mi len jedna vec. Niektoré spomalené zábery a hrdinská hudba robí super vojaka z každého, kto je práve v zábere. Hudbu by som v mnohých scénach výrazne stmil, niekde úplne vypustil, aby to filmu pridalo na reálnosti. Sám Doss sa za hrdinu nepovažoval, čo je správne a tak mohol v tomto Gibson aspoň trocha ubrať. Inak fakt skvelý vojnový film, ktorý pre svoju relatívne kľudnú a romantickú prvú polovicu bude určite zaujímavý aj pre ženské publikum. 90%. (21.11.2016)

Non Metal Jacket. Přeskočíme-li pro další vývoj příběhu potřebnou expozici virginského prosťáčka, co by od jisté doby neublížil ani japonské mouše, dostane se nám kostry Kubrickova kultu. Příprava rekrutů na peklo války a oddělování slabých článků řetězu buzerací je ozvláštněna konfliktem hrdosti hlavního hrdiny s armádní mašinérií. Dobře se na to dívá, divák si klade nevyhnutelné otázky a jako bonus se seržant V.Vaughn snaží přiblížit vytříbené rétorice seržanta R.L.Ermeyho (pochopitelně marně). Jenže znáte to, jak je to ve skutečnosti - lehko na cvičišti, těžko na bojišti. Příjezdem na Okinawu se Gibson utrhne ze řetězu a začne to tam sázet. Brutální naturalismus vyhřezlých orgánů, který nezná míru ani opodstatnění, triviální působení na strunu sentimentu, patos uliček slávy a religiózní jinotaje. Vzhledem k tématu chápu přítomnost těchto aspektů, příčí se mi však způsob jejich podání.. Adventista sedmého dne, který chytl do ruky zbraň, jen aby z ní vyrobil improvizovaná nosítka. Pacifista v Pacifiku, který pod palbou zachránil desítky životů, píchal morfium Američanům i Japoncům a kdyby šel kolem Bela Lugosi v kostýmu Drákuly, píchne mu ho taky. Záchranářské aktivity desátníka Desmonda Dosse jsou bezesporu úctyhodné, ale proč se jich musel chopit zrovna režisér, který má na zpracování podobných kronik heroismu jen hrstku předností a hromadu nedostatků..? (19.01.2017)

Gibson se po 10 letech vrátil, aby natočil jeden z nejlepších válečných filmů posledních let. Sebejistá režie, která nabízí vtahující scény z pekla bitvy, a zároveň slzopudný příběh o odvaze, přátelství a vnitřní síle bez laciného patosu. První třetina à la filmy z 50. let, kdy Doss poznává svou lásku, je sice o něco delší, než by bylo nutné. Avšak běloskvoucí scény z nemocnice, kdy se pár seznamuje, pak o to více kontrastují s utrženými končetinami, ohořelými těly a nabroušenými bajonety, kterými se však režisér samoúčelně neopájí. Gibsonovi je bayovský patriotismus vzdálený včetně ukňouraných konverzací vojáků a přílišných zpomalených záběrů. Garfield se na rachitického vojína perfektně hodil, byť někdy působil příliš nablble, Vaughn poprvé dokázal, že umí i vážné role. Téměř neznámí scenáristé napsali i několik solidních fórků a zkrátka výsledek, který stál 40 milionů, vypadá na mnohem víc./// Příběh se v otázce, proč nechce Doss nosit zbraň, oddaluje od skutečnosti – jeho volba primárně vychází z traumatizujících zážitků v rodině, nikoli z příslušnosti k církvi. Postava je tak vstřebatelnější pro více diváků a její činy, ač místy na hranici uvěřitelnosti, působí věrohodněji. Tomu pomáhá rozumné rozhodnutí tvůrců, kterým bylo nezahrnout do filmu veškeré Dossovo hrdinství (zachraňoval i mimo Okinawu), což by šlo jen stěží natočit bez obvinění z přehánění či patetismu. Škoda poněkud přehnané finální scény, v níž se Gibson nedokázal vzdát okaté symboliky, čímž ostatně potrvrzuje, že nedokáže a asi ani nechce být nestranný./// Není to vypravěčsky rafinované, ukazuje to lásku a hrdinství jako z plakátu, ale tak dojatá jsem nebyla od Návratu krále. P.S. Milovníkům různých (nad)interpretací doporučuju sledovat postavu nabušeného vojáka jménem Hollywood, který všem ukazuje své koule, ale na bojišti je zbabělcem. 90 %. [Kino] (09.11.2016)

