Paní Bovaryová

Film, na který se znovu nepodívám, ale který mě rozhodně zaujal. A to spíše, než v příběhu, tak po stránce technického zpracování a atmosférou. Přiznávám, že děj se strašně vleče. Úhlavním středobodem je zde žena, která je závislá na akčnějším životě ve stereotypní měšťanské společnosti 19. století. Její touha a závislost na prožívání různých adrenalinových románcích, krizích a rozhazovačném životě, ji nakonec zavede ke zkáze. Dějově jde o velice slabé dílo. Ovšem herecky, kamerově, režijně i technicky o minimálně velice povedenou adaptaci. Ta se jistě nebude líbit každému, ale přinejmenším milovníci psychologie ji jistě ocení. Minimálně kvůli tomu Bovarismu. 65% (13.08.2015)

Pani Bovaryová je elegantná adaptácia známej románovej predlohy. Takéto typy filmov, zaštítené menom známeho režiséra, často trpia syndrómom vznešenej nudy. Ten vyplýva z pietnej úcty k predlohe, od ktorej sa réžia a spracovanie príliš neodlišuje, takže pre čitateľov predlohy sa film stáva prevažne obrazovým čitateľským denníkom. Porovná si cezeň vlastné predstavy a zážitky už zažitého (v čitateľskej skúsenosti) s filmovou verziou. Veľké emočné poryvy sa z dôvodu opakovania toho istého nemajú šancu dostaviť. Ostáva kochať sa v kostýmoch, interiéroch, prírode a hereckých výkonoch. Druhým dôvodom vznešenej nudy je skutočnosť, založená na experimente. Odišiel som z rozpozeraného filmu na skoro polhodinu mimo obraz. Keď som sa vrátil, nebolo treba žiadne vysvetľovanie, žiadne posuvy. Chýbajúcu časť som samozrejme následne dopozeral. Po jej uzretí nemám pocit, že by nejako extra filmu chýbala. Rezultát: skvelá réžia nezabránila dlhším plochám vznešenej nudy. Tie mohli byť dôsledkom prehnanej úcty k predlohe, ktorej čitatelia sa z filmu veľa nové nedozvedia. Naopak - neznalci predlohy sa môžu ošívať, že román si následne neprečítajú, pretože už jeho filmová verzia je trochu rozvláčna. (28.07.2015)

Snaha zachovat ráz literární předlohy nemusí být vždy na úkor kvality filmového přetlumočení. Pokud snad Flaubert svou předlohou vyvolává dojem černobílého protikladu bíle počestné ženy a jejího ničeného lidství a naopak strnulého, neschopného manžela, dusícího svůj něžný protějšek, Chabrol je ve své dikci jednoznačně uměřenější. A jeho diagnóza moderního lidství na příkladě nešťastné ženy z francouzského maloměsta je ve své mnohoznačné jednoznačnosti o to působivější. V tomto pojetí, herecky skvěle zvládnutém jak Huppertovou, tak jejími mužskými protějšky, může až vznikat otazník, kdo že je vlastně větší obětí: naivní rozhazovačná hrdinka nebo manžel a otec, který nezvládá svůj part a nezaviněně je vystaven hanbě a opovržení, nebo dítě, které má koneckonců už faktem svého zrození právo na přiměřenou rodičovskou péči? A je léčba milenci a zadlužováním opravdu tou pravou revoltou? Tím vytouženým lékem proti nudě a neuspokojení? Buďjakbuď, Huppertová vdechla své nečernobílé hrdince dívčí půvab, krásu a něhu i počestnost, která se neztrácí ani v jejích avantýrách. Zamyšlení, které nám Chabrol nabízí, je znepokojivé a neodbytné. Nezbývá než doufat, že nejen pro nás, pro naši přítomnost, ale i pro doby budoucí. (27.08.2007)

Výprava, zpracování a vynikající Huppertová, která si tu nesnesitelnou kravku Madame Bovary dává ve velkém stylu, by samo o sobě stačilo na pět hvězd. Filmařina vskutnu výborná! Ovšem nemohu si pomoci, ale něco (patrně postavy) je na tomto snímku (předloze) strašlivě odpudivého. Záletnickou Emču bych snad ještě pochopil a vlastně jsem se jí ani nedivil. Vymyslet takle ubohou karikaturu muže? To jste si pane Flaubert opravdu mohl odpustit. Pan doktor Bovary je opravdu ostudou mužství a zasloužil by si vytesat piedestal s názvem "slabošství". Hnus! :) (07.09.2014)

Čo vlasne Madame Bovary vyčítať. Je to historická kostýmovka s perfektnou hlavnou predstaviteľkou, ktorá dodáva svojej postave uveriteľnosť a psychologickú vierohodnosť. Je to podľa slávneho románu a zadaptované adekvátne. Je to európsky akademické, čo je síce trochu iné, ako americká akademickosť, ale stále to znamená, že sa všetci držia tak trochu pri zemi a starším ročníkom to bude o to viac vyhovovať. Vyhovovalo to aj mne, takmer dve a pol hodiny som sa najmä vďaka Isabelle nenudil a čakal, čo príde ďalej, keďže som knihu nečítal. Len je trochu divné, že sa filmu dostalo jedinej oscarovej nominácie, asi bola chyba v propagácii štúdia. Film vnímam ako doplnenie si Chabrolovho portfólia. (10.06.2014)