Na Hacksaw Ridge som sa veľmi tešil, po dlhej dobe konečne v americkej produkcii vznikol aj nejaký vysokorozpočtový vojnový film z obdobia druhej svetovej vojny, ktorý sa navyše môže oprieť o pomerne netradičnú, ale aj tak atraktívnu zápletku a Mel Gibson na poste režiséra tiež mal byť zárukou, s drsnými filmami z rôznych historických období nemáva žiadne problémy, ale aj tak sa neubránim pomerne silnému pocitu sklamania. Na moje prekvapenie práve prvá, civilná hodina, ktorej som sa pôvodne obával najviac mi prišla bez výraznejších problémov. Hlavný hrdina mi síce prišiel dosť podivný, proti pacifistom samozrejme nič nemám a aj tie náboženské reči sú v bezproblémovo znesiteľnej miere, no jednoducho celkovo sa správa miestami dosť mimo a tak ani tá romantická línia nemá moc šancí fungovať, pričom ani samotný Andrew Garfield mi nie je práve najsympatickejší, rovnako ako jeho herecký prejav, ale dá sa na to zvyknúť a vďaka tej svojej neústupnosti si ma časom predsa len získal. A tak idilické scény z civilu vystrieda vojenská služba, ktorá je tiež dobre zvládnutá, tu ma už hlavný hrdina dosť bavil a je radosť pozerať na všetky tie reakcie veliteľov. Takže celá prvá hodina, ktorej som sa ako jedinej obával ma vlastne vôbec nesklamala a mohol som sa začať tešil na samotnú Okinawu. A práve toto ma veľmi sklamalo. Film sa už síce celý čas odohráva na bojisku, čo mám veľmi rád a na nejaký oddych nie je moc času, ale film sa snaží pôsobiť drsne a realisticky a hlavne to druhé mu absolútne nejde. Už len to bojisko mi prišlo úplne nedôveryhodné, neviem si predstaviť, ako by niečo takéto mohlo fungovať v skutočnosti, ale hlavne mi to prišlo celé také umelé, nielen vizuálom, ale hlavne rozmiestnením všetkých zložiek. Akoby si režisér povedal, že chce mať napríklad v zábere naraz desať postrieľaných vojakov, tak to aj urobí a bez ohľadu na to, či to aj má nejakú logiku, aby sa v skutočnosti takto postavili. A k tomu plno tých cool záberov, nejaký ten odkopnutý granát a podobné nezmysly, čo v takomto vážne pojatom filme nemá čo robiť. A tak akcia síce je pomerne drsná, aj keď tiež len digitálnym štýlom, ale mňa už po pár minútach prestala baviť a už som sa tešil len na scény, v ktorých sa nebojuje, lebo tie ma tu bavili omnoho viac. A môžu za to aj celkom sympatické postavy, síce väčšina radových vojakov je nevýrazná, ale predsa len takí Sam Worthington, Luke Bracey alebo dokonca aj Vince Vaughn ma tu dosť bavili. Inak samotný Mel Gibson to mimo akcie podľa mňa zvládol bez väčších výhrad, aj ten patos je tu presne v takej miere, aby film podporoval a nie mu už škodil, ale tá akcia mu podľa mňa vôbec nevyšla. Takže celkovo ma to bavilo, dejovo mi to nadmieru vyhovovalo, ale tá druhá polovica ma kvôli nevydarenej akcii miestami nudila a tak je z toho len lepší priemer. 68% (13.02.2017)